29 NSCR 44/2021 – Nejvyšší soud

KSCB 28 INS XY 29 NSČR 44/2021-B-25 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice J. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Drozdkovou, advokátkou, se sídlem v Boršově nad Vltavou, Rybářská 225, PSČ 373 82, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 28 INS XY, o povinnosti dlužnice vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení obydlí, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2021, č. j. KSCB 28 INS XY, 1 VSPH XY, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 21. ledna 2021, č. j. KSCB 28 INS XY, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné: [1] Rozhodl, že dlužnice je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení (bod I. výroku). [2] Schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (bod III. výroku). [3] Ustanovil insolvenční správkyní dlužnice JUDr. Evu Šimkovou (bod. IV výroku). [4] Uložil dlužnici, aby vydala insolvenční správkyni ke zpeněžení „členský podíl v Bytovém družstvu XY, pojící se s právem nájmu bytové jednotky č. 17 v bytovém domě na adrese XY“ (dále též jen „družstevní podíl“) [bod V. výroku]. [5] Uložil insolvenční správkyni zpeněžit majetek specifikovaný ve výroku V. pouze za kupní cenu minimálně ve výši stanovené hodnoty chráněného obydlí 1.845.753 Kč (bod VI. výroku). 2. Insolvenční soud vyšel (v návaznosti na obsah insolvenčního spisu promítnutý v insolvenčním rejstříku) zejména z toho, že: [1] Insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení bylo (dne 11. května 2020) zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužnice. [2] Usnesením ze dne 13. května 2020, č. j. KSCB 28 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice a povolil jí oddlužení. [3] Podle znaleckého posudku č. 11553-1331/2020 zpracovaného společností XP invest, s. r. o. dne 29. června 2020 (dále jen „znalecký posudek“) činila obvyklá cena družstevního podílu (ke dni 24. června 2020) částku 2.075.000 Kč. [4] Označenou bytovou jednotku užívá dlužnice k zajištění svých bytových potřeb, přičemž ve společné domácnosti s ní nežije žádná osoba, které by byla povinna poskytovat výživné (s dlužnicí bydlí pouze její dcera, která je již zaměstnaná a finančně přispívá na chod domácnosti). 3. Na tomto základě insolvenční soud – cituje (mimo jiné) ustanovení § 398 odst. 3 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a § 1, § 2, § 3, § 4, § 5, § 8 a § 9 nařízení vlády č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení (dále jen „nařízení vlády“) – dospěl k následujícím závěrům: [1] Částka na zajištění obydlí v místě bydliště dlužnice (určená podle § 3 odst. 2 nařízení vlády jako součin statistické hodnoty a koeficientu růstu cen) činí 2.171.474 Kč. [2] Hodnota obydlí, které není dlužnice povinna vydat ke zpeněžení (určená podle § 3 odst. 1 nařízení vlády jako součin částky na zajištění obydlí v bydlišti dlužnice a koeficientu zohledňovaných osob), odpovídá částce 1.845.753 Kč (správně jde o částku 1.845.752 Kč). Koeficient zohledňovaných osob přitom podle § 9 odst. 2 písm. a/ nařízení vlády činí 0,85, neboť zde není žádná zohledňovaná osoba. [3] Jelikož hodnota obydlí dlužnice přesahuje hodnotu tzv. chráněného obydlí určenou dle nařízení vlády [obvyklá cena družstevního podílu činí 2.075.000 Kč, hodnota chráněného obydlí pak částku 1.845.753 Kč (správně 1.845.752 Kč)], insolvenční soud dlužnici uložil vydat obydlí (respektive družstevní podíl) insolvenční správkyni ke zpeněžení. [4] Tím, že insolvenční správkyně bude moci zpeněžit družstevní podíl pouze tehdy, dosáhne-li kupní cena minimálně částky odpovídající hodnotě chráněného obydlí dlužnice, bude zcela naplněn účel ustanovení § 398 odst. 6 insolvenčního zákona. Má-li podle tohoto ustanovení zůstat dlužnici obydlí, jehož hodnota nedosahuje hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem, nepostačí k naplnění účelu zákona vyjít z hodnoty obydlí určené znaleckým posudkem, ale je nutné také zajistit, aby obydlí dlužnice nebylo zpeněženo za částku nižší, než kolik činí určená hodnota chráněného obydlí. [5] Návrhu insolvenční správkyně, aby obydlí bylo ponecháno dlužnici, neboť je ochotna doplatit rozdíl mezi jeho hodnotou a hodnotou chráněného obydlí, nelze vyhovět, neboť by tím došlo k poškození věřitelů. Aby mohlo být uvažováno o ponechání obydlí dlužnici, musela by dlužnice být schopna uhradit do majetkové podstaty částku odpovídající hodnotě družstevního podílu. 4. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. března 2021, č. j. KSCB 28 INS XY, 1 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 5. Odvolací soud z insolvenčního spisu dále zjistil, že: [1] Družstevní podíl zahrnula insolvenční správkyně do soupisu majetkové podstaty dlužnice (B-6). [2] Ve znaleckém posudku znalec kromě obvyklé ceny družstevního podílu (ve výši 2.075.000 Kč) určil také hodnotu chráněného obydlí, které dlužnice není povinna vydat ke zpeněžení, a to (ke dni zjištění úpadku dlužnice) částkou 2.171.473 Kč. Vyšel přitom z toho, že s dlužnicí žije ve společné domácnosti jedna zohledňovaná osoba, dcera dlužnice. Hodnota chráněného obydlí tak byla vyšší než zjištěná obvyklá cena družstevního podílu o 96.473 Kč. [3] Podáním ze dne 10. prosince 2020 (B-9) insolvenční správkyně informovala insolvenční soud, že podle sdělení dlužnice její dcera již začala pracovat; v důsledku této skutečnosti insolvenční správkyně nechala znalce přepočítat hodnotu chráněného obydlí, která – nyní již bez dcery jako zohledňované osoby – činí částku 1.845.752 Kč. Hodnota obydlí dlužnice tak přesahuje hodnotu chráněného obydlí o 229.248 Kč. 6. Vycházeje z výše uvedených skutečností, cituje ustanovení § 398 odst. 1, 3 a 6 insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. června 2019), a § 1, § 2 a § 3 nařízení vlády a shrnuje část důvodové zprávy k zákonu č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolací soud nejprve v obecné rovině předeslal, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník podle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona obvykle povinen vydat veškerý majetek náležející do majetkové podstaty insolvenčnímu správci ke zpeněžení, nevyplývá-li ze zprávy pro oddlužení, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo žádného uspokojení věřitelů. Výjimkou je pouze obydlí dlužníka, které se insolvenčnímu správci primárně nevydává, nejde-li ve smyslu § 398 odst. 6 insolvenčního zákona o obydlí nadstandardní. Jeho hodnotu stanoví prováděcí právní předpis, kterým je nařízení vlády. 7. V poměrech dané věci, pokračoval odvolací soud, byl součástí majetkové podstaty dlužnice také družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu bytu, přičemž dlužnice užívala bytovou jednotku k zajišťování svých bytových potřeb. Dlužnice přitom nezpochybňovala závěry znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny družstevního podílu, která přesahovala hodnotu chráněného obydlí určenou dle nařízení vlády o částku 229.248 Kč. Za tohoto stavu insolvenční soud správně uzavřel, že dlužnici stíhá zákonná povinnost vydat insolvenční správkyni obydlí (družstevní podíl) ke zpeněžení a že tato povinnost nemůže být zásadně eliminována návrhem dlužnice zaplatit do majetkové podstaty částku odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou družstevního podílu a hodnotou chráněného obydlí. K tomu odvolací soud doplnil, že insolvenční zákon sice možnost doplacení rozdílu obou hodnot výslovně nezapovídá, není proto ani vyloučeno, aby místo zpeněžení obydlí věřitelé upřednostnili nabídku dlužnice na poskytnutí „nadstandardního plnění“, takový postup by však nutně musel být podmíněn právě souhlasem věřitelů. 8. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje (poměřováno obsahem dovolání) ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Dovolatelka namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o