29 NSCR 88/2019 – Nejvyšší soud

KSBR 40 INS 16336/2017 29 NSČR 88/2019 29 NSČR 89/2019-B-109 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka D. I. S., spol. s r. o., se sídlem v Brně, Křižíkova 3009/72a, PSČ 612 00, identifikační číslo osoby 46975616, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 40 INS 16336/2017, o vydání výtěžku zpeněžení zajištění, o dovoláních zajištěného věřitele Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, zastoupeného doc. JUDr. Tomášem Richterem, LL. M., Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 573/12, PSČ 110 00, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2018, č. j. KSBR 40 INS 16336/2017, 1 VSOL 538/2018-B-72, a č. j. KSBR 40 INS 16336/2017, 1 VSOL 539/2018-B-74, takto: I. Věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. KSBR 40 INS 16336/2017, 29 NSČR 88/2019, a pod sp. zn. KSBR 40 INS 16336/2017, 29 NSČR 89/2019, se spojují ke společnému řízení. II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. listopadu 2018, č. j. KSBR 40 INS 16336/2017, 1 VSOL 538/2018-B-72, a č. j. KSBR 40 INS 16336/2017, 1 VSOL 539/2018-B-74, se zrušují a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 13. června 2018, č. j. KSBR 40 INS 16336/2017-B-41 (dále jen „usnesení insolvenčního soudu č. 1“), Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“): [1] Souhlasil s tím, aby Mgr. Radka Šimková, insolvenční správkyně dlužníka D. I. S., spol. s r. o., vydala věřiteli č. 121, Komerční bance, a. s. (dále též jen „věřitel č. 121“ nebo „banka“), jako zajištěnému věřiteli, výtěžek zpeněžení zajištěných peněžních prostředků ve výši 516.654 Kč (bod I. výroku). [2] Uložil insolvenční správkyni, aby provedla vydání výtěžku do 5 dnů od právní moci usnesení a aby mu o tom do 15 dnů od právní moci usnesení podala písemnou zprávu (bod II. výroku). [3] Povolil insolvenční správkyni čerpání zálohy na odměnu ve výši 63.140 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod III. výroku]. 2. Usnesením ze dne 13. června 2018, č. j. KSBR 40 INS 16336/2017-B-42 (dále jen „usnesení insolvenčního soudu č. 2“), insolvenční soud: [1] Souhlasil s tím, aby insolvenční správkyně dlužníka vydala věřiteli č. 121, jako zajištěnému věřiteli, výtěžek zpeněžení zajištěných peněžních prostředků ve výši 4.061.988 Kč (bod I. výroku). [2] Uložil insolvenční správkyni, aby provedla vydání výtěžku do 5 dnů od právní moci usnesení a aby mu o tom do 15 dnů od právní moci usnesení podala písemnou zprávu (bod II. výroku). [3] Povolil insolvenční správkyni čerpání zálohy na odměnu ve výši 270.177 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod III. výroku]. 3. Insolvenční soud v obou usneseních vyšel z ustanovení § 38 odst. 1, § 167 odst. 1 a § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, uzavíraje, že neshledal důvody, pro které by neměl vyhovět návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (proti němuž nebyly podány námitky). 4. K odvolání věřitele č. 121 (jenž požadoval vydání výtěžku zpeněžení zajištění ve větším rozsahu – částkou 579.794 Kč) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. listopadu 2018, č. j. KSBR 40 INS 16336/2017, 1 VSOL 538/2018-B-72 (dále jen „usnesení odvolacího soudu č. 1“), změnil usnesení insolvenčního soudu č. 1 tak, že insolvenční správkyni se souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 121 neuděluje. 5. K odvolání věřitele č. 121 (jenž požadoval vydání výtěžku zpeněžení zajištění ve větším rozsahu – částkou 4.332.165 Kč) Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. listopadu 2018, č. j. KSBR 40 INS 16336/2017, 1 VSOL 539/2018-B-74 (dále jen „usnesení odvolacího soudu č. 2“), změnil usnesení insolvenčního soudu č. 2 tak, že insolvenční správkyni se souhlas k vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli č. 121 neuděluje. 