29 Odo 104/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 104/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2007 Spisová značka:29 Odo 104/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.104.2005.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 104/2005 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Hany Gajdziokové rozhodl v právní věci žalobců a/ Ing. I. B. a b/ I. B., obou zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) S. b. d. O., zastoupenému advokátem, 2) Ing. J. H., zastoupenému advokátkou, a 3) JUDr. H. H., zastoupené advokátkou, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 182/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. září 2004, č. j. 2 Cmo 245/2002-103, takto: I. Dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. září 2004, č. j. 2 Cmo 245/2002-103, se odmítá v rozsahu, v němž směřovalo proti té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku o nákladech odvolacího řízení a dále v rozsahu, v němž směřovalo proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé ohledně druhého žalovaného a třetí žalované. II. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. září 2004, č. j. 2 Cmo 245/2002 103, se ve vztahu mezi žalobci a prvním žalovaným zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. III. Žalobci jsou povinni zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně druhému žalovanému a třetí žalované každému částku 967,50 Kč, k rukám jejich zástupkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. ledna 2002, č. j. 26 Cm 182/2001-57, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali vůči všem žalovaným určení, že jsou společnými členy prvního žalovaného - bytového družstva (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). Soud prvního stupně nejprve uzavřel, že vůči druhému a třetí žalovaným nemají žalobci na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a z tohoto důvodu žalobu vůči nim zamítl bez věcného posouzení. Oproti tomu vůči prvnímu žalovanému naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovodil, žalobu však neshledal věcně opodstatněnou. Po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že poté, co žalobci v července 1984 emigrovali, byli z družstva vyloučeni (po předchozí písemné výstraze ze dne 18. února 1985) rozhodnutím ze dne 23. dubna 1985 (dále též jen „rozhodnutí o vyloučení“). Podle soudu tím, že se žalobci od července 1984 nezdržovali na území bývalé ČSSR, jsou nepřímo prokázány důvody vyloučení, totiž neužívání družstevního bytu v O. a neplacení sjednané úhrady za užívání bytu a za služby s tím spojené, coby povinnosti plynoucí z článku 15 písm. b/ tehdy platných stanov bytového družstva. Písemná výstraha, oznámení o zahájení řízení o vyloučení i rozhodnutí o vyloučení byly žalobcům podle soudu doručeny v souladu s ustanovením článku 94 odst. 1 až 3 tehdy platných stanov bytového družstva, korespondujícím článku 94 (tehdejších) vzorových stanov stavebních bytových družstev (dále též jen „VS SBD“). V této souvislosti zdůraznil, že písemnost se má za doručenou i tehdy, vrátí-li ji pošta zpět jako nedoručitelnou z poslední známé adresy člena. K tomu, že se obálky s rozhodnutím o vyloučení zaslaným jednotlivě žalobcům jako písemnost určená do vlastních rukou (doporučeně) vrátily bytovému družstvu jako nedoručené, soud na základě úpravy obsažené v posledně označeném článku poznamenal, že bytové družstvo nemohlo znát jinou adresu pro doručení (byť i do ciziny) než tu, na které se žalobci zdržovali před opuštěním republiky (jak je konstatováno v trestním spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 T 91/85). Konečně soud uvedl, že jedinou majetkovou újmou vzniklou žalobcům vůči bytovému družstvu v souvislosti s opuštěním bývalé ČSSR bylo propadnutí členského podílu státu na základě rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě vydaného ve věci sp. zn. 1 T 91/85, kterým byli žalobci v nepřítomnosti odsouzeni pro nedovolené opuštění republiky; náhrady této újmy se pak měli domáhat vůči státu ve lhůtě a za podmínek stanovených v zákoně č. 87/1991 Sb. (o mimosoudních rehabilitacích), což se nestalo. K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud především neshledal opodstatněnou námitku odvolatelů, že co do jednání konaného 16. ledna 2002 jim soud prvního stupně odňal možnost před soudem jednat, když jednání, k němuž se jejich zástupkyně omluvila telefonicky a faxem, neodročil. Přitom poukázal na to, že úřední záznam o telefonické omluvě, který jediný měl soud v době konání uvedeného jednání k dispozici, žádost o odročení jednání neobsahoval. Dále poznamenal, že telefonická omluva není řádnou omluvou a není nutno k ní přihlížet, i kdyby obsahovala žádost o odročení jednání. Procesní rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému projednání ani průtahy, k nimž v řízení došlo, pak neměl za vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V rovině právního posouzení věci odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, že vůči druhému a třetí žalovaným nemají žalobci na požadovaném určení naléhavý právní zájem, přičemž odmítl tvrzení odvolatelů, že vůči těmto žalovaným určovací žaloba vůbec nesměřovala. Ztotožnil se dále i s úsudkem, že žalobci byli z bytového družstva vyloučeni, shledávaje správným závěr, že pro doručení písemné výstrahy a rozhodnutí o vyloučení platí fikce doručení ve smyslu článku 94 VS SBD. Současně uzavřel, že pro posouzení těchto otázek neměly význam odvolateli navržené důkazy celým rejstříkovým spisem a spisem finančního úřadu o realizaci trestu propadnutí majetku. Proti rozsudku odvolacího soudu - a to výslovně do všech jeho výroků - podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., spatřujíce zásadní význam napadeného rozhodnutí po stránce právní v tom, že soudy nižších stupňů řešily právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatelé namítají, že jsou dány dovolací důvody dle § 241a odst. 2 o. s. ř., tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/). Dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. je podle dovolatelů naplněn zejména tím, že jim byla odňata možnost před soudem jednat při jednání (před soudem prvního stupně) konaném 16. ledna 2002, kdy soud věc projednal v nepřítomnosti jejich zástupkyně, která svou neúčast telefonicky omluvila a požádala o odročení jednání. Úřední záznam o tom, ze kterého vyšel soud prvního stupně, je však neprůkazný, přičemž skutečnost, že soudní úřednice telefonickou žádost o odročení jednání nezaznamenala, nelze dovolatelům přičítat k tíži. Konečně dovolatelé poukazují jako na procesně vadná na usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, sp. zn. Nc 14/2000 (jímž byla věc delegována k Okresnímu soudu v Novém Jičíně), usnesení ze dne 27. března 2001, sp. zn. 6 C 170/2000, jímž Okresní soud v Novém Jičíně vyslovil svou věcnou nepříslušnost co do určení členství v bytovém družstvu a věc postoupil jako věcně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě a na usnesení ze dne 26. července 2001, sp. zn. 26 Cm 182/2001, jímž Krajský soud v Ostravě vyloučil k samotnému projednání požadavek na vyklizení a odevzdání družstevního bytu. Dovolatelé zdůrazňují, že všechna tato rozhodnutí (týkající se žaloby, kterou se u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 18/99 původně domáhali určení společného členství v bytovém družstvu a toho, aby druhý a třetí žalovaní vyklidili a vyklizený jim odevzdali označený družstevní byt) jsou rozhodnutími procesními, proti kterým nemohli podat opravný prostředek. Nesprávnost právního posouzení věci shledávají dovolatelé v tom, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že došlo k jejich vyloučení z bytového družstva, aniž (jak sám uvedl) přezkoumal platnost samotného vyloučení. Podle dovolatelů není možné posuzovat otázku doručení rozhodnutí o vyloučení z družstva a v návaznosti na to dospět k závěru, že k vyloučení z družstva skutečně došlo, a