29 ICdo 72/2024 – Nejvyšší soud

KSPL 29 INS 7786/2023 29 ICm 2315/2023 29 ICdo 72/2024-77 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Tomáše Zadražila v právní věci žalobce České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupeného Mgr. Evou Vaškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Martinu Červinkovi, se sídlem v České Třebové, Čechova 396, PSČ 560 02, identifikační číslo osoby 61207390, jako insolvenčnímu správci dlužníka K. P., zastoupenému JUDr. Martinem Pavlišem, advokátem, se sídlem v Hlinsku, Adámkova třída 149, PSČ 539 01, o určení pořadí pohledávek, vedené u  Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 29 ICm 2315/2023, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka K. P., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS 7786/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku  Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2024, č. j. 29 ICm 2315/2023, 102 VSPH 44/2024-54 (KSPL 29 INS 7786/2023),  takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I.  Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 22. listopadu 2023, č. j. 29 ICm 2315/2023-37, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“): [1] Určil, že dílčí pohledávky žalobce č. 26/1, 26/2, 26/3, 26/4 a 26/5, všechny přihlášené v přihlášce pohledávky P26 do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPL 29 INS 7786/2023, jsou co do pořadí přihlášeny po právu a nejsou tak vyloučeny z uspokojení v tomto insolvenčním řízení (bod I. výroku). [2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Vyšel přitom z toho, že: [1] Usnesením ze dne 29. května 2023, č. j. KSPL 29 INS 7786/2023-A-8, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a usnesením ze dne 15. září 2023, č. j. KSPL 29 INS 7786/2023-B-6, schválil jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. [2] Dne 13. července 2023 žalobce jako věřitel č. 22 přihláškou pohledávky č. P26 přihlásil 5 dílčích pohledávek (nezajištěných, nepodřízených a vykonatelných) v celkové výši 48 162,50 Kč, a to č. 26/1 ve výši 7 936 Kč, č. 26/2 ve výši 12 726,50 Kč, č. 26/3 ve výši 10 089,50 Kč, č. 26/4 ve výši 9 284,50 Kč a č. 26/5 ve výši 8 126 Kč, přičemž své nároky odvozoval z § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). [3] Tyto pohledávky insolvenční správce popřel co do pořadí proto, že je považuje za vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení dlužníka podle § 170 písm. d/ zákona   č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Vyrozumění žalovaného o popření pohledávky bylo doručeno žalobci dne 11. srpna 2023. [4] Žalobce se včasnou žalobou (podanou dne 22. srpna 2023) domáhal určení,  že jeho pohledávky přihlášené přihláškou pohledávky č. P26 nejsou vyloučeny z uspokojení v insolvenčním řízení dlužníka s odůvodněním, že představují příspěvek vlastníka nebo provozovatele motorového vozidla, které dlužník provozoval bez zákonného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, do garančního fondu, přičemž nejde o mimosmluvní sankci ve smyslu § 170 písm. d/ insolvenčního zákona. Účelem příspěvku do garančního fondu totiž není potrestat vlastníka nebo provozovatele nepojištěného vozidla, ale zajistit dostatečné financování garančního fondu, z něhož jsou hrazeny škody způsobené nepojištěnými vozidly. [5] Žalovaný namítal, že příspěvek do garančního fondu představuje mimosmluvní sankci za porušení povinnosti uhradit pojištění dle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. 