Nejvyšší soud 29 NSCR 84/2025 – Přihláška pohledávky

Usnesením ze dne 17. července 2025, č. j. KSPH 71 INS 15168/2024-P7-3, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

Insolvenční soud vyšel z toho, že:

Na tomto základě – vycházeje především z § 410 odst. 5, § 178 odst. 1, § 185 a § 198 odst. 1, zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – insolvenční soud uzavřel, že jsou splněny zákonné podmínky pro odmítnutí přihlášky věřitele.

K odvolání věřitele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. srpna 2025, č. j. KSPH 71 INS 15168/2024, 2 VSPH 1093/2025-P7-10, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Odvolací soud – vycházeje ze shodných ustanovení insolvenčního zákona a z označené judikatury Nejvyššího soudu – přitakal závěru insolvenčního soudu, že je důvod odmítnout přihlášku. K tomu dále dodal, že:

Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:

Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), když v rámci usnesení o odmítnutí přihlášky nepřísluší insolvenčnímu ani odvolacímu soudu rozhodovat o tom, zda byla incidenční žaloba na určení výše a pravosti pohledávek podána i proti dlužnici. Tato otázka je řešena v incidenčním sporu a o žalobě dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Skutečnost, na základě které se dle insolvenčního zákona k předmětné přihlášce pohledávky nepřihlíží, dosud nenastala a tudíž k jejímu odmítnutí došlo předčasně. Ke stejnému závěru dospěl Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 28. listopadu 2024, č. j. 4 VSOL 510/2024-P3-15 (KSOS 22 INS 2858/2024). Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a rozhodl tak, že se přihláška pohledávky věřitele neodmítá.

Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout nebo zamítnout. Míní, že s předestřenou otázkou se odvolací soud vypořádal v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, označenou v rozhodnutí. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci je nepřípadný, šlo o věc po skutkové i právní stránce odlišnou.

Dlužnice ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout uvádějíc, že v incidenčním sporu o určení pravosti a výše pohledávky je jako žalovaný označen pouze insolvenční správce a žaloba proti ní nebyla podána včas. Za takové situace nebylo nutné čekat na výsledek řízení o incidenční žalobě.

Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.

Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona: § 178 (insolvenčního zákona) (1) Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlášená pohledávka zjištěna tak, že skutečná výše přihlášené pohledávky činí méně než 50 % přihlášené částky, k přihlášené pohledávce se nepřihlíží ani v rozsahu, ve kterém byla zjištěna; to neplatí, záviselo-li rozhodnutí insolvenčního soudu o výši přihlášené pohledávky na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, může insolvenční soud na návrh insolvenčního správce uložit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke všem okolnostem přihlášení a přezkoumání pohledávky, nejvýše však částku, o kterou přihlášená pohledávka převýšila rozsah, ve kterém byla zjištěna; jde o incidenční spor. (…) § 185 (insolvenčního zákona)

Ustanovení insolvenčního zákona v citovaném znění (pro věc rozhodném) přitom nedoznala změn od zahájení insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice (8. září 2024) do 30. září 2024. S přihlédnutím k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. zákona č. 252/2024 Sb. a k době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužnice se pro dané insolvenční řízení uplatní i v době od 1. října 2024 insolvenční zákon ve znění účinném do 30. září 2024 [s výjimkou nastavenou pro § 75 a § 109 odst. 1 písm. c/ a § 412a odst. 3 insolvenčního zákona v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. zákona č. 252/2024 Sb.].

Pro řešení předestřené otázky jsou přiléhavé následující judikatorní závěry:

Již v usnesení ze dne 16. prosince 2009, sen. zn. 29 NSČR 18/2009, uveřejněném pod číslem 64/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož prostřednictvím usnesení o odmítnutí přihlášky podle § 185 insolvenčního zákona se v insolvenčním řízení deklaruje již dříve nastalá skutečnost, s jejíž existencí spojuje insolvenční zákon ten důsledek, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce. Dále konstatoval, že takové rozhodnutí nemá konstitutivní povahu (následek, podle kterého se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce, nenastává /až/ právní mocí rozhodnutí); vyslovuje se jen k tomu, zda v minulosti již nastala skutečnost, která popsaný následek (to, že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce) způsobila. Konstitutivní účinek takového rozhodnutí se (k okamžiku jeho právní moci) váže jen k zániku účasti věřitele s takovou přihláškou či přihlášenou pohledávkou v insolvenčním řízení (srov. § 185 poslední větu insolvenčního zákona).

Předpoklady pro postup insolvenčního soudu podle § 185 insolvenčního zákona jsou vymezeny v § 173, § 178, § 188 a § 198 insolvenčního zákona. Odmítnutí přihlášky pohledávky a ukončení účasti věřitele v insolvenčním řízení dle § 185 insolvenčního zákona je důsledkem stavu, kdy se k přihlášce pohledávky nepřihlíží.

V poměrech projednávané věci se z insolvenčního rejstříku podává, že v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, což je stav pro rozhodnutí dovolacího soudu rozhodující (§ 243f odst. 1 o. s. ř.), probíhal o pohledávce věřitele incidenční spor, ve kterém byl insolvenčním soudem nepravomocně zamítnut návrh věřitele na přistoupení dlužnice do řízení jako druhé žalované a (současně) byla zamítnuta žaloba (C1-14).

Jestliže insolvenční soud posuzuje důvody pro odmítnutí přihlášky ve smyslu § 185 insolvenčního zákona ve spojení s § 178 odst. 1 insolvenčního zákona proto, že přihlášený věřitel, jehož nevykonatelnou pohledávku popřel co do pravosti a výše jak insolvenční správce, tak dlužník, podal žalobu o určení pravosti a výše pohledávky jen proti insolvenčnímu správci, v době, kdy insolvenční soud v incidenčním sporu o pravost a výši věřitelovy pohledávky zkoumá, zda se jej má účastnit (jako další žalovaný) i původně opomenutý dlužník, nebo kdy je incidenční řízení již vedeno vůči původně opomenutému dlužníku, pak nemůže přihlášku pohledávky odmítnout před pravomocným skončením incidenčního sporu.

Veden výše uvedenými úvahami Nejvyšší soud uzavírá, že v dané věci nejde o případ, kdy ve smyslu § 185 insolvenčního zákona nastala v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se k přihlášené pohledávce nepřihlíží.

Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné, a protože současně dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu změnil (§ 243d odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Jen pro úplnost, bez vlivu na výsledek dovolacího řízení, Nejvyšší soud uvádí, že podle aktuálního stavu incidenčního sporu ve věci vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 81 ICm 806/2025 se tento spor vede i vůči dlužnici jako další žalované.