29 Odo 1332/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 1332/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 3. 2007 Spisová značka:29 Odo 1332/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1332.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1295/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 1332/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci navrhovatelů 1. Dr. V. K. a 2. Dr. M. S., zastoupených advokátem, proti odpůrkyni K. H. zastoupené advokátem, o přezkoumání vypořádání, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 13 Cm 391/2003, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. února 2005, č. j. 14 Cmo 370/2004 - 83, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. června 2004, č. j. 13 Cm 391/2003 - 61, kterým tento soud zamítl návrh navrhovatelů na přezkoumání výše vypořádání a na určení, že vypořádání ve výši 861,- Kč za akcii o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč není přiměřené, a uložil navrhovatelům zaplatit odpůrkyni na náhradu nákladů řízení 10.150,- Kč. Odvolací soud rovněž uložil navrhovatelům zaplatit společně a nerozdílně odpůrkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12.805,- Kč. S odkazem na ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ustanovení § 220k a § 220p zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že návrh není důvodný pro nedostatek naléhavého právního zájmu, když navrhovatelé mají možnost dle ustanovení § 220k odst. 5 obch. zák. žalovat na plnění, tedy na vypořádání v penězích. Odvolací soud konstatoval, že podle ustanovení § 220p odst. 2 obch. zák. je hlavní akcionář povinen poskytnout ostatním akcionářům přiměřené vypořádání v penězích. Výše vypořádání v penězích musí být doložena posudkem znalce. Ustanovení § 59 odst. 3 obch. zák. se použije pro jmenování a odměňování znalce obdobně. Podle § 220p odst. 4 obch. zák. se ve smlouvě o převzetí obchodního jmění hlavním akcionářem (dále jen „smlouva o převzetí“) uvádí místo výměnného poměru akcií a lhůty při jejich výměně výše a lhůta vypořádání v penězích; ustanovení § 220k odst. 1, 5 a 7 obch. zák. platí přiměřeně. Ve smlouvě o převzetí musí být menšinoví akcionáři upozorněni na to, že mají právo na vypořádání v penězích a právo žádat o přezkoumání výše tohoto vypořádání. Podle § 220k odst. 1 obch. zák., není-li výměnný poměr akcií spolu s případnými doplatky uvedený ve smlouvě o fúzi přiměřený, má každý z akcionářů zúčastněné společnosti vůči nástupnické společnosti právo na dorovnání v penězích. Podle § 220k odst. 5 obch. zák. soudní rozhodnutí, kterým se akcionáři přiznává právo na dorovnání, je pro nástupnickou společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním akcionářům. Z odkazu obsaženého v § 220p odst. 4 obch. zák. na § 220k odst. 1, 5 a 7 obch. zák. podle odvolacího soudu vyplývá, že menšinoví akcionáři v případě, že vypořádání poskytnuté jim hlavním akcionářem není přiměřené, mají právo na dorovnání v penězích. Odvolací soud dospěl k závěru, že uplatnit toto právo u soudu mohou menšinoví akcionáři žalobou na plnění dle § 80 písm. b) o. s. ř. směřující k definitivnímu řešení sporné záležitosti. Žalobou dle § 80 písm. c) o. s. ř. na určení nepřiměřenosti vypořádání toto právo, dle názoru odvolacího soudu, uplatnit nelze, a to pro nedostatek naléhavého právního zájmu na tomto určení, právě s ohledem na možnost domoci se dorovnání (do přiměřené výše vyrovnání) v penězích. Odvolací soud uzavřel, že ze zákona nelze dovodit existenci zvláštní určovací žaloby na přezkoumání výše vypořádání. Text ustanovení § 220p odst. 4 poslední věty obch. zák. stanoví, na co musí být menšinoví akcionáři ve smlouvě o převzetí upozorněni. Nezakládá další práva, pokud jde o vypořádání, která by minoritní akcionáři neměli dle předchozích ustanovení zákona, tj. právo na přiměřené vypořádání v penězích dle § 220p odst. 2 obch. zák. a právo dle § 220p odst. 4 věty čtvrté obch. zák. ve spojení s § 220k odst. 1 