29 NSCR 35/2023 – Nejvyšší soud

KSOS 31 INS 14318/2017 29 NSČR 35/2023-B-173 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka A. B., zastoupeného JUDr. Vítem Rybářem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, PSČ 702 00, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 14318/2017, o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. listopadu 2022, č. j. KSOS 31 INS 14318/2017, 1 VSOL 408/2022-B-159, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 26. května 2022, č. j. KSOS 31 INS 14318/2017-B-119, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) zamítl návrh dlužníka (A. B.) ze dne „29. dubna 2017“ na změnu schváleného způsobu oddlužení (bod I. výroku), zrušil schválené oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (bod II. výroku) a na majetek dlužníka prohlásil konkurs (bod III. výroku). 2. Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením k odvolání dlužníka a věřitele č. 1 E. S. potvrdil usnesení insolvenčního soudu (s tím, že pouze upřesnil, že správně v bodě I. výroku byl zamítnut návrh dlužníka na změnu oddlužení podaný dne „1. května 2022“). 3. Odvolací soud vyšel především ze zjištění učiněných insolvenčním soudem, podle kterých: [1] Insolvenční soud usnesením ze dne 27. září 2017,č. j. KSOS 31 INS 14318/2017-A-14 (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a usnesením ze dne 17. dubna 2018, č. j. KSOS 31 INS 14318/2017-B-11, povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Usnesením ze dne 21. listopadu 2018, č. j. KSOS 31 INS 14318/2017-B-35, schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře od prosince 2018 do listopadu 2023. [2] Dlužník v návrhu na povolení oddlužení ze dne 23. srpna 2017 (A-11) navrhl oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Mimo jiné uvedl, že vlastní (blíže označené) nemovitosti. Nezajištění věřitelé hlasovali mimo schůzi věřitelů o způsobu oddlužení dlužníka a rozhodli, že jím bude plnění splátkového kalendáře. [3] V době rozhodnutí o schválení oddlužení činila celková výše zjištěných zajištěných pohledávek částku 14.291.659,48 Kč a celková výše zjištěných nezajištěných pohledávek činila částku 16.006.103,71 Kč. Nezajištění věřitelé č. 2, 25, 26, 28 a 29 se zjištěnými pohledávkami v celkové výši 14.282.416 Kč souhlasili s nižším plněním, a to nejméně 5 % jejich pohledávek. [4] Dlužník u jednání před insolvenčním soudem uvedl, že ze zdravotních důvodů ukončil pracovní poměr. Dne 3. prosince 2019 požádal o přiznání předčasného starobního důchodu, který mu byl přiznán. Z důchodu jsou prováděny srážky ve výši (necelé) 4.000 Kč měsíčně. Dále doplnil, že získal příjem z projektových prací ve výši 7.500 Kč a má zajištěno několik zakázek s příjmem 4 x 10.000 Kč na základě dohod o provedení práce. Jako osoba samostatně výdělečně činná předpokládá do konce roku 2021 příjem ve výši 70.000 Kč. Důchodového věku dosáhne v roce 2023. Příslib daru cca 1.000.000 Kč od bývalého obchodního partnera stále platí, podmínkou je zproštění obžaloby v trestní věci (v trestním řízení vedeném proti dlužníku a jeho manželce). Má za to, že ze zpeněžení „nemovitostí v XY“ by kromě zajištěného věřitele mohli být uspokojeni i nezajištění věřitelé. Nemovitosti jsou však zajištěny v trestním řízení. [5] Za 41 měsíců trvání schváleného oddlužení (od prosince 2018 do dubna 2022) dlužník zaplatil nezajištěným věřitelům částku 225.444,50 Kč. Dosažená míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů činí 1,15 %, předpokládaná míra uspokojení za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře je 1,69 %. [6] Insolvenční správkyně u jednání dne 20. dubna 2022 navrhla zrušit oddlužení, poněvadž míra uspokojení nezajištěných věřitelů nedosahuje ani 5 %. [7] Dlužník podáním, doručeným insolvenčnímu soudu dne 1. května 2022 (B-117) navrhl změnu schváleného způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře na oddlužení kombinací zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře. Současně požadoval, aby insolvenční soud o tomto návrhu nechal hlasovat nezajištěné věřitele. Uvedl, že do doby dosažení řádného důchodového věku dne 23. dubna 2023 je omezen v možnostech získávat příjmy, splnění oddlužení lze tedy dosáhnout pouze zpeněžením majetkové podstaty. 