3 Tdo 1275/2008 — Nejvyšší soud

3 Tdo 1275/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2009 Spisová značka:3 Tdo 1275/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1275.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 1275/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2009 o dovolání, které podal obviněný Ing. L. O ., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 9 To 110/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 64/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 3 T 64/2005, byl obviněný Ing. L. O. uznán vinným pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. na tom skutkovém základě, že „v letech 1995 - 1998, kdy M. B., podnikal jako fyzická osoba v P., U. Z., zajistil jménem firmy M. B. realizaci nákupů věcí a služeb určených pro O. d. s., jež tyto věci a služby díky blíže nezjištěné aktivitě obžalovaného Ing. L. O. užívala, a to s vědomím, že M. B. náklady na takové nákupy zahrne do svého účetnictví jako náklady vynaložené k dosažení obratu jeho firmy a uplatní nároky na odpočet daně z přidané hodnoty a na snížení daně z příjmu fyzických osob, kdy takto: - v roce 1995 M. B. po sjednání leasingu čtyř automobilů Škoda Favorit 135 LXI, uplatnil splátky na leasing jako nákladovou položku přesto, že automobily byly užívány představiteli ODS, - poté, co dne 30. 5. 1995 zakoupila firma M. B. kopírovací stroj OCÉ 2400, který byl nainstalován v prostorách užívaných ODS v P., S., zahrnul M. B. částku 869.250,- Kč za pořízení stroje a náklady na opravy stroje do nákladů na podnikání a za 1. čtvrtletí v roce 1996 uplatnil neoprávněný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 83.103,- Kč, - poté, co byl dne 16. 10. 1995 objednán v tiskárně H. v Č. K. tisk propagačních materiálů pro firmu M. B., které měly sloužit k jeho propagaci, avšak byly vytištěny volební tiskoviny pro ODS – skládačky osobností ODS: Z., K., B., S., K., R., V., P., volební program ODS, volební plakáty a další tiskoviny, zahrnul M. B. zaplacenou částku 1.217.560,- Kč do nákladů firmy a za 2. čtvrtletí roku 1996 uplatnil neoprávněný nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 219.560,- Kč, - a rok 1996 uplatnil M. B. náklady ve výši 488.000,- Kč za reklamu své firmy u Č. k. a., ačkoli se ve skutečnosti jednalo o propagaci ODS v rámci dostihového dne ODS a za 2. čtvrtletí roku 1996 uplatnil neoprávněný nárok na nadměrný odpočet DPH ve výši 88.000,- Kč, a celkově tak za uvedené období došlo ke zkrácení daně z příjmů o 828.676,- Kč a daně z přidané hodnoty o 390.663,- Kč, celkem tedy o 1.219.339,- Kč“. Za to byl podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 9 To 110/2008, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 27. 3. 2008 (§ 140 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl právní moci i rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.). Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný Ing. L. O. následně dovoláním, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel nejprve vyjádřil nesouhlas se skutkovým závěrem soudů obou stupňů, že to byl právě on, kdo předával již odsouzenému M. B. inkriminované pokladní doklady, které M. B. následně používal k uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty a na snížení daně z příjmu. Současně však uvedl, že si je vědom skutečnosti, že námitky vůči skutkovým zjištěním nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. Soudy však podle názoru dovolatele pochybily i při právní kvalifikaci jeho jednání, neboť i za předpokladu, že by to byl skutečně on, kdo poskytl M. B. jakékoliv podklady pro daňové účely, nelze z této skutečnosti u něj dovodit žádnou z forem úmyslného zavinění ve smyslu § 4 tr. zák., přičemž posouzení subjektivní stránky je vždy otázkou hmotně právní. Dovolatel připomněl, že odsuzující rozsudek soudu prvního stupně nebyl jeho prvním rozhodnutím ve věci. Předchozími rozsudky byl podané obžaloby opakovaně v celém