29 ICdo 82/2019 – Nejvyšší soud

KSLB 76 INS 14670/2011 76 ICm 4996/2017 29 ICdo 82/2019-108 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce AVETRADE FINANCE spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Mladoboleslavská 330, PSČ 190 17, identifikační číslo osoby 64506282, zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, PSČ 140 00, proti žalované JUDr. Mgr. Martině Jinochové Matyášové, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyni dlužníka BALTOM, s. r. o., zastoupené JUDr. Romanem Andělem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, PSČ 110 00, o určení, že pohledávky žalobce v insolvenčním řízení nadále trvají, vedené u  Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 76 ICm 4996/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka BALTOM, s. r. o., se sídlem v Liberci, Minkovická 91, PSČ 463 12, identifikační číslo osoby 44565038, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 14670/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2019, č. j. 76 ICm 4996/2017, 101 VSPH 818/2018-82 (KSLB 76 INS 14670/2011), takto: I. Dovolání proti druhému výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2019, č. j. 76 ICm 4996/2017, 101 VSPH 818/2018-82 (KSLB 76 INS 14670/2011), se odmítá. II.     Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2019, č. j. 76 ICm 4996/2017, 101 VSPH 818/2018-82 (KSLB 76 INS 14670/2011), se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 8. června 2018, č. j. 76 ICm 4996/2017-47, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce [AVETRADE FINANCE spol. s r. o. (dále též jen „společnost A“)] domáhal vůči žalované (JUDr. Mgr. Martině Jinochové Matyášové, jako insolvenční správkyni dlužníka BALTOM, s. r. o.) určení, že jeho pohledávky č. P-169/1 ve výši 780.000 Kč a č. P-169/5 ve výši 22.237.824,13 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, nadále trvají (bod I. výroku). [2] Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 10.200 Kč (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 529 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), z ustanovení § 1884, § 1982 a § 1986 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), a z ustanovení § 18, § 19 a § 173 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Obě pohledávky žalobce zanikly započtením (na základě jednostranného úkonu žalované z 19. května 2017) k 19. květnu 2017, takže byl důvod je v insolvenčním řízení odmítnout (což insolvenční soud učinil usnesením ze dne 30. října 2017, č. j. KSLB 76 INS 14670/2011-P169-14). 4. V situaci, kdy původním majitelem obou pohledávek byla společnost Bydoza CZ, s. r. o. (dále jen „společnost Z“), vůči které měl (insolvenční) dlužník pohledávku, kterou žalovaná použila k započtení, bylo předmětem sporu mezi stranami především to, zda žalovaná včas sdělila nabyvateli pohledávek, že má pohledávku (způsobilou k započtení) vůči společnosti Z. 5. Jelikož k postoupení pohledávek (na žalobce) došlo v roce 2014, je vyloučeno na věc aplikovat § 529 odst. 2 obč. zák. a insolvenční soud je názoru, že na věc není použitelné ani ustanovení § 1884 o. z., a to vzhledem ke zvláštnímu ustanovení § 18 insolvenčního zákona, jež předpokládá, že k přechodu pohledávky nestačí pouhé uzavření smlouvy o postoupení pohledávky; je vyžadováno ještě rozhodnutí (insolvenčního) soudu. Insolvenční správce se (tedy) nedozvídá o přechodu pohledávky oznámením věřitele, ale až doručením rozhodnutí (insolvenčního) soudu; proto není povinen reagovat na doručení oznámení věřitele. Z ustanovení § 19 insolvenčního zákona je zřejmé, že pro nabyvatele pohledávky platí stav v době, kdy se stal účastníkem řízení „automaticky ze zákona“. Insolvenční správce nemá vůči nabyvateli pohledávky zvláštní informační povinnost a naopak je povinností nabyvatele pohledávky seznámit se se stavem insolvenčního řízení. 6. O absenci „klasického občanskoprávního vztahu“ mezi insolvenčním správcem a přihlášeným věřitelem vypovídá i skutečnost, že uspokojení přihlášených pohledávek předchází zvláštní režim (konečná zpráva a rozvrhové usnesení) a není vyloučeno, aby insolvenční správce učinil úkon směřující k započtení až v rámci těchto procesních úkonů; obranou věřitele by pak mohly být pouze včasné námitky. Pro tento závěr svědčí i „fakt“, že není v možnostech insolvenčního správce reagovat na všechna oznámení, která obdrží v průběhu insolvenčního řízení. Jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby insolvenční správce pokaždé, kdy dojde ke změně v osobě některého ze stovek přihlášených věřitelů, reagoval oznámením o tom, jaké nároky může vůči nabyvateli uplatnit. Z popisu skutkového děje vyplývá, že k postoupení pohledávky došlo až po té, kdy v průběhu incidenčního sporu vyšlo najevo, že spor přihlášeného věřitele o pravost pohledávky může být bezdůvodný, neboť platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě nabyl právní moci. 7. Insolvenční správkyně tedy byla oprávněna započíst vůči nabyvateli pohledávky (ve smyslu ustanovení § 1986 o. z.) pohledávku „majetkové podstaty“ za společností Z, bez ohledu na to, zda a kdy oznámila nabyvateli pohledávky existenci pohledávky způsobilé k započtení. 8. Pouze „na okraj“ insolvenční soud uvádí, že kdyby dospěl k závěru, že je nutno aplikovat ustanovení § 1884 o. z., měl by za to, že šlo o oznámení „bez zbytečného odkladu“. 9. Pohledávka ve výši 22.237.824,13 Kč byla předmětem incidenčního sporu a žalobce jako nabyvatel pohledávky učinil v incidenčním řízení první úkon 6. listopadu 2014 písemným vyjádřením, na který žalovaná reagovala podáním z 29. ledna 2015, v němž upozornila na pohledávku způsobilou k započtení. I když mezi těmito úkony uběhlo 84 dnů, jde o bezprostřední reakci. V soudních řízeních, která běžně trvají měsíce a roky, má (totiž) pojem „bez zbytečného odkladu“ jiný význam, než v dynamických obchodních vztazích. Lhůta by byla zachována, i kdyby insolvenční správkyně oznámila existenci pohledávky na nejbližším soudním jednání poté, co došlo ke změně osoby věřitele v procesním postavení žalobce. 10. U pohledávky ve výši 780.000 Kč (která nebyla předmětem incidenčního sporu), by insolvenční soud měl (ve smyslu ustanovení § 1884 o. z.) oznámení za včasné, i kdyby bylo uskutečněno v rámci návrhu na částečný rozvrh nebo (tam, kde částečný rozvrh není navržen) v konečné zprávě, bez ohledu na to, jak dlouhý čas uběhl mezi postoupením pohledávky a těmito úkony. Podmínkou je, aby šlo o první bezprostřední úkon insolvenční správkyně vůči nabyvateli pohledávky. 11. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. března 2019, č. j. 76 ICm 4996/2017, 101 VSPH 818/2018-82 (KSLB 76 INS 14670/2011): [1] Změnil rozsudek insolvenčního soudu tak, že žalobě vyhověl (první výrok). [2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 12. Odvolací soud – vycházeje rovněž z ustanovení § 18 insolvenčního zákona a z ustanovení § 1884 o. z. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k závěru, že insolvenční soud správně zjistil skutkový stav věci, leč nepřijal na jeho základě správné právní závěry. K tomu dále uzavřel, že: 13. Insolvenční soud zaměnil možnost insolvenční správkyně učinit jednostranný úkon směřující k započtení s lhůtami, v nichž insolvenční správkyně musí (jako každý jiný věřitel) oznámit postupníku (jenž je přihlášeným věřitelem), že má za postupitelem pohledávku způsobilou k započtení. 14. Směřuje-li jednostranný úkon insolvenční správkyně k započtení pohledávky, kterou má dlužník (jako věřitel) za postupitelem, vůči postupníku, přivodí zánik pohledávky postupníka (přihlášené do insolvenčního řízení) jen tehdy, jestliže předtím insolvenční správkyně postupníku oznámila, že (dlužník) má vůči postupiteli pohledávku (způsobilou k započtení), ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ poté, kdy se dozvěděla o postoupení. 15. Ze skutkových zjištění insolvenčního soudu pak vyplývá, že prvnímu postupníku [DATAFISH OSTRAVA s. r. o. (dále jen „společnost D“)] neoznámila žalovaná existenci pohledávky způsobilé k započtení vůbec a že vůči druhému postupníku (žalobci) tak učinila (v rámci incidenčního sporu vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. 76 ICm 1233/2012) až podáním datovaným 29. ledna 2015, které insolvenční soud doručil žalobci 3. února 2015. 16. Oznámení společnosti D (jako postupitele), že pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení (postihující obě předmětné pohledávky) postoupila žalobci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. července 201