4. Dále odvolací soud doplnil zjištění insolvenčního soudu o další skutečnosti plynoucí z obsahu insolvenčního spisu a z dokazování provedeného při jednání u odvolacího soudu, podle kterých: [1] V seznamu závazků ze dne 20. srpna 2017 (A-11), o němž dlužník prohlásil, že je úplný a správný, nejsou uvedeny pohledávky číslo P2, P26, P27, P30 a P31. [2] Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 31. října 2022 vyplývá, že k dosažení alespoň 30% míry uspokojení těchto pohledávek (u pohledávek č. P2, P26, P27, P30 a P31 pak dosažení uspokojení ve výši 5 %) musí dlužník uhradit těmto věřitelům minimálně částku 2.300.013,66 Kč. Dosud dlužník uhradil pouze částku 225.444,50 Kč (dosažená míra uspokojení nezajištěných pohledávek činí po započtení deponované částky 1,28 %). 5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 398 odst. 1, 2 a 3, § 404, § 406 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019 (jež je pro danou věc rozhodné s ohledem na datum vydání rozhodnutí o úpadku) – nejprve uzavřel, že insolvenční soud nepochybil, jestliže zamítl návrh dlužníka na změnu schváleného způsobu oddlužení, když insolvenční zákon takovou možnost nepřipouští. Po vydání rozhodnutí, kterým insolvenční soud schválí oddlužení dlužníka v některé z jeho forem, již nelze v rámci plnění schváleného oddlužení schválený způsob oddlužení měnit. Tato skutečnost však nebrání tomu, aby dlužník dobrovolně při oddlužení plněním splátkového kalendáře použil po dohodě s insolvenčním správcem také výtěžek zpeněžení svého majetku nebo jeho části. 6. Ve shodě s insolvenčním soudem dospěl odvolací soud rovněž k závěru, že v projednávané věci byly dány důvody pro zrušení schváleného oddlužení vymezené v ustanovení § 418 insolvenčního zákona, neboť na základě zjištěných skutečností je možné usuzovat, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Podle odvolacího soudu lze nadto uzavřít, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a lze rovněž důvodně předpokládat, že oddlužení je sledován nepoctivý záměr. Přitom zejména zdůraznil, že: [1] Dlužník uvedl v seznamu závazků úmyslně nepravdivé informace, když zamlčel pohledávky představující ve svém souhrnu 73 % všech pohledávek nezajištěných věřitelů, které byly do insolvenčního řízení dlužníka přihlášeny a zjištěny. Jejich existence si přitom musel být vědom. Tímto nepoctivým jednáním dlužník ve svůj prospěch ovlivnil rozhodování insolvenčního soudu o povolení oddlužení dle § 397 odst. 1 insolvenčního zákona, zejména jde-li o naplnění důvodu pro zamítnutí návrhu dle § 395 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. Lze tak důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. [2] Dlužník porušil svoji povinnost vykonávat při oddlužení schváleném ve formě plnění splátkového kalendáře přiměřenou výdělečnou činnost a neodmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat. Dlužník, aniž by pro takový postup měl ospravedlnitelný důvod požádal o předčasný starobní důchod, přestože mu bylo známo, že jeho možnost zajistit si současně jiné příjmy potřebné k plnění splátkového kalendáře bude až do dosažení řádného důchodového věku výrazně omezena a nebude tak moci dosáhnout potřebného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. [3] Dosavadní průběh plnění splátkového kalendáře, vede k závěru, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Dlužník by musel při plnění splátkového kalendáře v každém ze zbývajících měsíců uhradit 101.589,64 Kč. Reálně tak lze očekávat uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů do 2 %. [4] Dlužník nedoložil možnost daru od třetí osoby ve výši 1.000.000 Kč. Stejně hypotetická je finanční pomoc synů dlužníka. Dlužník dále tvrdil, že je připraven použít k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů hyperochu vzniklou prodejem zajištěných nemovitostí. Tyto nemovitosti jsou zajištěny v dosud neskončeném trestním řízení dlužníka a současně je veden incidenční spor o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka. K jejich zpeněžení v oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře lze dle § 409 odst. 3 insolvenčního zákona přistoupit pouze na žádost zajištěného věřitele. 7. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost opírá (posuzováno dle obsahu) o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky procesního práva, která nebyla dovolacím soudem doposud řešena. Dovolatel namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil