29 NSCR 53/2011 – Nejvyšší soud

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY KSLB 76 INS 5809/2010 29 NSČR 53/2011-P14-20 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka TEKSTAV s. r. o., se sídlem v Jablonci nad Nisou, Rybářská 2847/9, PSČ 466 01, identifikační číslo osoby 27291341, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 76 INS 5809/2010, o přihlášce pohledávky věřitele č. 14, o dovolání věřitele č. 14 TREN KONSTRUKT s. r. o., se sídlem v Liberci VI - Rochlicích, Gagarinova 797/50, PSČ 460 06, identifikační číslo osoby 27315185, zastoupeného Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem, se sídlem v Liberci, Chrastavská 273/30, PSČ 460 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. srpna 2011, č. j. KSLB 76 INS 5809/2010, 3 VSPH 973/2011-P14-7, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: Usnesením ze dne 7. července 2011, č. j. KSLB 76 INS 5809/2010-P14-4, odmítl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) přihlášku pohledávky věřitele č. 14 TREN KONSTRUKT s. r. o. (bod I. výroku) a určil, že právní mocí usnesení účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku). Insolvenční soud vyšel z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 9. září 2010, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka. 2/ Podáním došlým soudu 5. října 2010 přihlásil věřitel č. 14 do insolvenčního řízení dlužníka svou nevykonatelnou, nezajištěnou pohledávku vůči dlužníku ve výši 1.037.346,08 Kč za dlužníkem, a to z titulu smlouvy o dílo uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem č. 14 dne 18. dubna 2007. V přihlášce uvedl, že ačkoli dílo provedl řádně a ve sjednaném rozsahu, dlužník uhradil smluvenou částku pouze částečně, takže k úhradě zbývá 805.514,45 Kč (na jistině). 3/ Při přezkumném jednání, jež se konalo dne 26. října 2010, popřel insolvenční správce pohledávku věřitele č. 14 v celé její přihlášené výši co do pravosti, maje za to, že dílo nebylo provedeno v celém rozsahu a věřitel č. 14 dílo nepředal, takže mu nevznikl nárok na úhradu ceny díla. 4/ Insolvenční správce řádně vyrozuměl věřitele č. 14 o popření pohledávky podáním doručeným dne 5. listopadu 2010 a věřitel č. 14 podal v zákonem stanovené lhůtě žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 805.814,45 Kč s příslušenstvím. 5/ Dne 13. května 2011 vzal insolvenční správce částečně zpět popření pohledávky věřitele č. 14, a to ve výši 507.346,- Kč, uváděje, že tak činí na základě dodatečného projednání pohledávky a uzavřené dohody o narovnání. 6/ Podáním ze dne 23. května 2011 vzal věřitel č. 14 žalobu v incidenčním sporu zpět. Jako důvod zpětvzetí žaloby označil uzavření dohody o narovnání s insolvenčním správcem. 7/ Insolvenční soud zastavil řízení o incidenční žalobě v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) usnesením, které nabylo právní moci dne 22. června 2011. 8/ Insolvenční soud rozhodl usnesením ze dne 31. května 2011 o dodatečném zjištění části nevykonatelné pohledávky věřitele č. 14 ve výši 507.346,- Kč. Na tomto základě insolvenční soud ve skutkové rovině uzavřel, že přihlášená pohledávka věřitele č. 14 byla v insolvenčním řízení zjištěna ve výši 507.346,- Kč a její zbývající část ve výši 530.000,08 Kč zůstala popřena insolvenčním správcem, když včas podanou určovací žalobu vzal věřitel č. 14 v celém rozsahu zpět. V rovině právní pak insolvenční soud - cituje ustanovení § 178 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - především uvedl, že ačkoliv věřitel popřené nevykonatelné pohledávky podal včas řádnou žalobu o určení pravosti své pohledávky, v zahájeném incidenčním řízení se rozhodl nepokračovat a na základě jeho úkonu bylo incidenční řízení pravomocně skončeno. Dodatečně byla zjištěna část přihlášené pohledávky ve výši 507.346,- Kč, a to z důvodu zpětvzetí popěrného úkonu insolvenčním správcem. Protože však část přihlášené pohledávky zůstala i nadále popřena v rozsahu převyšujícím 50 %, „nezbylo“ insolvenčnímu soudu než postupovat v souladu s ustanovením § 178 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanovením § 185 insolvenčního zákona. K odvolání věřitele č. 14 Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu. Odvolací soud doplnil skutkové údaje, z nichž vyšel insolvenční soud, o zjištění, že v souladu s dodatkem dohody o narovnání, uzavřeným 26. července 