29 ICdo 74/2021 – Nejvyšší soud

KSHK 41 INS XY 41 ICm XY 29 ICdo 74/2021-85 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61 86 00 69, proti žalovanému Tetera a spol., veřejné obchodní společnosti, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 04 02 91 78, jako insolvenčnímu správci dlužnice B. L., o určení pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice B. L., narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 41 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2021, č. j. 41 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 41 INS XY), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 16. února 2021, č. j. 41 ICm XY, určil, že pohledávka žalobce (PROFI CREDIT Czech, a. s.) uplatněná v insolvenčním řízení dlužnice (B. L.) vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSHK 41 INS XY ve výši 61.707,- Kč je pohledávkou nezajištěnou a nepodřízenou (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 26. dubna 2021, č. j. 41 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 41 INS XY), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že 1) Na základě insolvenčního návrhu dlužnice insolvenční soud usnesením ze dne 17. ledna 2020, č. j. KSHK 41 INS XY, zjistil úpadek dlužnice, povolil jí řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. 2) Usnesením ze dne 27. srpna 2020, č. j. KSHK 41 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) schválil: a) zprávu o přezkumu zveřejněnou v insolvenčním rejstříku dne 3. srpna 2020 (B-3) a b) oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. 3) Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice (přihláškou P8) nezajištěnou, vykonatelnou a nepodřízenou pohledávku ve výši 359.279,- Kč, sestávající ze dvou dílčích pohledávek. Dílčí pohledávka č. 2 (z titulu zajišťovací směnky ke smlouvě o úvěru č. 9100043421, kterou vystavila dlužnice 15. března 2006 na řad žalobce, a v níž se zavázala zaplatit do 12. května 2010 žalobci směnečný peníz 94.534,- Kč) ve výši 150.303,- Kč sestává z jistiny 94.034,- Kč a příslušenství [směnečného úroku ve výši 6 % ze směnečné sumy za období od 13. května 2010 do 17. ledna 2020 (v kapitalizované výši 54.669,- Kč) a nákladů řízení ve výši 1.600,- Kč]. 4) Žalovaný na přezkumném jednání dne 2. července 2020 popřel pořadí druhé dílčí pohledávky ve výši 61.707,- Kč, s tím, že popřená část pohledávky má pořadí pohledávky podřízené, jelikož představuje směnečný úrok, který „převyšuje výši jistiny přihlášené pohledávky k okamžiku jejího vzniku“ (správně jde o jistinu pohledávky ze smlouvy o úvěru). Na tomto základě odvolací soud (ve shodě se soudem insolvenčním) – cituje ustanovení § 172 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném od 1. června 2019 ̶ uzavřel, že právním důvodem vzniku (žalovaným co do pořadí popřené) pohledávky žalobce je směnka a nikoli smlouva o úvěru, byť směnka „byla vystavena s úmyslem zajistit závazek plynoucí z úvěrové smlouvy“. Proto nelze závazek plynoucí ze směnky (tj. směnečnou jistinu) „štěpit na částku představující úroky, úroky z prodlení a smluvní pokutu a na částku jistiny, kteréžto všechny částky byly vtěleny do (jediné) směnečné sumy (jistiny) ve směnce“. Současně zdůraznil, že zajišťovací směnka není akcesorickým ani subsidiárním zajišťovacím institutem, jako je tomu např. u ručení nebo zástavy, které nemohou existovat, neexistuje-li hlavní (zajišťovaný) závazek. Jinými slovy, „směnka nekopíruje rozložení závazku na jistinu a příslušenství zajišťovaného dluhu, ale je sama o sobě právním titulem vzniku závazku směnečného dlužníka k úhradě celé směnečné jistiny, neboť existence závazku ze směnky není závislá na existenci zajištěné pohledávky. Podpisem směnky tedy dlužnice založila zcela nový závazek ve výši směnečné jistiny“. Proto odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož „posouzení pohledávky (nebo její části) plynoucí ze směnky jako pohledávky podřízené vylučuje přímo § 172 odst. 2 insolvenčního zákona“, když „ani část pohledávek případně zahrnutých do směnečné jistiny, byť se v mnohých případech bude jednat např. o úroky a smluvní pokuty plynoucí ze zajištěného závazku, neoznačuje za pohledávky podřízené“. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky (Nejvyšším soudem dosud nezodpovězené), zda v případě, kdy věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ze směnky, která byla vystavena jako směnka zajišťovací ve vztahu k pohledávkám téhož věřitele z úvěrové smlouvy (proti témuž dlužníku), se pro účely určení pořadí pohledávky podle ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona považuje za jistinu pohledávky celá směnečná suma (částka uvedená na směnce) nebo zda je rozhodující právní povaha (jistina, úroky atd.) jednotlivých nároků ze směnkou zajištěného závazkového vztahu (úvěrové smlouvy). Dovolatel připomíná, že dlužník i insolvenční správce mohou brojit proti pravosti a výši přihlášené směnečné pohledávky námitkami, majícími původ v mimosměnečných vztazích účastníků se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzálními námitkami). Totéž pravidlo by mělo ̶ pokračuje dovolatel ̶ platit i v případě popření pohledávky ze směnky co do jejího pořadí (§ 172 odst. 2 insolvenčního zákona); i pohledávky ze zajišťovacích směnek by tak měly být uspokojovány pouze v tom rozsahu, v jakém pokrývají směnkou zajištěný existující (platný) závazek dlužníka v pořadí vycházejícím z tohoto kauzálního vztahu, což je v souladu se smyslem a účelem označeného ustanovení insolvenčního zákona. Naopak, právní názor odvolacího soudu, podle něhož je pro určení jistiny rozhodující výše částky na směnce, aniž by bylo v tomto směru právně významné, zda jsou do ní „inkorporovány“ také úroky či smluvní pokuty z původního kauzálního vztahu, je (podle jeho přesvědčení) v přímém v rozporu s cílem sledovaným insolvenčním zákonem, jakož i se základní zásadou insolvenčního řízení vyjádřenou v ustanovení § 5 písm. b) insolvenčního zákona. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelem otevřené, týkající se výkladu ustanovení § 172 odst. 2 insolvenčního zákona, dosud Nejvyšším soudem v daných skutkových poměrech beze zbytku nezodpovězené. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona. § 5 (insolvenčního zákona) Zásady insolvenčního řízení Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; (…) § 170 (insolvenčního zákona) V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak, a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, (…) e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, (…) § 172 (insolvenčního zákona) (1) Po úplném uhrazení všech pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v § 170, lze v insolvenčním řízení uhradit rovněž podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dlužníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu. (2) Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena až po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních pohledávek dlužníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dlužníka; za podřízenou pohledávku se považuje také pohledávka