3. Insolvenční soud – vycházeje z § 170 písm. d/ insolvenčního zákona a z § 1 odst. 2 a § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. – dospěl po provedeném dokazování k závěru, že dílčí pohledávky nejsou pohledávkami vyloučenými z uspokojení v rámci insolvenčního řízení dlužníka podle § 170 písm. d/ insolvenčního zákona, jelikož nejde o mimosmluvní sankci. Primárním účelem příspěvku do garančního fondu totiž není potrestání (sankcionování) nepojištěného vlastníka či provozovatele motorového vozidla, ale zajištění dostatečných prostředků pro výplatu náhrad škod způsobených nepojištěnými vlastníky nebo provozovateli motorových vozidel z garančního fondu, jakož i samotné financování garančního fondu. Nesplní-li tedy vlastník či provozovatel zákonnou povinnost pojistit motorové vozidlo dle zákona č. 168/1999 Sb., nastupuje sekundární povinnost k úhradě příspěvku žalobci za každý den porušení primární povinnosti. Tyto příspěvky jsou zvláštním nárokem, jenž (jak vyplývá i z jeho označení) není pokutou, trestem ani správní sankcí. Povinnost k jeho úhradě není ukládána v souvislosti s konkrétní škodní událostí. Žalobce je přitom právnickou osobou zřízenou ze zákona (nejde o orgán veřejné správy), jež je povinna vymáhat příspěvky soudní cestou. 4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. února 2024, č. j. 29 ICm 2315/2023, 102 VSPH 44/2024-54 (KSPL 29 INS 7786/2023): [1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok). [2] Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 5. Odvolací soud uvedl, že již v rozsudku ze dne 9. listopadu 2023,  č. j. 77 ICm 324/2023, 101 VSPH 543/2023-51 (KSPH 82 INS 16908/2022), v právní věci týchž účastníků, dospěl k závěru, že povinnost uložená vlastníku tuzemského vozidla či jeho provozovateli (povinnost zaplatit žalobci příspěvek za porušení povinnosti platit pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozováním motorového vozidla podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb.) není mimosmluvní sankcí vyloučenou z uspokojení v insolvenčním řízení  podle § 170 písm. d/ insolvenčního zákona. Hlavním účelem příspěvku není sankcionování vlastníků nebo provozovatelů nepojištěných vozidel, nýbrž zajištění plnění do garančního fondu zřízeného podle § 24 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., z něhož je následně vypláceno plnění v případě vzniku újmy způsobené provozem vozidla, jež nemůže být pokryto (z jakéhokoli důvodu) z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Cílem příspěvku tak a priori není postih nepojištěných osob, ale zajištění odpovídajícího plnění pro ty případy, u nichž došlo ke vzniku škody provozem nepojištěného vozidla za obdobných podmínek, jako kdyby šlo o vozidlo pojištěné. 6. Podle odvolacího soudu tedy primárně nejde o mimosmluvní sankci, nýbrž o zákonnou povinnost (nepojištěné osoby) uhradit příspěvek do garančního fondu v zákonem stanovených případech. Svou podstatou pak spíše jde o systém náhradního pojištění, jež je aplikováno, nelze-li způsobenou škodu nahradit z pojištění založeného pojistnou smlouvou podle § 3 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. 7. Odvolací soud tak uzavřel, že hlavní účel příspěvku nesměřuje k potrestání, ale k zajištění dalšího zdroje příjmu do garančního fondu, z něhož se následně odškodňují újmy způsobené nepojištěnými vozidly. Povaha takového nároku se tedy (než mimosmluvní sankci) více blíží škodnímu nároku, neboť povinnost zaplatit příspěvek je vázána na porušení povinnosti platit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky, zda příspěvek do garančního fondu dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. se řadí mezi pohledávky vyloučené z uspokojení podle § 170 písm. d/ insolvenčního zákona. 9. Dovolatel namítá, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby je podle § 243d o. s. ř. změnil tak, že žalobu o určení pořadí pohledávky zamítne. 10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položené otázce následovně: 11. Z jazykového i logického výkladu, jakož i z obecné právní teorie, vyplývá, že příspěvek do garančního fondu dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. je mimosmluvní sankcí vyloučenou z uspokojení podle § 170 písm. d/ insolvenčního zákona. Jde o povinnost danou zákonem (nikoli o smluvní závazek), tedy o povinnost mimosmluvního charakteru a nadto je v případě příspěvku vyloučeno ekvivalentní protiplnění typické pro smluvní závazky, což je dalším indikátorem, že jde o sankci v pravém slova smyslu. Příspěvek je jednosměrným plněním s (jediným) cílem motivovat k plnění primární povinnosti (pojištění odpovědnosti vozidla), bez jakéhokoli ekvivalentu pro plátce. 12. Závěr, že nejde o mimosmluvní san