29 NSCR 92/2021 – Nejvyšší soud

KSPL 20 INS 13891/2011 29 NSČR 92/2021-B-174 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v insolvenční věci dlužníka INNA, WEST CZ s. r. o., se sídlem ve Stodu, Domažlická 836, PSČ 333 01, identifikační číslo osoby 26369095, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 13891/2011, o vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, se sídlem v Domažlicích, Paroubkova 228, PSČ 344 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. srpna 2021, č. j. KSPL 20 INS 13891/2011, 3 VSPH 723/2021-B-163, takto: Dovolání se zamítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 31. května 2021, č. j. KSPL 20 INS 13891/2011-B-157, Krajský soud v Plzni (dále jen „insolvenční soud“): [1] Schválil návrh Brátová a Krejčí, v. o. s., insolvenčního správce dlužníka INNA, WEST CZ s. r. o. (dále jen „dlužník I“), dle kterého předmět zajištění (označené nemovité věci, včetně všech součástí a příslušenství) byl zpeněžen za 5.200.000 Kč (bod I. výroku). [2] Rozhodl, že z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění uspokojí insolvenční správce přednostně pohledávky za podstatou vztahující se k předmětu zajištění, a to: - náklady spojené se zpeněžením, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, ve výši 260.000 Kč, - náklady spojené se správou (předmětu zajištění), včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, ve výši 108.231,09 Kč, - zálohu na odměnu (insolvenčního správce) z částky určené pro zajištěné věřitele, včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty, ve výši 116.928,81 Kč (bod II. výroku). [3] Udělil insolvenčnímu správci souhlas s vydáním částky 4.714.840,10 Kč zajištěnému věřiteli SILMET Příbram a. s. (dále jen „zajištěný věřitel S“) [bod III. výroku]. 2. Insolvenční soud vyšel z toho, že proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli S (z 27. října 2020) podal námitky pouze dlužník I. Po projednání těchto námitek (při jednání, jež se konalo 11. února 2021) dospěl insolvenční soud – odkazuje na ustanovení § 298 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – k následujícím závěrům: 3. Námitkami, které dlužník I dodatečně uplatnil až při jednání (11. února 2021), se insolvenční soud nezabýval, jelikož jsou opožděné (námitky mohly být podány nejpozději 30. listopadu 2020). 4. Námitky uplatněné dlužníkem I podáním datovaným 23. listopadu 2020 (B-142) nejsou opodstatněné. 5. Pohledávka zajištěného věřitele S, přihlášená do insolvenčního řízení 24. srpna 2021 s právem na uspokojení ze zajištění, které vzniklo k 1. březnu 2010, byla při přezkumném jednání, jež se konalo 13. prosince 2011, zjištěna v celém rozsahu (20.286.067 Kč). 6. Tvrzení, že zajištěný věřitel S není majitelem pohledávky a že zpeněžení bylo nezákonné, není pravdivé. To, že v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPL 20 INS XY bylo pravomocně rozhodnuto o popření pohledávky [kterou dlužník I pokládá za totožnou s pohledávku zajištěného věřitele S v této věci] věřitelem P. Z. (dále jen „P. Z.“), nemá vliv na zjištění pohledávky v této věci (její opětovný přezkum není možný). Pohledávka zajištěného věřitele S (P-2) pak nebyla uplatněna v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPL 20 INS XY. 7. Za nedůvodnou má insolvenční soud i námitku dlužníka I ohledně nedoložení toho, že byl založen transparentní účet majetkové podstaty a námitku neplatnosti kupní smlouvy, kterou byl zpeněžen předmět zajištění (o žalobě, kterou se dlužník domáhal určení neplatnosti kupní smlouvy, již bylo pravomocně rozhodnuto). 8. K odvolání dlužníka I Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. srpna 2021, č. j. KSPL 20 INS 13891/2011, 3 VSPH 723/2021-B-163, potvrdil usnesení insolvenčního soudu. 