29 NSCR 133/2017 – Nejvyšší soud

KSPH 64 INS XY 29 NSČR 133/2017-B-36 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníků J. Š., narozené XY, a J. Š., narozeného XY, obou bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání věřitele č. 26 TERASYS LIMITED, se sídlem v Nikósii, Avlonos 1, Maria House 1075, Kyperská republika, registrační číslo osoby 328229, zastoupeného Mgr. Josefem Vackem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2017, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH XY, takto: Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2017, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH XY, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku, kterou odvolací soud potvrdil body II. až V. výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 30. května 2016, č. j. KSPH 64 INS XY; ve zbytku se dovolání zamítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 30. května 2016, č. j. KSPH 64 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) schválil oddlužení dlužníků (J. a J. Š.) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), uložil dlužníkům předkládat insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru ve stanovených termínech přehled svých příjmů a platit prostřednictvím insolvenčního správce po dobu následujících pěti let ze svých příjmů získaných po schválení oddlužení ve stanoveném termínu pohledávky nezajištěných věřitelů v poměrech stanovených tamtéž (bod II. výroku), uložil povinnosti plátcům příjmů dlužníků (bod III. výroku), uložil povinnosti insolvenčnímu správci (bod IV. výroku) a vyzval přihlášené věřitele ke sdělení čísla bankovních účtů insolvenčnímu správci (bod V. výroku). Insolvenční soud ve vztahu ke schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře vyšel zejména z toho, že: 1/ Insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem spojeným se společným návrhem manželů (dlužníků) na povolení oddlužení dne 21. října 2015. 2/ Usnesením ze dne 27. listopadu 2015, č. j. KSPH 64 INS XY, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníků a povolil jim oddlužení. 3/ Dlužníci vlastní rodinný dům s pozemkem v katastrálním území XY v hodnotě přibližně 1 890 000 Kč, další majetek nebyl insolvenční správcem sepsán. V posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení dlužníci jiným hodnotným majetkem nedisponovali. 4/ Dlužník má čistý měsíční příjem ve výši 9 923 Kč ze starobního důchodu a dlužnice má čistý měsíční příjem ve výši 23 990 Kč od plátce mzdy a ve výši 16 768 Kč ze starobního důchodu. 5/ V insolvenčním řízení uplatnilo své pohledávky v celkové výši 1 980 591,39 Kč přihláškou 36 nezajištěných věřitelů a 2 zajištění věřitelé pak pohledávky v celkové výši 152 431,38 Kč. Věřitel č. 26 (TERASYS LIMITED) přihlásil svou nezajištěnou pohledávku ve výši 195 200 Kč, což činilo 9,15 % z celkového objemu ostatních přihlášených pohledávek. 6/ Dne 16. února 2016 v 15:20 hod. byl do datové schránky insolvenčního soudu prostřednictvím právního zástupce podán hlasovací lístek, jímž věřitel č. 26 hlasoval pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. 7/ Dne 17. února 2016 v 10:00 hod. se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů, na něž se nedostavil žádný z nezajištěných věřitelů. V 10:54 hod. byla vyrozuměna vedoucí soudní kanceláře o podání zmíněného hlasovacího lístku; v insolvenčním rejstříku byl zveřejněn až v 13:05 hod. Na tomto základě insolvenční soud s odkazem na § 401 odst. 1, § 402 odst. 3 a 5, § 405 a § 406 odst. 1 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v tehdy platném znění, uzavřel, že neshledal důvody pro odmítnutí či zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře. Uvedl, že oproti zpeněžení majetkové podstaty zvolený způsob oddlužení nabízel (s výhradou změny poměrů) vzhledem k výši příjmů dlužníků možnost nejvyššího uhrazení poměrných částí pohledávek přihlášených nezajištěných věřitelů (při splátkovém kalendáři bylo možné očekávat uspokojení ve výši přibližně 76 % a při zpeněžení majetkové podstaty ve výši přibližně 60 % – 70 %), přičemž insolvenční soud přihlédl i k tomu, že hodnotný zpeněžitelný majetek bylo obydlím dlužníků, tj. že nebylo opodstatněno preferovat formu zpeněžení majetkové podstaty před formou oddlužení splátkovým kalendářem, zvláště pak kdyby zpeněžení majetkové podstaty mělo vést ke ztrátě obydlí dlužníků, která je mohla uvrhnout do neřešitelné sociální situace, hrozící jejich dalším – i pro věřitele nežádoucím– zadlužením. Současně nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu. K hlasovacímu lístku věřitele č. 26 insolvenční soud uvedl, že ačkoli skutečnost jeho podání nebyla soudci v době konání schůze věřitelů známa, nic to nemění na tom, že byl doručen soudu formálně včas, tedy že věřitel č. 26 hlasoval mimo schůzi věřitelů. Insolvenční soud i s odkazem na komentářovou literaturu (Hásová, J. a kol.: Insolvenční zákon. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1324) dovodil, že při hlasování o formě oddlužení je „zapotřebí kvora prosté většiny všech nezajištěných věřitelů a nikoli prosté většiny přítomných či hlasovacím lístkem hlasujících nezajištěných věřitelů“. Insolvenční soud tak uzavřel, že za situace, kdy se další věřitelé neúčastnili schůze věřitelů, ani nepodali hlasovací lístky, nebyl věřitel č. 26 schopen rozhodnout o formě oddlužení, a to vzhledem „ke svému nedostatečnému hlasovacímu kvoru“ (9,15 %). Proto o formě oddlužení rozhodl insolvenční soud. K odvolání věřitele č. 26 Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud vyšel dále z toho, že hlasovací lístek věřitele č. 26 byl doručen do datové schránky insolvenčního soudu dne 16. února 2016, a to z datové schránky právního zástupce věřitele č. 26 Mgr. Josefa Vacka, přičemž „elektronicky podepsaný hlasovací lístek“ byl vyhotoven Mgr. Josefem Vackem. Odvolací soud – cituje § 49 odst. 1, § 54 odst. 1, § 399 odst. 1, § 401, § 402 a § 406 insolvenčního zákona – předeslal, že bylo třeba vycházet z toho, že podáním návrhu na povolení oddlužení dlužníci dali najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů, o čemž rozhodují věřitelé, a nepřijmou-li rozhodnutí, pak insolvenční soud (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 91/2013, uveřejněné pod číslem 47/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné též na webových stránkách Nejvyššího soudu). Rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddlužení je insolvenční soud vázán a nemůže je zrušit, i kdyby odporovalo společnému zájmu věřitelů. Vycházeje z výše uvedených skutkových zjištění, odvolací soud uzavřel, že nebylo-li podání věřitele č. 26 s využitím formuláře „Hlasovací lístek“ opatřeno ověřeným podpisem, pak toto podání nemohlo mít účinky korespondenčního hlasování. Je-li zákonem stanovena povinnost opatřit podání úředně ověřeným podpisem, doručení takového podání prostřednictvím systému datových schránek, byť bylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, totiž nenahrazuje splnění této náležitosti ve smyslu zákona č. 21/2006 Sb., o ověřování shody opisu nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu a o změně některých zákonů (zákon o ověřování). Neměl-li tento hlasovací lístek zamýšlené účinky, nemohlo vahou hlasů věřitele č. 26 za situace, kdy se schůze věřitelů konané dne 17. února 2016 žádný věřitel nezúčastnil (a jiný hlasovací lístek insolvenčnímu soudu doručen nebyl), dojít ke schválení oddlužení dlužníků zpeněžením majetkové podstaty, protože pro přijetí takového rozhodnutí nehlasovala prostá většina hlasů nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek. Vzal-li přesto insolvenční soud došlý hlasovací lístek věřitele č. 26 v úvahu, jeho postup odporoval znění § 401 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož k došlému hlasovacímu lístku věřitele č. 26 nebylo možno přihlížet pro absenci ověřeného podpisu. Podle odvolacího soudu insolvenční soud nemohl být vázán rozhodnutím schůze věřitelů (které navíc ve skutečnosti nebylo přijato). Bylo na insolvenčním soudu, aby o schválení oddlužení rozhodl sám. Stalo-li se tak, byť z jiných důvodů (insolvenční soud vycházel z toho, že pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nehlasoval dostatečný počet hlasů), byl postup insolvenčního soudu v konečném důsledku po právu. Řečené platí navzdory tomu, že není správný ani názor insolvenčního soudu, že k přijetí rozhodnutí schůze věřitelů o schválení oddlužení je zapotřebí prosté většiny všech nezajištěných věřitelů a nikoliv prosté většiny přítomných či hlasovacím lístkem hlasujících nezajištěných věřitelů (jak plyne z dikce § 402 odst. 3 za použití § 399 odst. 1, § 401 odst. 1 a § 49 odst. 1 insolvenčního zákona). Usnesení odvolacího soudu, výslovně v celém j