29 ICdo 73/2022 – Nejvyšší soud

KSPH 68 INS 25472/2020 77 ICm 1084/2021 29 ICdo 73/2022-70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce BP Integralis Limited, se sídlem v Diagorou 4/11, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kyperská republika, registrační číslo 255048, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti žalovanému VELEBA, MILICHOVSKÝ a spol., se sídlem v Brně, Koliště 259/55, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 26309157, jako insolvenčnímu správci dlužnice K. Z., zastoupenému Mgr. Michalem Gruberem, advokátem, se sídlem v Brně, Divadelní 616/4, PSČ 602 00, o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 77 ICm 1084/2021 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice K. Z., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 25472/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2022, č. j. 77 ICm 1084/2021, 101 VSPH 803/2021-47 (KSPH 68 INS 25472/2020), takto: I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2022, č. j. 77 ICm 1084/2021, 101 VSPH 803/2021-47 (KSPH 68 INS 25472/2020), se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení. II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2022, č. j. 77 ICm 1084/2021, 101 VSPH 803/2021-47 (KSPH 68 INS 25472/2020), a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. září 2021, č. j. 77 ICm 1084/2021-19, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 8. září 2021, č. j. 77 ICm 1084/2021-19, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (BP Integralis Limited) domáhal vůči žalovanému (VELEBA, MICHLOVSKÝ a spol., jako insolvenčnímu správci dlužnice K. Z.) určení, že jeho pohledávky za dlužnicí (K. Z.) č. P13-3 v rozsahu 8 683 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení a č. P13-4 v rozsahu 39 133 Kč z titulu smluvní pokuty jsou pohledávkami nepodřízenými. [2] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel zejména z toho, že: [1] Právní předchůdce žalobce (1. faktorská s. r. o.) uzavřel dne 2. července 2008 v postavení věřitele s dlužnicí a panem M. O. smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl dlužníkům půjčku ve výši 190 000 Kč. V čl. IV. odst. 2 smlouvy o půjčce si strany ujednaly, že v případě prodlení s úhradou splátek se splatné a neuhrazené příslušenství stává součástí jistiny. [2] Usnesením ze dne 17. prosince 2020, č. j. KSPH 68 INS 25472/2020-A-7, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku téhož dne, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice (bod II. výroku), ustanovil insolvenčním správcem žalovaného (bod III. výroku) a povolil dlužnici oddlužení (bod IV. výroku). [3] Usnesením ze dne 4. května 2021, č. j. KSPH 68 INS 25472/2020-B-11, jež bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 6. května 2021, insolvenční soud (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu ze dne 31. března 2021 (B-7) [bod II. výroku] a oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku). [4] Přihláškou pohledávky P13 přihlásil žalobce do insolvenčního řízení dlužnice (mimo jiné) tyto dílčí (vykonatelné) pohledávky: a) dílčí pohledávku č. 3, přihlášenou jako nepodřízenou, sestávající z jistiny ve výši 71 588 Kč; jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o zákonný úrok z prodlení z částky 285 350 Kč od 3. listopadu 2011 do 1. dubna 2015 ve výši 75 529 Kč snížený o částku 3 941 Kč, a b) dílčí pohledávku č. 4 sestávající z jistiny ve výši 180 218 Kč, přihlášenou v částce 141 085 Kč jako podřízenou; jako důvod vzniku pohledávky uvedl, že jde o zbylou část smluvní pokuty z prodlení s úhradou celé půjčky. [5] Podle zprávy o přezkumu ze dne 31. března 2021 (B-7) byly dílčí pohledávky č. 3 a 4 zjištěny co do pravosti a výše, žalovaný však popřel pořadí pohledávek, maje za to, že dílčí pohledávka č. 3 je v částce 8 683 Kč podřízenou pohledávkou a nepodřízenou pohledávkou ve zbylé částce 62 905 Kč a že dílčí pohledávka je v celé výši 180 218 Kč podřízenou pohledávkou. Žalovaný přitom vyšel z toho, že jako nepodřízenou nelze uplatnit částku vyšší než 190 000 Kč (výše pohledávky z titulu půjčky v době jejího vzniku). 