9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 7, § 201 odst. 4 a § 298 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání usnesení insolvenčního soudu k následujícím závěrům: 10. Zajištěný věřitel má v zásadě právo na úhradu své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty sloužící k zajištění bez omezení. K plnému uspokojení pohledávky zajištěného věřitele nemůže dojít jen tehdy, nedosahuje-li výtěžek zpeněžení majetku sloužícího k zajištění po odečtení odměny insolvenčního správce a nákladů na správu a zpeněžení tohoto majetku výše zajištěné pohledávky. V takovém případě je zajištěný věřitel povinen strpět jen částečné uspokojení své zajištěné pohledávky, s tím, že v rozsahu neuspokojené pohledávky bude v insolvenčním řízení sdílet postavení nezajištěných věřitelů. Naopak tam, kde zbylý výtěžek zpeněžení převyšuje zajištěnou pohledávku a postačuje k úhradě odměny správce a nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění v zákonem stanoveném rozsahu (popřípadě za stanovených podmínek ve větším rozsahu), má zajištěný věřitel právo na vydání výtěžku odpovídajícího výši jeho zajištěné pohledávky; zůstatek výtěžku bude jako součást majetkové podstaty k dispozici na úhradu sledovaných nákladů či dalších pohledávek v insolvenčním řízení. 11. Insolvenční soud správně uzavřel, že insolvenční správce doložil účelně vynaložené výdaje představované částkou 260.000 Kč na nákladech spojených se zpeněžením předmětu zajištění a částkou 108.231,09 Kč na nákladech spojených se správou předmětu zajištění. Při výtěžku zpeněžení ve výši 5.200.000 Kč tak činí výtěžek zpeněžení připadající zajištěnému věřiteli S částku 4.831.768,91 Kč (5.200.000 Kč – 260.000 Kč – 108.231,09 Kč) a odměna insolvenčního správce z tohoto výtěžku činí (včetně částky odpovídají 21% dani z přidané hodnoty) celkem 116.928,81 Kč. Částka určená k vydání zajištěnému věřiteli tak činí 4.714.840,10 Kč. 12. Insolvenční soud nepochybil, jestliže nepřisvědčil námitce zániku pohledávky, jelikož takový zánik v řízení nebyl prokázán. Rozsudek, jímž se v incidenčním sporu rozhoduje o pravosti, výši a pořadí přihlášené pohledávky, upravuje poměry věřitele sporných pohledávek (pouze) v daném insolvenčním řízení, respektive mezi procesními subjekty insolvenčního řízení, jež takový spor vyvolalo (§ 201 odst. 4 insolvenčního zákona). Výrokem rozsudku [ze dne 11. prosince 2019, č. j. 139 ICm XY, 103 VSPH XY (KSPL 20 INS XY)] Vrchní soud v Praze určil (k žalobě P. Z.), že zajištěný věřitel S (tamní žalovaný) nemá za dlužníkem Z. Š. (dále jen „Z. Š.“) v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPL 20 INS XY část dílčí pohledávky č. 1 (17.041.817,53 Kč) a dílčí pohledávku č. 3 (23.187.713,61 Kč). Výrok rozsudku (jeho závazná část) se tak vyjadřuje (jen) ke statusu pohledávek zajištěného věřitele S v insolvenčním řízení dlužníka Z. Š. a neplyne z něj, že zanikla pohledávka zajištěného věřitele S za dlužníkem I. 13. K námitce, že insolvenční správce neprokázal „připsání“ kupní ceny na účet majetkové podstaty, odvolací soud uvádí, že nejde o obligatorní náležitost návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištění, a že nesprávný údaj o úhradě kupní ceny by šel k tíži insolvenčního správce. Námitka absence transparentního účtu majetkové podstaty je pro rozhodnutí bezpředmětná. 14. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i právních otázek dovolacím soudem neřešených. Konkrétně jde o tyto otázky: [1] Způsobuje zánik pohledávky téhož věřitele v jiném insolvenčním řízení zánik pohledávky v insolvenčním řízení dlužníka v rozsahu, v němž tato totožná pohledávka zanikla v jiném insolvenčním řízení? [2] Má v takovém případě zajištěný věřitel právo na uspokojení ze zajištění? 15. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. 16. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel namítá, že soudy nezohlednily jednak „rozhodnutí“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, „č. j.“ (správně sen. zn.) 29 NSČR 63/2011 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 34/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 34/2014“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], jakož i závěry „rozhodnutí“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019, „č. j.“ (správně sen. zn.) 29 NSČR 89/2017 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 7-8, ročníku 2020, pod číslem 77). 17. Míní, že pro účely insolvenčního řízení „je třeba konstatovat“, že zanikla-li pohledávka za spoludlužníkem Z. Š. v jiném insolvenč