rozsahu zproštěn z důvodů uvedených v § 226 písm. c) tr. ř. právě s přihlédnutím k tomu, že v jeho jednání soud neshledal naplnění subjektivní stránky pomoci k trestnému činu (úmyslné zavinění). Z povedených důkazů totiž podle dovolatele nebylo možno dovodit, že by byl s M. B. domluven, jak budou příslušné doklady zaneseny do účetnictví jeho firmy, aby případně sloužily k neoprávněnému uplatnění nároků na odpočet daně z přidané hodnoty či na snížení daně z příjmů, či byl alespoň srozuměn s tím, že M. B. s doklady naloží právě takovým způsobem. Ostatně sám M. B. ve své výpovědi trval na tom, že účetnictví své firmy vedl sám. Zprošťující výroky však byly z podnětu odvolání státního zástupce postupně zrušeny a věc opakovaně vrácena soudu prvního stupně k novému projednání, a to vždy s pokynem, aby zhodnotil všechny provedené důkazy. Soud prvního stupně nakonec napotřetí rozhodl ve věci odsuzujícím rozsudkem, když při vázanosti právního názoru odvolacího soudu nakonec dovodil, že dovolatel jednal alespoň s nepřímým úmyslem, že M. B. bude v souvislosti s předáním účetních dokladů vyměřena nižší daň. Tento nepřímý úmysl pak soud dovodil z tvrzení M. B., podle kterého mu měl dovolatel sdělit, že realizace inkriminovaných obchodů bude sloužit firmě B. a že firma jimi dosáhne zisku. To by dovolatel podle závěru soudu zajisté neříkal, pokud by s posuzovaným protiprávním následkem srozuměn nebyl. Podle dovolatele však takový závěr odporuje jak trestněprávní teorii, tak rozhodovací praxi soudů k otázce nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Je totiž třeba vzít v úvahu, že u nepřímého úmyslu musí být prokázán pozitivní vztah pachatele k možnému následku a nestačí tedy, aby pachatel považoval jen za reálné, že k tomuto následku může dojít. Podle úvahy soudu by však každý obchodní subjekt, který je při prodeji zboží povinen vystavit účetní doklad a nepochybně si může být vědom hypotetické možnosti, že kupující by tento doklad mohl neoprávněně uplatnit jako nákladovou položku při podnikatelské činnosti, musel jednat v nepřímém úmyslu pomoci kupujícímu zkrátit daň. Dovolatel rovněž připomněl praxi financování českých politických stran ve sledovaném období a poukázal na obecně známou skutečnost, že strany nefinancovaly svou činnost jen z členských příspěvků, ale také podstatnou měrou ze sponzorských příspěvků a darů od osob stojících mimo politickou stranu. Tyto zdroje nestojí mimo zákon a do určité míry je lze rovněž odečíst od daňového základu, a to i v případech, kdy se nejedná o náklady sloužící k dosažení zisku. Nemusel tedy nutně předpokládat, že M. B. s předanými doklady naloží tak, jak je uvedeno v rozsudku. Skutečnost, že doklady byly vystaveny na firmu B. a nikoli na M. B. jako soukromou osobu, proto v žádném případě nenasvědčuje tomu, že tyto účetní doklady musely být vykázány mezi nákladovými položkami, neboť mohly být zahrnuty do účetnictví firmy a vykázány jako sponzorský dar. Významné je také to, že ODS byla v rozhodné době vládní stranou, její členové zaujímali významné posty ve státních orgánech i obchodních a obdobných společnostech s majoritním podílem státu a proto je logické, že sponzorováním právě této strany mnozí dárci (podnikatelské subjekty) sledovali zlepšení svého budoucího postavení na trhu, zejména při získávání obchodních zakázek, navazování obchodních kontaktů apod. M. B. jako podnikatel poskytoval ODS určité služby a pracoval i pro R. p. r. a t. v., v níž působila řada členů ODS. Domněnka, že poskytnutí sponzorského příspěvku by mohlo pozitivně ovlivnit míru zisků jeho obchodní firmy, proto mohla mít reálný základ a ten, kdo tuto domněnku vyslovil - podle soudu dovolatel - v žádném případě nemusel vyjádřit předpoklad, že by takovéto jednání nutně muselo být spojeno se zkrácením daně. Své dovolání obviněný uzavřel konstatováním, že pro něj jako pro tehdejšího pracovníka sekretariátu výkonného výboru ODS bylo podstatné, jak je financována činnos