3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 172 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z odůvodnění pozměňovacího návrhu č. 1190, k vládnímu návrhu pozdějšího zákona č. 31/2019 Sb., který projednala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 8. volebním období 2017-2021 jako tisk č. 71 – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 4. Obsah pojmu „jistina pohledávky v okamžiku vzniku“ nelze vykládat způsobem prosazovaným žalobcem [tedy tak, že jde o jistinu pohledávky navýšenou až v průběhu právního vztahu tím, že v důsledku prodlení dlužníka k původní jistině přiroste (podle ujednání stran často obsaženého ve všeobecných úvěrových podmínkách) splatné příslušenství]. Takový výklad je nutné odmítnout proto, že pojem „jistina pohledávky“ se obsahově liší od pojmu „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“. Pojem „jistina pohledávky“ zahrnuje i takovou jistinu, která vznikla pozdější kapitalizací příslušenství a jejím přirůstáním v důsledku ujednání stran, popřípadě (naopak) jejím snížením platbami dlužníka, kdežto pojem „jistina pohledávky v okamžiku jejího vzniku“ představuje jistinu, jež se časově váže ke vzniku závazku jako takového, tj. k okamžiku, kdy ještě nedošlo ke vzniku „kapitalizovaného“ (splatného) příslušenství. 5. Cílem vložení věty druhé do § 172 odst. 2 insolvenčního zákona byla eliminace následků excesivního uplatňování některých akcesorických nároků (a smluvních pokut) v případech, kdy je úpadek dlužníka řešen oddlužením. Tohoto účelu má být dosaženo tím, že úrok, úrok z prodlení, poplatek z prodlení a smluvní pokuta sjednána pro případ prodlení dlužníka budou v rozsahu, v němž jejich součet převyšuje přihlášenou jistinu pohledávky v okamžiku jejího vzniku, uspokojovány v horším pořadí než přihlášená jistina a výše zmíněné taxativně vyjmenované akcesorické nároky v rozsahu nepřesahujícím jistinu pohledávky v době jejího vzniku. Zákonodárce zmínil výslovně potřebu přijetí této právní úpravy u závazků staršího data vzniku, u kterých „sankční příslušenství“, jež svou výší výrazně převyšuje výši původní jistiny, deformuje uspokojení věřitelů. 6. Argumentace žalobce (a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. září 2020, sen. zn. 101 VSPH 328/2020) založená na právních závěrech přijatých Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 ICdo 88/2014, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 48/2018 (dále jen „R 48/2018“), není případná, jelikož se netýká výkladu ustanovení § 172 odst. 2 věty druhé insolvenčního zákona. 7. Bylo by v rozporu s jazykovým zněním a s důvody i účelem ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona, stejně jako s jeho logickým výkladem, kdyby za výši jistiny pohledávky v okamžiku jejího vzniku byla považována i ta část jistiny, která vznikla pozdější kapitalizací s následným přírůstkem příslušenství k původní jistině. 8. Jelikož bylo prokázáno, že jistina předmětné pohledávky činila v době jejího vzniku 190 000 Kč (tato částka byla dlužnici vyplacena), je triviální závěr, že insolvenční správce postupoval správně, jestliže popřel pořadí dílčí pohledávky č. 3 v rozsahu 8 683 Kč a dílčí pohledávky č. 4 v rozsahu 39 133 Kč. Úroky, úroky z prodlení a smluvní pokuty v celkové výši 378 901 Kč uplatněné přihláškou P13 budou uspokojovány v souladu s ustanovením § 172 odst. 2 insolvenčního zákona jako nepodřízené v rozsahu 190 000 Kč, ve zbývající části budou uspokojovány jako podřízené. 9. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. března 2022, č. j. 77 ICm 1084/2021, 101 VSPH 803/2021-47 (KSPH 68 INS 25472/2020), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 172 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného rozsudku k následujícím závěrům: 11. Odvolací soud ověřil správnost skutkových zjištění insolvenčního soudu, jež nezpochybňoval ani žalobce, a přitakal právním závěrům insolvenčního soudu. Zopakoval (ve shodě s insolvenčním soudem), že při zvažování podřízenosti pohledávky přihlášené za dlužníky v oddlužení představované (mimo jiné) úroky, úroky z prodlení či smluvní pokutou je třeba vzít v úvahu vždy tu výši jistiny, která zde byla na počátku právního vztahu, z něhož vzešla. Okolnost, že se na podkladě smluvních ujednání stala v důsledku prodlení dlužníka s hrazen