29 ICdo 68/2024 – Nejvyšší soud

KSOL 16 INS 23370/2020 44 ICm 386/2022 29 ICdo 68/2024-229 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně D. D., zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, PSČ 120 00, proti žalovanému T. B., zastoupenému JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 44 ICm 386/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobkyně, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS 23370/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. srpna 2023, č. j. 44 ICm 386/2022, 11 VSOL 153/2023-144 (KSOL 16 INS 23370/2020), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalovaného. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 28. listopadu 2022, č. j. 44 ICm 386/2022-106, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (D. D.) domáhala vůči žalovaným [1/ AB - HP insolvenční kancelář, v. o. s., jako insolvenčnímu správci žalobkyně, a 2/ T. B. (dále též jen „T. B.“)] určení, že kupní smlouva ze dne 23. prosince 2021, uzavřená mezi prvním žalovaným (jako prodávajícím) a druhým žalovaným (jako kupujícím), jejímž předmětem byly pozemky parc. č. XY, XY (se stavbami, včetně rodinného domu) a parc. č. XY a XY (blíže označené ve výroku), všechno nemovité věci zapsané u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrálního pracoviště XY, katastrální území XY, je neplatná (bod I. výroku). [2] Rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z § 286 odst. 1 písm. c/ a § 293 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že první žalovaný postupoval při zpeněžení nemovitostí v souladu se zákonem a s pokyny zajištěných věřitelů. 3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. srpna 2023, č. j. 44 ICm 386/2022, 11 VSOL 153/2023-144 (KSOL 16 INS 23370/2020): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). 4. Odvolací soud – vycházeje z § 219 odst. 4, § 230 odst. 4, § 289 a § 293 insolvenčního zákona a z označené judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí a po doplnění dokazování k závěru, že včasná a legitimovanou osobou podaná žaloba není důvodná, když: [1] První žalovaný nemovitosti zpeněžil v souladu s pokynem zajištěných věřitelů. [2] Druhý žalovaný nebyl upřednostněn na úkor ostatních zájemců o koupi. [3] Nepřiměřeně nízká cena nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy. [4] Pro platnost kupní smlouvy nemají význam okolnosti týkající se prohlídky nemovitostí (a k tomu nabízené důkazy). [5] Skutečnosti způsobující neplatnost kupní smlouvy neplynou ani ze spisu. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i argumentem, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. 6. Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 7. První žalovaný ve vyjádření (doručeném 28. března 2024) navrhl dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí je souladné s ustálenou judikaturou a že dovolání směřuje ke zpochybnění zjištěného skutkového stavu a uplatňuje nová tvrzení. 8. Druhý žalovaný ve vyjádření (z 8. dubna 2024) rovněž navrhl dovolání odmítnout, maje je za nedůvodné. 9. Žalobkyně v replice k vyjádřením žalovaných (z 12. června 2024) setrvala na důvodech dovolání. III. Přípustnost dovolání 10. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 11. Vzhledem k době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice (6. listopadu 2020, kdy insolvenční návrh došel insolvenčnímu soudu) a k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužnice (21. ledna 2021) se s přihlédnutím k části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb., pro dané insolvenční řízení (a spory jím vyvolané) uplatní insolvenční zákon v rozhodném znění (účinném do 30. září 2024) i v době od 1. října 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II. (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.]. 12. Nejvyšší soud nepřehlédl, že v průběhu dovolacího řízení insolvenční řízení vedené na majetek dlužnice skončilo. Stalo se tak usnesením ze dne 18. listopadu 2024, č. j. KSOL 16 INS 23370/2020-B-94, které nabylo právní moci 5. prosince 2024, a jímž insolvenční soud mimo jiné: [1] Vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (bod I. výroku). [2] Zprostil funkce prvního žalovaného (bod II. výroku). [3] Osvobodil dlužnici ve vymezeném rozsahu od placení zbytku pohledávek (bod IV. výroku). 13. V souladu s § 159 odst. 1 písm. f/, odst. 3 až 5 insolvenčního zákona tudíž na místo prvního žalovaného měla do řízení vstoupit dlužnice. Ta se však již v řízení nachází jako žalobkyně, takže je zjevné, že nemůže být současně (první) žalovanou. Odtud plyne, že od skončení insolvenčního řízení daný spor pokračuje jen mezi dlužnicí (jako žalobkyní) a původním druhým žalovaným (jako jediným žalovaným), čemuž Nejvyšší soud přizpůsobil i označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí. 14. Nejvyšší soud se dále zabýval přípustností podaného dovolání, maje na zřeteli, že v dané věci může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přičemž pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř. Přitom dospěl k závěru, že dovolání přípustné není; proto je odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je (oproti mínění dovolatelky) souladné s dále označenou judikaturou Nejvyššího soudu, k čemuž lze (ve vazbě na dovolací námitky) v podrobnostech stručně uvést následující: [1] Dovolací námitka k rozsahu zajištění 15. Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 19/2006“) [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 10/2014“). Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.). 16. V poměrech dané věci je zjevné, že dovolací námitka, že pohledávky zajištěných věřitelů [T. K. (dále jen „T. K.“) a J. J. (dále jen „J. J.“)] byly zajištěny pouze zástavním právem k rodinnému domu a nikoli již k pozemkům v obci XY, má (nepřípustný) skutkový rozměr, když odvolací soud vyšel z jiného zjištění (z toho, že pohledávky zajišťují i ony pozemky); srov. odstavec 9. odůvodnění napadeného rozhodnutí. 17. Jen pro úplnost (v zájmu předejití dalších možných sporů na dané téma) Nejvyšší soud podotýká, že tato námitka měla zřejmě původ v tom, že ač oba zajištění věřitelé pohledávky přihlásili jako zajištěné (i) zástavním právem k pozemkům v obci XY (srov. přihlášku pohledávky zajištěného věřitele T. K., P1-1, a přihlášku pohledávky zajištěného věřitele J. J., P2-1), v procesu přezkoumání pohledávek (srov. § 189 odst. 3, § 398a, § 410 odst. 2 a 4 insolvenčního zákona) v seznamu přihlášených pohledávek, jenž byl součástí zprávy o přezkumu zveřejněné v insolvenčním rejstříku 19. května 2021 (B-4), posléze schválené usnesením insolvenčního soudu ze dne 14. června 2021, č. j. KSOL 16 INS 23370/2020-B-8, (zveřejněným v inso