29 ICdo 35/2021
Nejvyšší soud · 31. 10. 2022
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Long Credit s. r. o., se sídlem v Teplicích, Doubravická 1691, PSČ 415 01, identifikační číslo osoby 28712234, zastoupeného JUDr. Martinem Neumannem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, PSČ 415 01, proti žalovanému 1. správcovské a konkurzní v. o. s., se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 67, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 26126788, jako insolvenčnímu správci dlužníka J. V., zastoupenému Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. V., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2020, č. j. 35 ICm XY, 101 VSPH XY (KSHK 35 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozsudkem ze dne 12. března 2020, č. j. 35 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (Long Credit s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (1. správcovské a konkurzní v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužníka J. V.) určení, že dílčí pohledávky žalobce P1-1 ve výši 1.107.204,58 Kč a P1-2 ve výši 800.000 Kč, přihlášené v insolvenčním řízení dlužníka, vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, jsou po právu co do pravosti, výše a pořadí (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel (ve shodě s insolvenčním soudem) ve skutkové rovině zejména z toho, že:
Na základě smlouvy o půjčce č. 2012270 uzavřené dne 28. června 2012 (dále jen „smlouva o půjčce“) poskytl žalobce dlužníkovi a jeho manželce V. V. půjčku ve výši 800.000 Kč s tím, že ji manželé V. vrátí (spolu s 19,9% úrokem) v celkem 84 měsíčních splátkách ve výši 17.717 Kč. K zajištění pohledávek ze smlouvy o půjčce uzavřely smluvní strany téhož dne smlouvu o zajišťovacím převodu práva, kterou manželé V. převedli vlastnické právo k nemovitým věcem specifikovaným ve smlouvě na žalobce.
Za účasti žalobce a dlužníků ze smlouvy o půjčce byl dne 28. června 2012 notářkou JUDr. Hanou Kulhánkovou sepsán notářský zápis sp. zn. NZ 170/2012, N 186/2012 (dále též jen „notářský zápis“), ve kterém smluvní strany uzavřely dohodu se svolením k vykonatelnosti pro případ, že nebudou splněny závazky z výše uvedených smluv.
Manželé V. a žalobce dne 28. června 2012 dále uzavřeli rozhodčí smlouvu, podle níž měly být veškeré majetkové spory ze smlouvy o půjčce a smlouvy o zajišťovacím převodu práva projednávány a rozhodovány u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „rozhodčí soud“).
Rozhodčím nálezem ze dne 24. května 2018, sp. zn. Rsp 413/17, rozhodčí soud (pravomocně) zamítl nárok žalobce na zaplacení částky 635.983 Kč, úroků z prodlení ve výši 273.925,72 Kč (počítaných od 1. dubna 2015) a smluvní pokuty ve výši 800.000 Kč.
Usnesením ze dne 3. června 2019, č. j. KSHK 35 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a žalovaného ustanovil insolvenčním správcem.
Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky, jež jsou shodné s pohledávkami, které byly předmětem rozhodčího řízení (jistinu ve výši 635.983 Kč, smluvní úrok z této částky počítaný od 1. dubna 2015 do podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení a smluvní pokutu ve výši 800.000 Kč – dále též jen „sporné pohledávky“).
Na přezkumném jednání konaném dne 2. září 2019 popřel žalovaný pohledávky žalobce co do pravosti, výše a pořadí z důvodu pravomocného zamítnutí nároku na zaplacení přihlášené pohledávky rozhodčím nálezem.
Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 135 odst. 2 a § 159a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a vycházeje ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 13. června 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000, a v rozsudku ze dne 30. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 124/2008 (jde o rozhodnutí uveřejněná pod čísly 48/2001 a 94/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – přisvědčil insolvenčnímu soudu v závěru, že žaloba není důvodná.
Přitom zdůraznil, že za situace, kdy rozhodčím nálezem bylo – dříve, než byl zjištěn úpadek dlužníka – rozhodnuto, že žalobce nemá za dlužníkem sporné pohledávky, je žalobce vázán rozhodčím nálezem a nemůže pohledávky opětovně uplatnit v insolvenčním řízení dlužníka. Otázkou existence téhož nároku mezi týmiž účastníky se nemůže zabývat ani insolvenční soud v řízení o určení pravosti pohledávky, neboť tomu brání ustanovení § 135 odst. 2 věty druhé a § 159a odst. 3 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, totiž odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
Pravomocné soudní rozhodnutí ve věci samé ve sporu o zaplacení příslušné pohledávky mezi dlužníkem a jeho věřitelem (sice) nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a o. s. ř.) pro spor o určení pravosti pohledávky v konkursu vedeném na majetek dlužníka, soud se (však) při zamítnutí žaloby o určení pravosti takové pohledávky v konkursu může omezit na konstatování výsledku sporu o její zaplacení pravomocně skončeného (zamítnutím žaloby) před prohlášením konkursu. Jinak řečeno, žalobu, kterou se věřitel domáhá určení pravosti pohledávky přihlášené poté, co soud jeho žalobu o zaplacení této pohledávky vůči dlužníku (pozdějšímu úpadci) pravomocně zamítl, lze zamítnout jen s poukazem na závazný výsledek předchozího sporu.
K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. 29 Odo 1767/2006.
Výše uvedené závěry sice byly přijaty při výkladu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, plně se však uplatní též v poměrech ustavených zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem). Viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 2755/2018, uveřejněného pod číslem 119/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Pravomocný rozhodčí nález má účinky pravomocného soudního rozhodnutí (srov. výklad podaný v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněném pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2254/2011).
Napadené rozhodnutí je s touto judikaturou v souladu a důvod přikročit ke změně uvedených závěrů Nejvyšší soud nenachází ani v argumentech obsažených v podaném dovolání. Budiž dodáno, že s obdobnou dovolací argumentací téhož žalobce se Nejvyšší soud vypořádal (shodným způsobem) v typově shodné věci již v usnesení ze dne 31. srpna 2022, sen. zn. 29 ICdo 34/2021 (šlo o spor, ve kterém se žalobce domáhal vůči insolvenčnímu správci dlužníkovy manželky určení pravosti, výše a pořadí téže pohledávky).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2022 JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu