29 NSCR 126/2020 – Nejvyšší soud

KSOL 20 INS XY 29 NSČR 126/2020-A-195 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka S. Č., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3, PSČ 779 00, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ NATUR PHARMA s. r. o., se sídlem v Praze 1, Spálená 95/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24202428, zastoupeného Mgr. Pavlem Fryšákem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Tomkova 57/27, PSČ 779 00, a 2/ WEGA Ltd. s. r. o., se sídlem v Havířově-Šumbarku, Ostravská 4/586, PSČ 736 01, identifikační číslo osoby 25902628, zastoupeného JUDr. Lenkou Vidovičovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Olomouci, Zámečnická 497/3, PSČ 779 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 20 INS XY, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. července 2020, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 27. listopadu 2019, č. j. KSOL 20 INS XY, rozhodl o insolvenčním návrhu věřitelů (1/ NATUR PHARMA s. r. o. a 2/ WEGA Ltd. s. r. o.), mimo jiné tak, že: [1] Zjistil úpadek dlužníka (S. Č.) [bod I. výroku]. [2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku). 2. Insolvenční soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro věcné projednání insolvenčního návrhu, neboť uplynulo více než 6 měsíců od zpětvzetí insolvenčního návrhu v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSOS 39 INS XY, k němuž došlo dne 16. února 2016. 3. Insolvenční soud dále uzavřel, že první i druhý insolvenční navrhovatel jsou aktivně legitimováni k podání insolvenčního návrhu. První insolvenční navrhovatel osvědčil svou vykonatelnou pohledávku v celkové výši 19 087 418,60 Kč, druhý insolvenční navrhovatel osvědčil svou vykonatelnou pohledávku ve výši 9 296 411 Kč; pohledávky dlužník neuhradil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Provedeným dokazováním insolvenční soud zjistil, že dlužník má dalších 5 věřitelů, kteří osvědčili pohledávky v celkové výši 50 237 448 Kč, jež dlužník rovněž neuhradil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. 4. Insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh není šikanózní. V posuzované věci sice postoupil jednu z pohledávek věřitel společnost MOTOHAUS, a. s. (dále jen „věřitel M“), na prvního insolvenčního navrhovatele, nicméně v orgánech těchto společností nepůsobí stejné osoby. Není podstatná výše úplaty za postoupení, ani to, z jakých prostředků byla úplata za postoupení uhrazena; i kdyby nedošlo k postoupení, pohledávka by existovala a její věřitel by ji nepochybně vůči dlužníku uplatňoval. Cílem postoupení tak nebylo vytvořit mnohost věřitelů. Dlužník má navíc další věřitele, které první insolvenční navrhovatel označil v insolvenčním návrhu a jejichž pohledávky byly osvědčeny. V předchozím insolvenčním řízení vzali insolvenční navrhovatelé svůj insolvenční návrh zpět pro uzavření mimosoudní dohody o úhradě pohledávek, dlužník však na pohledávky ničeho nehradil a plnění nebylo možné vymoci ani prostřednictvím exekuce; postup insolvenčních navrhovatelů nelze v takovém případě považovat za účelový. 5. Uplatní se tudíž zákonná domněnka platební neschopnosti dlužníka ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a je na dlužníku, aby tuto domněnku vyvrátil. 6. S poukazem na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 80/2011 (dále jen „R 80/2011“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sen. zn. 29 NSČR 36/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněném pod číslem 45/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 45/2014“), insolvenční soud uvedl, že při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti, nelze přihlížet k majetku, který dlužník není schopen bez obtíží využít k úhradě svých závazků. 