2011, vzal insolvenční správce dne 27. července 2011 zpět popření pohledávky ještě v rozsahu částky 11.327,04 Kč (celkem tak došlo ke zpětvzetí popření věřitele č. 14 v rozsahu 50 % přihlášené pohledávky). K odvolacím námitkám se pak vyjádřil následovně: 1/ K významu formálních nedostatků přihlášky pohledávky pro další řízení za situace, kdy je pohledávka v insolvenčním řízení zjištěna. Potud odvolací soud - cituje ustanovení § 176, § 188 odst. 2 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona - uvedl, že věřitel č. 14 sice nepodal přihlášku pohledávky na předepsaném formuláři, důsledkem toho, že insolvenční správce dne 13. května 2011 vzal zpět popření pohledávky v rozsahu 507.346,- Kč, však je, že v tomto rozsahu je pohledávka zjištěna ve smyslu § 201 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (správně insolvenčního zákona) a tento závěr již nelze v dalším řízení zpochybňovat. 2/ K účinnosti zpětvzetí popření z 27. července 2011. Odvolací soud - cituje ustanovení § 201 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona - uvedl, že úkon, jímž insolvenční správce vezme popření nevykonatelné pohledávky zpět, může odklidit důsledky tohoto popření, jen dojde-li insolvenčnímu soudu dříve, než nastane na základě předmětného popření ze zákona následek, že se k popřené pohledávce nepřihlíží. Bylo-li správcovo zpětvzetí popření pohledávky doručeno soudu až poté, co lhůta k podání určovací žaloby věřiteli marně uplynula, soud posoudí tento správcův úkon jako právně bezúčinný a věřitelovu přihlášku odmítne dle § 185 insolvenčního zákona (potud odvolací soud odkázal na své usnesení z 8. prosince 2009, sp. zn. KSUL 44 INS 4109/2008, 1 VSPH 410/2009). V projednávané věci - pokračoval odvolací soud - vzal insolvenční správce popření pohledávky zpět dvakrát. Poprvé tak učinil v rozsahu 507.346,- Kč dne 13. května 2011, tj. dříve, než věřitel č. 14 vzal zpět žalobu o určení pravosti pohledávky; proto platí, že v tomto rozsahu je pohledávka věřitele č. 14 zjištěna. Podruhé tak učinil 27. července 2011, tj. poté, co věřitel č. 14 vzal zpět žalobu o určení pravosti pohledávky a co bylo řízení pravomocně zastaveno (k 22. červnu 2011). Odvolací soud měl za to, že závěry vyjádřené v jeho výše označeném usnesení dopadají i na poměry této věci. Druhé zpětvzetí popření pohledávky učinil insolvenční správce až po pravomocném zastavení řízení o žalobě o určení pravosti popřené pohledávky, kdy nastal nevratný zákonný důsledek upravený v ustanovení § 198 odst. 1 insolvenčního zákona (že se k popřené pohledávce v rozsahu 530.000,08 Kč nepřihlíží). Podle odvolacího soudu je tak namístě závěr, že zpětvzetí popření pohledávky do výše 11.327,04 Kč již nemohlo tento důsledek odklidit, a proto bylo bezúčinné. V důsledku toho neobstojí argumentace, že insolvenční správce vzal účinně zpět své popření v rozsahu 50 % a že sporná pohledávka byla zjištěna v rozsahu 50 %, tj. ve výši 518.673,04 Kč. 3/ K odmítnutí přihlášky pohledávky. Odvolací soud - cituje ustanovení § 178 a § 185 insolvenčního zákona - dále uvedl, že jelikož v pořadí druhé zpětvzetí popření pohledávky je bezúčinné a věřitelova pohledávka tak byla zjištěna ve výši 507.346,- Kč, jež nedosahuje 50 % pohledávky přihlášené ve výši 1.037.346,08 Kč, nelze ke zjištěné pohledávce v uvedeném rozsahu v insolvenčním řízení přihlížet. Insolvenční soud tak přihlášku pohledávky správně odmítl podle § 185 insolvenčního zákona. K věřitelovým výhradám týkajícím se neústavnosti § 178 věty první insolvenčního zákona odvolací soud konstatoval, že ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 77 INS 3582/2008, je předmětem ústavní stížnosti zejména skutečnost, že neúspěšnému věřiteli byla navíc uložena sankce ve výši 1.131.106,90 Kč, tj. v částce, o níž přihlášená pohledávka přesahovala výši zjištěné pohledávky (340.852,70 Kč) podle věty druhé uvedeného ustanovení. Doplnil též, že nelze ani přehlédnout, že v mezidobí byla věta druhá citovaného ustanovení (na rozdíl od věty první) novelizována (zákonem č. 69/2011 Sb.). Odvolací soud proto neměl argumentaci zpochybňující ústavnost § 178 věty první insolvenčního zákona za důvodnou, podotýkaje, že toto ustanovení dopadá (v duchu zásad insolvenčního řízení) shodně na všechny insolvenční věřitele. Věřitel č. 14 podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a že vychází ze skutkového