obch. zák. na dorovnání v penězích, nebylo-li vypořádání přiměřené. Menšinový akcionář, který nepovažuje vypořádání, jež mu poskytl hlavní akcionář dle § 220p odst. 2 obch. zák. na základě znaleckého posudku soudem jmenovaného znalce za přiměřené, má podle odvolacího soudu nutně alespoň hrubou představu o správné výši vypořádání. Může si za tímto účelem opatřit znalecký posudek, jak učinili navrhovatelé v souzené věci. Nic mu tedy nebrání podat žalobu na plnění. Nese pochopitelně riziko každého žalobce, že v případě neúspěchu ve sporu ponese jeho náklady. Z uvedených důvodů odvolací soud podle 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítli, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otázku zásadního právního významu v dovolání výslovně neoznačili, z kontextu dovolání je však zřejmé, že ji spatřují v otázce přípustnosti určovací žaloby ohledně přiměřené výše vypořádání podle § 220p obch. zák. Dle názoru dovolatelů není správný právní názor odvolacího soudu, podle něhož lze práva podle ustanovení § 220p obch. zák. uplatnit u soudu pouze žalobou na plnění ve smyslu § 80 písm. b) o. s. ř.‚ a to žalobou na dorovnání v penězích podle § 220k obch. zák., nikoliv též určovací žalobou či žalobou speciální. Namítají rovněž posouzení věci v rozporu s hmotným právem, které spatřují v závěru, že práva podle § 220p obch. zák. lze uplatnit pouze žalobou na plnění. Na podporu svého názoru dovolatelé obsáhle argumentují. Uvádějí, že uplatnění hmotněprávního nároku není přípustné jen způsoby uvedenými v § 80 o. s. ř., ale též na základě ustanovení zvláštního předpisu. Dovozují, že takovým speciálním ustanovením je právě § 220p odst. 4 obch. zák. Žaloba na přezkoumání výše vypořádání tak dle jejich názoru vychází z ustanovení hmotného práva, jež určuje podmínky pro její podání. Není již proto nutné k uplatnění práva dokládat podmínky pro určovací žalobu podle obecné úpravy. Ustanovení § 220p odst. 4 in fine obch. zák. dle názoru dovolatelů definuje dvě práva a stejně tak činí § 220k odst. 1 věta poslední obch. zák., a to právo na přezkoumání výměnného poměru akcií (tedy přezkoumání výše vypořádání v penězích) a právo na určení výše dorovnání v penězích (tedy na určení konkrétní výše doplatku). To podle jejich tvrzení potvrdil i Ústavní soud v rozhodnutí IV. ÚS 720/01, uvedl-li, že „…je (akcionářům) garantována možnost požadovat přezkoumání této přiměřenosti nabídnutého (poskytnutého) vyrovnání v penězích, resp. právo na dorovnání…“ Pokud by zákonodárce chtěl říci, že akcionář, který prokáže nepřiměřenost vypořádání, má právo na dorovnání, vtělil by to podle dovolatelů do právní normy jednodušší formou a nezaváděl by zvláštní právo na přezkoumání. Podle § 220k odst. 5 obch. zák. je, jak zdůrazňují dovolatelé, rozhodnutí, kterým se akcionáři přiznává právo na dorovnání, co do základu závazné i pro ostatní akcionáře. Kdyby šlo o prostou žalobu na plnění, pak by šlo o „rozhodnutí, kterým je uložena povinnost zaplatit doplatek, nikoliv o rozsudek, kterým se přiznává právo.“ Ustanovení § 220k odst. 5 obch. zák. tak dle názoru dovolatelů znamená rozšíření subjektivní závaznosti rozsudku na vztah mezi hlavním akcionářem a ostatními akcionáři. Tito další akcionáři jsou rovněž adresáty (byť jmenovitě neuvedenými) rozhodnutí o přiměřenosti vypořádání. Tito akcionáři musí obdržet jednoznačnou a jasnou informaci o tom, kolik činí doplatek za jednu akcii, aby mohli vypočíst výši svého nároku na doplatek v poměru k počtu svých akcií. Z výroku rozhodnutí o žalobě na plnění takovou informaci o jednotkové hodnotě vypořádání neobdrží, protože z výroku není seznatelná. Proto je jedinou možností petit na určení, resp. připuštění, že existuje zvláštní řízení o přezkoumání. Dovolatelé se odvolávají též na obdobnost přezkumu podle § 220p obch. zák. a institutu přezkoumání výše náhrady poskytnuté vlastníkům vyměnitelných dluhopisů podle § 69f odst. 2 obch. zák. či mimostojícím společníkům podle § 190a odst. 3 obch. zák. V obou př