7. K tomu insolvenční soud poukázal na to, že nelze přihlížet k nemovitostem dlužníka, neboť ty jsou exekučně postiženy a nelze s nimi volně nakládat. Nelze přihlížet k podílu dlužníka ve společnosti C. T. S. (dále jen „společnost C“), neboť je vydán exekuční příkaz na postižení závodu jako celku. Dlužník nemůže využít ani pohledávku za společností C z titulu neuhrazeného nájemného, která není dlouhodobě hrazena a správce závodu ji zpochybňuje. Disponibilní není ani pohledávka dlužníka za společností HMN global estate, s. r. o., z titulu neuhrazeného nájemného, protože je postižena exekučním příkazem a je splatná až v roce 2022. K uspokojení věřitelů nelze využít ani stroje FINLAY a Hyundai, u nichž je zpochybňováno vlastnictví dlužníka a bez soudního řízení nelze očekávat jejich vydání dlužníku. Stejný závěr se uplatní i ohledně pohledávek dlužníka z titulu ušlého zisku kvůli nemožnosti stroje užívat. Sporná je i pohledávka vůči věřiteli M z titulu bezdůvodného obohacení. K uspokojení věřitelů tak lze využít toliko osobní automobily dlužníka a prostředky na jeho účtu vedeném u České spořitelny, a. s. 8. Insolvenční soud na základě výše uvedených skutečností uzavřel, že se dlužníku nepodařilo vyvrátit domněnku platební neschopnosti. 9. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 30. července 2020, č. j. KSOL 20 INS XY, 2 VSOL XY, (mimo jiné) potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku (první výrok). 10. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že se uplatní domněnka platební neschopnosti dlužníka a je na dlužníku, aby v řízení prokázal schopnost plnit své závazky. 11. Po doplnění dokazování odvolací soud vyšel ze zjištění, že všechny nemovitosti dlužníka jsou zatíženy zástavním právem a jsou „předmětem exekucí“ včetně vydaných exekučních příkazů k prodeji nemovitostí. Uvedl dále, že znalecké posudky č. 8344-21/2020, 8343-20/2020, 8345-22/2020, 8347-24/2020 a 8346-23/2020, kterými dlužník prokazoval obvyklou cenu nemovitostí, nezohledňují na nich váznoucí zástavy a neprokazují tak hodnotu majetku dlužníka a jeho využitelnost k uspokojení závazků věřitelů. „Po odečtení zástav“ váznoucích na nemovitostech od obvyklé ceny nemovitostí určené znaleckými posudky by „teoretická hodnota […] dosahovala záporných hodnot“. Hodnotu zástavního práva nezohledňují ani znalecké posudky č. ÚOM 285-4/2020A a ÚOM 285-4/2020B, jimiž byl oceněn obchodní podíl ve společnosti C a stroje, které se dlouhodobě nenacházejí v držení, a není proto postaveno najisto, zda mohou být použity k uspokojení jeho splatných dluhů. 12. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že majetek dlužníka není dostatečný pro uspokojení splatných pohledávek jeho věřitelů; dlužník nevyvrátil domněnku svého úpadku ve formě platební neschopnosti. 13. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 14. Dovolatel předkládá dovolacímu soudu (poměřováno obsahem dovolání) k rozhodnutí následující otázky: [1] Má existence „závady“ na majetku dlužníka, či skutečnost, že se majetek dlouhodobě nenachází v držení dlužníka, za následek jeho znehodnocení při úvaze o platební neschopnosti dlužníka? [2] Je procesní povinností soudu vyslechnout znalce, požadovat po něm vysvětlení a umožnit stranám klást mu otázky v případě, že mají účastníci nebo soud pochybnosti o správnosti znaleckého posudku? [3] Má soud povinnost poučit účastníka o nutnosti doplnit tvrzení, popřípadě označit důkazy, dospěje-li k závěru, že provedeným znaleckým posudkem nelze tvrzení účastníka prokázat? Je soud povinen za situace, kdy dlužník ke svým tvrzením označí důkazy prokazující plnění na přihlášené pohledávky, tyto důkazy provést, případně dlužníka poučit, aby svá tvrzení a navrhované důkazy doplnil? [4] Lze se při hodnocení, zda je insolvenční návrh „šikanózní“, omezit pouze na formální zkoumání (ne)dodržení „tzv. časového testu“ podle ustanovení § 129 odst. 2 insolvenčního zákona? 15. K položeným otázkám argumentuje dovolatel následovně: K první otázce Odvolací soud opomenul ověřit skutečnou výši pohledávek zajištěných zástavním právem a to, že jde o pohledávky přihlášených věřitelů. Dovolatel míní, že je třeba vzít v úvahu, z jakého důvodu je majetek postižen exekucí a kdo pohledávku vymáhá. Týž závěr pak platí i pro zástavní právo vázn