Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka L. L., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 2, o dovolání věřitele č. 2 hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 01,…
KSPH 66 INS XY 29 NSČR 16/2016-P11-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka L. L., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 2, o dovolání věřitele č. 2 hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, PSČ 110 01, identifikační číslo osoby 00064581, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2015, č. j. KSPH 66 INS XY, 1 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. července 2015, č. j. KSPH 66 INS XY, 1 VSPH XY, se mění takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. března 2015, č. j. KSPH 66 INS XY, se mění tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 2 hlavního města Prahy se v rozsahu týkajícím se částky 1.000 Kč, představující paušální částku nákladů řízení o přestupcích, neodmítá.
O d ů v o d n ě n í :
[1] Usnesením ze dne 25. března 2015, č. j. KSPH 66 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
1/ Odmítl přihlášku pohledávky č. 11 věřitele č. 2 hlavního města Prahy (dále jen „věřitel č. 2“) ve výši 2.500 Kč (bod I. výroku).
2/ Určil, že právní mocí tohoto rozhodnutí končí v rozsahu odmítnutí účast věřitele č. 2 v insolvenčním řízení (bod II. výroku).
[2] Insolvenční soud vyšel z toho, že věřitel č. 2 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (L. L.) pohledávku č. 11 ve výši 2.500 Kč.
[3] Vycházeje z ustanovení § 170 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), insolvenční soud následně uzavřel, že předmětná pohledávka má charakter pohledávky vyloučené z uspokojení v insolvenčním řízení.
[4] K odvolání věřitele č. 2 (jež se týkalo pouze částky 1.000 Kč, uplatněné jako náhrada nákladů správního řízení) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. července 2015, č. j. KSPH 66 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
[5] Odvolací soud vyšel v rovině právní z ustanovení § 170 insolvenčního zákona a z ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Ve skutkové rovině pak vyšel z toho (na základě obsahu spisu), že věřitel č. 2 přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku z titulu neuhrazené pokuty za dopravní přestupek, uložené dlužníku rozhodnutím ze dne 15. prosince 2009, č. j. MHMP XY, v souvislosti s porušením ustanovení § 4 písm. c/ zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), s tím, že z přihlášené částky představuje částka 1.000 Kč paušální poplatek za náhradu nákladů řízení podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích.
[6] Na výše uvedeném základě pak odvolací soud uzavřel, že v insolvenčním řízení se zásadně neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce, včetně nezaplacené pokuty, ani jejich příslušenství, včetně nákladů za nařízení daňové exekuce. Pro úplnost lze (dle odvolacího soudu) argumentačně poukázat na usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2010, č. j. 22 Ca 234/2009-39, uveřejněné pod číslem 2134/2010 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „R 2134/2010“), ze kterého lze dovodit, že pokuta uložená za správní delikt představuje mimosmluvní sankci ve smyslu § 170 písm. d/ insolvenčního zákona a nelze ji uspokojit žádným ze způsobů řešení úpadku. V insolvenčním řízení proto nelze uspokojit ani příslušenství pohledávky, protože to z logiky věci sdílí osud jistiny a s přihlášenou pohledávkou neoddělitelně souvisí; srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. září 2012, „sp. zn.“ (správně „sen. zn.“) 1 VSPH 1159/2012, uveřejněné pod číslem 44/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 44/2013“). Bylo by totiž v rozporu se smyslem a účelem § 170 písm. d/ insolvenčního zákona oddělovat od sebe mimosmluvní sankci a její příslušenství, které vzniklo v příčinné souvislosti se samotným vznikem mimosmluvní sankce (srov. zákonná formulace v § 79 odst. 1 zákona o přestupcích). Insolvenční soud proto nepochybil, když postupoval podle § 185 insolvenčního zákona, přihlášku odvolatele odmítl a ukončil jeho účast v insolvenčním řízení.[7] Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 2 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky režimu pohledávky tvořené náklady správního řízení dle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud „přiznal právní nárok na uspokojení nákladů správního řízení v insolvenčním řízení“ a aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[8] Dovolatel uvádí, že předmětnou část pohledávky nelze podřadit žádné z pohledávek taxativně vypočtených v ustanovení § 170 insolvenčního zákona. Nejde o mimosmluvní sankci, ani o její příslušenství, ale o zákonnou částku nákladů řízení, pevně určenou zákonem (dle § 79 odst. 1 a 4 zákona o přestupcích a § 79 odst. 5 správního řádu) a vypočtenou dle § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích (dále jen „vyhláška o paušální částce“), která vznikla před zahájením insolvenčního řízení. Na podporu tohoto závěru poukazuje na rozhodnutí (jiných) insolvenčních soudů ve skutkově obdobných věcech, jež takovou pohledávku uznaly.
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[10] Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když v posouzení otázky dovoláním předestřené jde o věc dovolacím soudem vyřešenou (po podání dovolání v této věci) jinak, než ji řešil odvolací soud (srov. odkaz v odstavci [33]).
[11] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
[12] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
[13] Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, zákona o přestupcích a vyhlášky o paušální částce:
§ 170 (insolvenčního zákona)
V insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak,
a/ úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí,
b/ úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku,
c/ pohledávky věřitelů z darovacích smluv,
d/ mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků, a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku,
e/ smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku,
f/ náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.
§ 79 (zákona o přestupcích)
Náhrada nákladů řízení
(1) Občanovi, který byl uznán vinným z přestupku, jakož i navrhovateli, bylo-li řízení zahájené na jeho návrh zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. a/, b/, c/ nebo j/, se uloží povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku. Náklady řízení se hradí paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo vnitra České republiky v dohodě s ministerstvem financí České republiky zvláštním právním předpisem.
(2) Povinnost nahradit náklady řízení nelze uložit v blokovém řízení (§ 84) ani v řízení příkazním (§ 87).
(3) Z důvodů zvláštního zřetele hodných lze od uložení povinnosti nahradit náklady řízení podle odstavce 1 zcela nebo zčásti upustit.
(4) Náhrada nákladů řízení je příjmem obce, jejíž orgán rozhodl o přestupku v prvním stupni. Náhrada nákladů řízení o přestupku, který vedl jiný správní orgán České republiky, je příjmem státního rozpočtu