29 Odo 426/2005 — Nejvyšší soud

29 Odo 426/2005 citace  Právní věta:Nároky „oprávněných“ osob uvedených v § 14 písm. a) a b) zákona č. 42/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů nemají povahu restitučních nároků ve smyslu ustanovení § 68 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů*). Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 5. 2007 Spisová značka:29 Odo 426/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.426.2005.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:22 / 2008 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Odo 426/2005 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové rozhodl v právní věci žalobce Ing. J. K., zastoupeného JUDr. M. K., advokátem, proti žalovanému JUDr. E.u M., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce Z. d. O. „v likvidaci“, o určení pořadí pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 337/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2004, č. j. 13 Cmo 298/2003-34, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. května 2003, č. j. 14 Cm 337/2001-18, určil, že pohledávka konkursního věřitele Ing. J. K. ve výši 443.525,- Kč je pohledávkou za úpadcem s nárokem na uspokojení v první třídě. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žalobce prokázal (vlastnickým listem č. 121/92, vystaveným pozdějším úpadcem - dále též jen „vlastnický list“), že pohledávka, kterou nabyl jako dědic po zůstaviteli V. K. (dále též jen „zůstavitel“), je restitučním nárokem, k jehož vypořádání vystavením vlastnického listu nedošlo. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem ze dne 25. listopadu 2004, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části, v níž byla sporná pohledávka ve výši 168.315,- Kč určena jako pohledávka první třídy (první výrok), a změnil jej tak, že co do požadavku na určení, že i ohledně částky 275.210,- Kč jde o pohledávku první třídy, žalobu zamítl (druhý výrok). Odvolací soud uzavřel, že z vlastnického listu ve spojení s rozhodnutím v dědickém řízení po zůstaviteli plyne, že žalobce v dědickém řízení získal majetkový podíl u pozdějšího úpadce ve výši 443.525,- Kč. Z vlastnického listu se však podává, že pouze částka 168.315, Kč představovala nárok zůstavitele na náhradu za majetek vnesený do družstva - pozdějšího úpadce (podle zákona č. 229/1991 Sb.). Ve zbývajícím rozsahu proto nejde o pohledávku první třídy. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že potud spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Konkrétně dovolatel uvádí, že pohledávka, kterou přihlásil do konkursu vedeného na majetek úpadce, je v celé výši pohledávkou ve smyslu § 68 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“). Podle dovolatele restituční charakter pohledávky nelze dovozovat toliko ze zákona o půdě, když je třeba přihlédnout i k zákonu č. 42/1992 Sb. (o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech), který zákon o půdě nepřímo novelizoval. Ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. upravuje nakládání s majetkovým podílem za situace, kdy se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické osoby podle transformačního projektu a není ani podnikatelem ve smyslu § 13 odst. 2 uvedeného zákona. V takovém případě může být oprávněné osobě vydán majetkový prospěch v plné výši po 7 letech od schválení transformačního projektu, nedohodne-li se s družstvem nebo jeho právním nástupcem jinak. Vlastnický list byl vydán na základě zákona o půdě a zákona č. 42/1992 Sb. Zůstavitel se pak po přeměně zemědělského družstva nestal členem ani „účastníkem“ nově vzniklého zemědělského družstva, ale zůstal oprávněnou osobou dle § 14 písm. c/ zákona č. 42/1992 Sb. Jelikož zůstavitel nebyl podnikatelem ani se s družstvem nedohodl jinak, nemohl nakládat se svým majetkovým podílem dle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb. po dobu 7 let. Z faktu, že pozdější úpadce vydal vlastnický list, dovolatel dovozuje, že tím deklaroval restituční nárok zůstavitele. Dovolatel proto požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v měnícím zamítavém výroku o věci samé zrušil a věc potud vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout, uváděje, že bylo na dovolateli, aby prokázal, že majetek uvedený ve vlastnickém listu jako majetek z transformace a majetek u S. z. p. v celkové hodnotě 275.210,- Kč je majetkem, který přešel na stát nebo jiné právnické osoby podle zákona o půdě; to se však nestalo. Dovolání je přípustné dle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou pak rozhodné především skutkové závěry, podle kterých: 1) Ve vlastnickém listu vystaveném pozdější úpadcem jsou vyčísleny pohledávky zůstavitele vůči pozdějšímu úpadci v celkové výši 443.525,- Kč, a to tak, že co do částky 168.315,- Kč šlo o vnesený majetek, co do částky 207.755,- Kč o majetek z transformace a co do částky 67.455,- Kč o majetek u S. z. p. 2) Dovolatel zdědil podíl zůstavitele u pozdějšího úpadce. 3) Unesením ze dne 12. července 2000 sp. zn. 93 K 41/2000, prohlásil Krajský obchodní soud v Praze konkurs na majetek dlužníka Z. d. O. „v likvidaci“ a správcem jeho konkursní podstaty ustanovil žalovaného. 4) Dovolatel dne 8. prosince 2000 přihlásil do konkursní podstaty úpadce pohledávku ve výši 443.525,- Kč, a to jako pohledávku první třídy ve smyslu § 68 ZKV; pořadí pohledávky popřel správce konkursní podstaty. Podle ustanovení § 68 ZKV, věci, které mají být vydány oprávněným osobám podle zákonů upravujících zmírnění některých majetkových křivd, se zahrnují do podstaty pouze tehdy, jestliže nároky nebyly v zákonem stanovených lhůtách uplatněny nebo byly zamítnuty (odstavec 1). Nositelé pohledávek na náhradu podle předpisů uvedených v odstavci 1 jsou přednostními věřiteli a tyto jejich pohledávky se uspokojují jako pohledávky první třídy (odstavec 2). V této podobě platilo uvedené ustanovení v době, kdy dovolatel přihlásil pohledávku do konkursu a jde rovněž o stávající znění zákona. Dle ustanovení § 7 zákona č. 42/1992 Sb. v rozhodném znění (tj. ve znění zákonů č. 297/1992 Sb., č. 496/1992 Sb., č. 72/1994 Sb., č. 144/1999 Sb. a č. 3/2000 Sb.) čisté jmění družstva pro účely tohoto zákona jsou věci, pohledávky a jiná práva a jiné penězi ocenitelné hodnoty a podíl na majetku společného podniku, úměrný výši vkladu družstva, které je po odečtení závazků určeno k rozdělení na majetkové podíly oprávněným osobám. Do čistého jmění není zahrnut majetek, na který byl uplatněn nárok podle zvláštních předpisů a majetkové vklady, vymezené v § 16 a 20 podle jednotlivých druhů družstev (odstavec 1). Nároky na náhrady podle zvláštních předpisů a majetkové vklady oprávněných osob tvoří základní podíl na majetku družstev. Další podíly oprávněných osob na majetku družstva plynoucí z transformace se stanoví podle kritérií v souladu s částí třetí až pátou tohoto zákona. Součet základního podílu a dalšího podílu na majetku družstva tvoří majetkový podíl oprávněné osoby na transformovaném družstvu (odstavec 4). Podle ustanovení § 13 zákona č. 42/1992 Sb. (v rozhodném znění), pokud podle transformačního projektu nedojde k transformaci družstva na obchodní společnost, určí stanovy družstva přeměněného podle tohoto zákona, jaká část vypočteného majetkového podílu člena je zahrnuta do nedělitelného fondu družstva (odstavec 1). Pokud se oprávněná osoba nestane účastníkem právnické