3 Tdo 1070/2015 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1070/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 9. 2015 Spisová značka:3 Tdo 1070/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.1070.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:čl. 4 odst. 1 předpisu č. 209/1992Sb. čl. 10 předpisu č. 1/1993Sb. § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. § 46 odst. 3 písm. g) předpisu č. 169/1999Sb. § 28 odst. 1 předpisu č. 169/1999Sb. § 55 odst. 2 předpisu č. 169/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 12. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1070/2015-16 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovolání, které podal obviněný J. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 197/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného J. H. odmítá. Odůvodnění:I. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, byl obviněný J. H. uznán vinným jednak přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dle skutkových zjištění dopustil jednáním, které spočívalo v tom, že „dne 28. 05. 2014 kolem 08:45 hod. ve V., ve střeženém objektu věznice, na zdravotním středisku při odvádění z ordinace lékaře na chodbě před ordinací fyzicky i verbálně napadl příslušníka VS ČR dozorce pprap. K. M., tak, že se slovy „já tě zabiju, uškrtím tě“ ho nejprve uchopil oběma rukama za služební oděv – triko v oblasti límce a poté, co pprap. K. M. ustoupil a vytrhl se mu, pokračoval v útoku tak, že vedl úder pravou rukou zaťatou v pěst do oblasti hlavy pprap. K. M., který úder vykryl předloktím levé ruky“. Za to byl obviněný odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, v rámci něhož napadl výrok o vině i trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, a to tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, podal obviněný dovolání (č. l. 216-217), přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. s tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a současně rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v rámci podaného dovolání rekapituluje dosavadní průběh řízení, a to včetně obsahu řádného opravného prostředku podaném proti rozsudku nalézacího soudu. Namítá zejména, že skutek uvedený v obžalobě byl dříve posouzen jako kázeňský přestupek, za který mu byl uložen kázeňský trest spočívající v celodenním umístění na uzavřené oddělení na dobu 20 dnů. Tento trest má represivní povahu, což dle jeho názoru brání vedení trestního stíhání proti jeho osobě pro tentýž skutek. Dle obviněného tak byla porušena zásada ne bis in idem, tedy práva nebýt souzen či trestán dvakrát za totožný trestný čin. Poukázal dále na to, že soud prvního stupně k dřívějšímu kázeňskému trestu přihlédl pouze jako k okolnosti významné pro úvahu o druhu a výši trestu. Jeho trestní stíhání bylo nepřípustné ve smyslu § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. ve spojení s ustanovením čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod publikovaná ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992, dále jen „Úmluva“), a proto mělo být zastaveno. Cituje závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 738/2003 a vyjadřuje přesvědčení, že je lze vztáhnout i na jeho trestní věc. Na základě výše uvedených námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, zrušil v celém rozsahu, a taktéž jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, a dále postupoval v souladu s ustanovením § 265l tr. ř. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 30. 6. 2015, sp. zn. 1 NZO 634/2015. Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky obviněného, uvedl, že uplatněné námitky odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neshledává je však důvodnými. Uvedl, že dovolateli lze přisvědčit v tom, že zásadu „ne bis in idem“ ve smyslu Úmluvy je namístě vztáhnout jak na činy patřící podle českého právního řádu mezi trestné činy, tak i na činy spadající mezi přestupky, a to ve všech kombinacích, které mezi nimi přicházejí v úvahu. K porušení zásady „ne bis in idem“ tedy může dojít i v případě postihu pachatele dvěma po sobě následujícími rozhodnutími pro týž čin kvalifikovaný nejdříve jako přestupek a poté jako trestný čin. V tomto směru se pak jeví nepřiléhavá argumentace odvolacího soudu na str. 3 jeho rozhodnutí, kde se otázkou existence překážky věci rozhodnuté zabýval pouze z hlediska na předmětnou trestní věc zjevně nedoléhajícího ustanovení § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř. a možností aplikace čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě ve spojení s § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. se vůbec nezabýval. Na druhé straně však nelze vycházet z toho, že odsouzení pachatele v trestním řízení automaticky brání každé k témuž činu se vztahující rozhodnutí o jakémkoliv vnitrostátní úpravou definovaném deliktu. S ohledem na skutečnost, že policejní orgán původně věc vyřídil odložením podle § 159a odst. 3 tr. ř. s přihlédnutím k ustanovení § 172 odst. 2 písm. b) tr. ř. s odkazem na dostačující dřívější kázeňské rozhodnutí, má státní zástupce za to, že předmětné svědčí o tom, že obě rozhodnutí se týkala téhož skutku. Ve smyslu judikatury ESLP i ve smyslu vnitrostátní judikatury by však rozhodnutí o kázeňském potrestání – i za předpokladu, že se týkalo téhož skutku – překážku věci rozhodnuté mohlo založit pouze v případě, že by sankce jím uložená měla trestní povahu. Z tohoto hlediska pak sankce spočívající v celodenním umístění obviněného na uzavřené oddělení na dobu dvaceti dní, kterou byl obviněnému pouze do určité míry zpřísněn režim výkonu dříve uloženého trestu odnětí svobody, trestní povahu nemá. Jde pouze o disciplinární sankci, nikoli však trestněprávního charakteru, kterou byl dovolatel postižen za porušení pravidel, která mu ukládá norma správního práva, tj. zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „zákon č. 169/1999 Sb.“); v podrobnostech v tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Tdo 309/2014. Navíc lze poukázat na výslovné a jednoznačné ustanovení § 55 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., podle kterého uložením kázeňského trestu odsouzenému se nevylučuje jeho trestní stíhání, je-li skutek trestným činem. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolatel pouze citoval jeho zákonné znění, kdy neuvedl žádné konkrétní námitky, kterými by namítal nesoulad skutkových zjištění a zákonných znaků trestných činů, kterými byl uznán vinným, nebo nesprávnost jiného hmotně právního posouzení. K tomuto dovolacímu důvodu tudíž nelze v dovolacím řízení přihlížet. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti r