29 NSCR 118/2016 – Nejvyšší soud

MSPH 59 INS XY 29 NSČR 118/2016-B-100 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužnice J. K., narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS XY, o vydání rozvrhového usnesení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2015, č. j. MSPH 59 INS XY, 2 VSPH XY, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 6. října 2014, č. j. MSPH 59 INS XY, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“), o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty dlužnice tak, že: [1] Určil, že každá zjištěná nezajištěná pohledávka bude uspokojena do výše 11,869891 %, přičemž k rozdělení bude použito částky 76.663,70 Kč, a u každého věřitele uvedl částku, která mu má být vyplacena (bod I. výroku). [2] Uložil insolvenčnímu správci, aby provedl rozvrh do 2 měsíců od právní moci usnesení a aby mu podal písemnou zprávu o provedení rozvrhu do 10 dnů od výplaty poslední částky (bod II. výroku). [3] Věřitelům, kteří do 10 dnů nesdělí insolvenčnímu správci číslo účtu, na který jim má být na jejich náklady zaslána platba, bude částka na ně připadající vyplacena v sídle insolvenčního správce v den jím určený (bod III. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že: [1] Usnesením ze dne 15. ledna 2014, č. j. 59 INS XY, které nabylo právní moci dne 1. července 2014, schválil insolvenční soud konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce (dále jen „konečná zpráva“). [2] Podáním ze dne 11. září 2014 (B-65) doplněným 30. září 2014 (B-67) podal insolvenční správce návrh na rozdělení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, v němž uvedl, že dle pravomocně schválené konečné zprávy bude v konečném rozvrhu mezi jednotlivé věřitele rozvržena částka 76.663,70 Kč. Míra uspokojení jednotlivých věřitelů z této částky činí 11.869891 %. Do konkursu se přihlásilo celkem 9 věřitelů se zjištěnými pohledávkami v celkové výši 2.531.366,41 Kč, z toho 1 zajištěný věřitel. Vzhledem k tomu, že v průběhu insolvenčního řízení vzal věřitel č. 5 přihlášku své pohledávky zpět, nebyl zařazen do rozvrhu. Na tomto základě insolvenční soud uzavřel, že: [1] Pořadí uspokojování jednotlivých pohledávek (nároků) je dáno ustanovením § 305 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). [2] Zpeněžením podstaty bylo získáno celkem 1.822.423,98 Kč. [3] Během insolvenčního řízení bylo na hotových výdajích insolvenčního správce (6.136 Kč), nákladech spojených se správou a udržováním podstaty (67.057,49 Kč), odměně insolvenčního správce (65.524,22 Kč včetně daně z přidané hodnoty), předpokládaných výdajích spojených s ukončením konkursu (5.000 Kč) a na vydání výtěžku zajištěnému věřiteli (1.602.042,57 Kč) vyplaceno celkem 1.745.760,28 Kč. [4] Všechny ostatní pohledávky zjištěné ve výši 645.866,89 Kč budou uspokojeny do výše 11,869891 %. [5] Po přezkoumání shledal insolvenční soud rozdělovací návrh správným, proto podle něj vydal rozvrhové usnesení dle § 306 insolvenčního zákona. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. září 2015, č. j. MSPH 59 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům: [1] Insolvenční řízení se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž každá má přesně stanovený zákonný rámec, od něhož se nelze odchýlit (jednak proto, aby v příslušné etapě byla chráněna práva jednotlivých účastníků řízení, jednak proto, aby nebyly zpětně zpochybňovány výsledky předešlých fází řízení). [2] Projednáním konečné zprávy se uzavírá fáze zjišťování a zpeněžování (majetkové) podstaty. Za účasti věřitelů i dlužníka jsou tímto způsobem (co do aktiv i pasiv) postaveny najisto výsledky konkursu. Pravomocným schválením konečné zprávy a vyúčtování se zakládá definitivní závěr jak o celkových příjmech (majetkové) podstaty, tak o výdajích souvisejících se správou majetkové podstaty i všech ostatních pohledávkách za majetkovou podstatou a pohledávkách jim na roveň postavených, které již správce uspokojil a které ještě uspokojit zbývá, jakož i o plnění poskytnutém zajištěným věřitelům (všechny tyto údaje jsou povinnou náležitostí konečné zprávy). [3] Odtud vzešlé výsledky konkursu pak indikují některý ze zákonem předvídaných dalších procesních postupů. Tím je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, provedené dle ustanovení § 305 odst. 1 IZ (po zapravení zajištěných pohledávek), následované rozvrhem dle ustanovení § 306 insolvenčního zákona, anebo rozhodnutí soudu podle ustanovení § 297 odst. 2 insolvenčního zákona o poměrném uspokojení neuhrazených pohledávek v režimu za podstatou (podle pravidel vymezených v ustanovení § 305 odst. 2 insolvenčního zákona), jímž bude výtěžek ze zpeněžení podstaty zcela spotřebován, a po právní moci tohoto usnesení (a jeho splnění insolvenčním správcem) bude následovat zrušení konkursu podle ustanovení § 308 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona. [4] Z výše uvedeného vyplývá, že při rozhodování o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetkové podstaty mezi nezajištěné věřitele v rámci závěrečné fáze řízení (konkursu) již nelze přihlížet k námitkám, jež zpochybňují správnost konečné zprávy, respektive správnost údajů v ní uvedených, včetně údaje o výši dosaženého výtěžku zpeněžení a na něm závislého údaje o tom, v jaké výši jsou v této fázi k dispozici prostředky na uspokojení pohledávek věřitelů. [5] Poměřováno těmito úvahami považuje odvolací soud za nutné uvést, že výhrady dlužnice spočívající v tom, že jí správce nepředložil řádné vyúčtování, že není jasné, kolik se „celkově nahromadilo finančních prostředků“, že insolvenční správce „vybral více peněz, než uvádí“, a že prodal nemovitosti pod cenou, jsou ve skutečnosti námitkami směřujícími proti správnosti konečné zprávy. Opakovaně však budiž zdůrazněno, že právě usnesení o schválení konečné zprávy je instrumentem, jímž soud kromě jiného rozhoduje o výsledcích zpeněžení majetkové podstaty i o tom, v jaké výši jsou k dispozici prostředky určené k uspokojení věřitelů. [6] V daném případě je z obsahu spisu zřejmé, že částka 76.663,70 Kč určená rozvrhovým usnesením k rozdělení mezi nezajištěné věřitele odpovídá částce, jež byla k tomuto účelu stanovena pravomocně schválenou konečnou zprávou a odpovídá též součtu (sumě) částek přidělených k vyplacení jednotlivým nezajištěným věřitelům. Argumentace dlužnice je tak při posuzování správnosti napadeného usnesení bez významu, neboť jejím prostřednictvím není zpochybněna žádná z podstatných skutečností, na nichž rozvrhové usnesení stojí. [7] Insolvenčnímu soudu, jenž za této situace postupoval podle ustanovení § 306 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona a rozhodl o rozdělení výtěžku zpeněžení mezi nezajištěné věřitele, proto nelze vytknout žádné pochybení. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval věcně jejími odvolacími námitkami, z nichž plyne, že majetek náležející do její majetkové podstaty není řádně spravován, není doložena jeho hodnota ani nakládání s ním, leč je na jisto doloženo, že dluh je počítán vždy dvakrát (pro ni a pro jejího manžela), ač jde o dluh společný. Nesouhlasí přitom se závěrem, že podstatná je konečná zpráva. Podstatou dovolání je tak opakování těch námitek, jež podle odvolacího soudu měly zaznít při projednání a schválení konečné zprávy. S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání je v dané věci přípustné dle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně na vyřešení otázky vztahu usnesení o konečném rozvrhu (rozvrhového usnesení) a usnesení o schválení konečné zprávy z hlediska možných námitek, jež mají (mohou mít) právní význam v řízení o opravném prostředku (odvolání) proti usnesení o schválení konečné zprávy, respektive proti rozvrhovému usnesení. Vady řízení, k nimž