29 NSCR 177/2022

Usnesením ze dne 10. února 2022, č. j. KSBR 33 INS XY, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zrušil schválené oddlužení dlužnice K. N. (výrok I.), prohlásil na její majetek konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (výroky II. a III.), a dále rozhodl, že usnesení je účinné od okamžiku zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok IV.).

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné.

Proti unesení odvolacího soudu podala dlužnice včasné dovolání (B-45), v němž namítá nesprávné právní posouzení věci.

Podle § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu § 237 o. s. ř. (či jeho části).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněná pod čísly 80/2013 a 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16.

V dané věci dovolatelka v dovolání výslovně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné (pouze citovala označené zákonné ustanovení), a takový údaj neplyne (nelze jej dovodit) ani z obsahu dovolání. Dovolatelka v dovolání ani neformulovala žádnou právní otázku, na jejímž řešení spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, a která by měla být přezkoumána dovolacím soudem.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.