6. Odvolací soud v obou usneseních vyšel z ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/, § 245 odst. 1 a § 248 odst. 2 insolvenčního zákona. S přihlédnutím k závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4340/2011, uveřejněném pod číslem 26/2015 Sb. rozh. obč. (dále též jen „R 26/2015“) [který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu] v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2017, sp. zn. 29 Cdo 4746/2015, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, „sp. zn.“ (správně „sen. zn.“) 29 NSČR 16/2011, uveřejněném pod číslem 54/2012 Sb. rozh. obč., odvolací soud následně dovodil, že zástavním právem zajištěná pohledávka z bankovní záruky byla v obou odvolacích věcech čerpána po zahájení insolvenčního řízení (po 18. srpnu 2017), konkrétně ve věci usnesení odvolacího soudu č. 1 dne 7. září 2017 a ve věci usnesení odvolacího soudu č. 2 dne 6. října 2017. V těchto dnech (7. září 2017 a 6. října 2017) vzniklo i právo na oddělené uspokojení ze zástavy. 7. Ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona (ve znění účinném od 1. července 2017) takovému vzniku práva na uspokojení ze zajištění a jeho uplatnění v insolvenčním řízení nebrání, prohlášením konkursu na majetek dlužníka (24. srpna 2017) se však takto nabytá zajištění stávají neúčinnými v rovině práva hmotného (podle § 248 odst. 2 insolvenčního zákona v rozhodném znění). 8. Proti oběma usnesením odvolacího soudu podal věřitel č. 121 dovolání, jejichž přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), primárně argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky: Stávají se prohlášením konkursu neúčinnými práva na uspokojení ze zajištění i v případech, kdy jde o práva vyjmutá z účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. července 2017? 9. Pro případ, že jde o otázku, kterou Nejvyšší soud již zodpověděl shodně s názorem odvolacího soudu, dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud tuto otázku posoudil jinak (shodně s názorem dovolatele). 10. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil a věci vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, potažmo aby je změnil v tom duchu, že udělí insolvenční správkyni souhlas s tím, aby dovolateli vydala výtěžky zpeněžení zajištění ve výši 579.794 Kč a 4.332.165 Kč. 11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel v obou dovoláních shodně, a to následujícím způsobem: 12. Dovolatel nesouhlasí již se závěrem odvolacího soudu, že mu vzniklo právo na uspokojení ze zajištění až vznikem pohledávky. K tomu namítá, že tuto otázku nastolil odvolací soud z vlastní iniciativy, aniž účastníky o takovém (možném) právním posouzení věci informoval (a zbavil je tak možnosti předložit právní argumentaci). Ze zdůvodnění příslušných ustanovení novely [zákona č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony] přitom vyplývá, že jedním ze záměrů zákonodárce bylo revidovat judikatorní závěry ohledně doby vzniku práva na uspokojení ze zajištění. Právní posouzení věci odvolacím soudem je nicméně nesprávné především pro chybný výklad ustanovení § 248 odst. 2 věty první insolvenčního zákona. 13. Výslovně vyjádřeným účelem změny novelizovaných ustanovení byla zákonodárcova snaha reagovat na závěr obsažený v R 26/2015, který se v odborné sféře již ve svém prvopočátku setkal s nesouhlasem (srov. Baudyš, P.: K přetváření práva soudy aneb den vzniku zástavního práva k nemovitosti, in: Právní rozhledy číslo 22, ročník 2009, str. 821) a i v současné komentářové literatuře je označován za překonaný a neaplikovatelný (srov. zejména Arabasz, J., Boguský, P.: Akcesorita zajištění dle Nejvyššího soudu – z dobrého sluhy zlým pánem, in.: Právní rozhledy číslo 5, ročník 2016, str. 153). 14. Dovolatel akcentuje, že interpretační výsledek, k němuž Nejvyšší soud dospěl v R 26/2015, byl odmítnut zákonodárcem, načež popisuje průběh přijímání novely insolvenčního zákona (pozdějšího zákona č. 64/2017 Sb.). 15. Správným výkladem ustanovení § 248 odst. 2 insolvenčního zákona podle dovolatele nutně musí být výklad, podle kterého i v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem náleží zajištěnému věřiteli (řečeno slovy použitými v novelizovaném ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona) „právo na uspokojení ze zajištění v případě zajištěné podmíněné pohledávky i