Z rozhodnutí: Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka CENTRUM - OVO, spol. s r. o. „v likvidaci“, se sídlem ve Valašském Meziříčí, Palackého 243, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 47668016, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 13806/2024, o přihlášce pohledávky č…
KSOS 14 INS 13806/2024
29 NSČR 34/2025-P29-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka CENTRUM - OVO, spol. s r. o. „v likvidaci“, se sídlem ve Valašském Meziříčí, Palackého 243, PSČ 757 01, identifikační číslo osoby 47668016, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS 13806/2024, o přihlášce pohledávky č. P29, o dovolání věřitele č. 28 H A S P O L, spol. s r. o., se sídlem v Náměšti nad Oslavou, U Pivovaru 22, PSČ 675 71, identifikační číslo osoby 15530141, zastoupeného Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, PSČ 674 01, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2025, č. j. KSOS 14 INS 13806/2024,
1 VSOL 20/2025‑P29-11, takto:
I. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. ledna 2025, č. j. KSOS 14 INS 13806/2024, 1 VSOL 20/2025-P29-11, se odmítá v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu.
II. Ve zbytku se dovolání zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 13. listopadu 2024, č. j. KSOS 14 INS 13806/2024-P29-2, Krajský soud v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) odmítl přihlášku pohledávky P29 věřitele H A S P O L, spol. s r. o. (dále též jen „věřitel H“), ve výši 856 066,53 Kč (bod I. výroku) a určil, že právní mocí usnesení účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud v odůvodnění uvedl, že přihláškou pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu dne 31. října 2024 přihlásil věřitel H do insolvenčního řízení dlužníka pod č. P29 pohledávku v celkové výši 856 066,53 Kč. Insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 14. srpna 2024 a usnesením ze dne 27. srpna 2024, č. j. KSOS 14 INS 13806/2024-A-7, insolvenční soud rozhodl o úpadku dlužníka, přičemž lhůta k přihlašování pohledávek uplynula dne 29. října 2024. Věřitel H tak svoji přihlášku pohledávky podal zjevně až po marném uplynutí lhůty.
3. K odvolání věřitele H Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (první výrok) a odmítl odvolání proti bodu II. výroku (druhý výrok).
4. Odvolací soud – cituje § 165, § 173 a § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 42 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sen. zn. 29 NSČR 27/2009, uveřejněné pod číslem 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 63/2010“) – především uvedl, že podání ze dne 14. srpna 2024 adresované primárně likvidátorovi dlužníka, kterým věřitel H výslovně upravil výši své pohledávky přihlášené před zahájením insolvenčního řízení dlužníka do jeho likvidace, nelze považovat za přihlášení předmětné pohledávky do insolvenčního řízení. Byť věřitel zaslal toto podání také na vědomí Krajskému soudu v Ostravě, který je rovněž insolvenčním soudem, uvedl v něm spisovou značku nikoli insolvenčního řízení dlužníka, nýbrž řízení, ve kterém bylo rozhodnuto o likvidaci dlužníka a o jmenování likvidátora. Odvolací soud neměl tedy žádných pochyb o tom, ve které věci věřitel toto podání učinil (ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 149/2023) a co jím sledoval (upravil výši své pohledávky přihlášené do likvidace dlužníka).
5. Odvolací soud proto uzavřel, že chtěl-li věřitel H dosáhnout uspokojení své pohledávky v insolvenčním řízení, byl povinen ji uplatnit podáním přihlášky v insolvenčním řízení ve lhůtě určené v rozhodnutí o úpadku dlužníka. Insolvenční soud proto nepochybil, jestliže dospěl k závěru, že přihláška pohledávky věřitele H doručená do datové schránky insolvenčního soudu dne 31. října 2024 je přihláškou podanou po uplynutí lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k přihlášení pohledávek, jejíž poslední den připadl na 29. října 2024. Proto se k přihlášce věřitele H podle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona nepřihlíží.
6. Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel H dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce posuzování obsahu a účinků právních úkonů. Konkrétně se domnívá, že svůj nárok (přihlášení pohledávky do insolvenčního řízení) uplatnil včas u věcně i místně příslušného insolvenčního soudu, byť tak neučinil předepsaným způsobem. Jeho podání ze dne 14. srpna 2024, označené jako „Doplnění přihlášky pohledávky do likvidace“, ze kterého je zřejmá výše jeho pohledávky i osoba dlužníka, směřovalo po zahájení insolvenčního řízení vůči insolvenčnímu soudu, byť v podání byla nepřesně označena spisová značka likvidačního řízení dlužníka. Toto podání je proto podáním vadným ve smyslu § 188 odst. 1 insolvenčního zákona, nikoli procesně bezúčinným, jak nesprávně uzavřel odvolací soud. Jelikož přihláška pohledávky nebyla podána na předepsaném formuláři, šlo o vadu podání, kterou dovolatel odstranil podáním přihlášky na předepsaném formuláři dne 31. října 2024, aniž by k tomuto kroku byl dosud insolvenčním soudem vyzván. Dle dovolatele tak soudy pochybily, jestliže jeho podání ze dne 14. srpna 2024 neposoudily podle obsahu ve smyslu § 43 o. s. ř. a dovolatele nevyzvaly, aby předmětné podání opravil.
8. Dovolatel rovněž míní, že v důsledku nepopření jeho pohledávky likvidátorem je pohledávka uplatněna i v insolvenčním řízení a získal postavení přihlášeného věřitele, neboť v dané situaci došlo k plynulému přechodu likvidace do insolvenčního řízení; nelze tak aplikovat závěry R 63/2010, na které odkazoval odvolací soud a které se vztahovalo k předchozí právní úpravě likvidace.
9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
10. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
11. Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné v rozsahu, ve kterém dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu v druhém výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti bodu II. výroku usnesení insolvenčního soudu. Ve vztahu k tomuto výroku přípustnost dovolání bez dalšího vylučuje § 238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.
12. Ve zbylé části dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř., takže zbývá určit, zda je přípustné podle § 237 o. s. ř. (když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., vypočtených v § 238 o. s. ř.).
13. Nejvyšší soud nemá důvod připustit dovolání pro řešení otázky spočívající v posouzení náležitostí přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení a odstranění případných vad přihlášky.
14. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je totiž (oproti mínění dovolatele) potud souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Jde především o usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněné pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 21. května 2014, sen. zn. 29 NSČR 109/2013, uveřejněné pod číslem 104/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněné pod číslem 155/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 155/2018“), a usnesení ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 191/2016.
15. Nejvyšší soud v obecné rovině přisvědčuje dovolateli v tom, že podání přihlášky do insolvenčního řízení učiněné jinak než na předepsaném formuláři (tj. formuláři, jehož náležitosti vymezuje § 8 vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, a jehož podoba je bezplatně zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti) nezpůsobuje procesní bezúčinnost podání, ale zakládá vadu přihlášky, která je (pro dobu po rozhodnutí o úpadku) důvodem pro postup podle § 188 odst. 2 insolvenčního zákona.
16. Vada přihlášky spočívající v nedodržení předepsané formy je odstranitelná předložením řádně vyplněné přihlášky na předepsaném formuláři, a to nejpozději do uplynutí lhůty určené věřiteli insolvenčním správcem v řádné výzvě k odstranění vad přihlášky (k tomu srov. shodně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2008, sen. zn. 1 VSPH 103/2008, uveřejněné po