3 Tdo 1730/2016 – Nejvyšší soud

3 Tdo 1730/2016-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 1. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. Š. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 184/2016, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 2 T 35/2016, takto: I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 184/2016, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, zrušují. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 2651 odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu Plzeň-sever přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, bylo podle § 314c odst. 1 tr. ř. s přihlédnutím k § 178 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného J. Š. pro skutek, v němž byl spatřován pokračující přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že „dne 13.12.2015 v době kolem 13.30 hod., v místě svého trvalého bydliště, na adrese J., N., okr. P.-s., po předchozím slovním napadání družky J. M. a demolování zařízení bytu ve společné domácnosti, přistoupil zezadu k této své družce, jenž v té době klečela a sbírala z podlahy sešity vypadlé ze synovy školní tašky, svojí levou rukou ji uchopil pod bradou, bradu jí přizvedl, a současně pravou rukou přiložil ostří čepele kuchyňského nože k jejímu krku, se slovy "že to dokončí", kdy takto poškozenou držel několik vteřin, což v ní vzhledem k okolnostem výhrůžky vzbudilo důvodnou obavu o její život, přičemž na dotaz poškozené "proč to dělá", měl tento nůž odhodit k balkonovým dveřím, poškozenou pustit a za opětovného demolování zařízení bytu odejít do sklepních prostor domu, čehož poškozená J. M. využila a v obavách o svůj život opustila společně se svojí nezl. dcerou „X“*), prostor domu, kdy toto učinily bez obuvi, jen v ponožkách, a přivolaly hlídku policie.“ Proti usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-sever stížnost. Státní zástupce uvedl, že soud řádně nezhodnotil poměr poškozené a obviněného v době zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním obviněného, a taktéž se nezabýval tím, zda souhlas nebyl poškozenou vzat zpět v tísni vyvolané nátlakem obviněného. Dále poukázal na vadu výroku rozhodnutí spočívající v nesprávném užití zákonných ustanovení. O stížnosti rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 7 To 184/2016, a to tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 T 35/2016, a znovu rozhodl tak, že podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. s přihlédnutím k § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. a § 11 odst. 1 písm. i) tr. ř., trestní stíhání obviněného J. Š. pro shora uvedený skutek zastavil. Krajský soud v Plzni uzavřel, že poškozená J. M. je družkou obviněného, mají spolu syna a je tedy osobou, jež má právo odepřít podle § 100 odst. 2 tr. ř. výpověď a osobou, jež může disponovat souhlasem s trestním stíháním ve smyslu § 163 tr. ř. Námitky státního zástupce stran zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním poškozenou shledal neopodstatněnými. Z důvodu vad výroku rozhodnutí zrušil a rozhodl výše uvedeným způsobem. II. Proti usnesení stížnostního soudu podal dovolání nejvyšší státní zástupce, a to v neprospěch obviněného (č. l. 277-281), přičemž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Poté co nejvyšší státní zástupce zrekapituloval dosavadní průběh řízení a rozhodnutí soudů obou stupňů, uvedl, že s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni nelze souhlasit. Při posuzování okolností zpětvzetí souhlasu podle § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. nelze vycházet jen ze sdělení poškozené, že jde o její svobodné rozhodnutí, ale i z ostatních důkazů a skutečnosti z nich vyplývající, které je nutno posuzovat ve vzájemných souvislostech. Nutno konstatovat, že okresní soud se těmito okolnostmi nikterak nezabýval. Krajský soud v rámci rozhodování o stížnosti státního zástupce tak učinil, avšak ryze formálně, v nedostatečném rozsahu, pouze s odkazem na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž byl obviněný propuštěn z vazby. Poškozená ve výpovědi dne 15. 1. 2016 uvedla, že na obviněném je závislá finančně, ale i citově. Uvedla, že obviněný jí na návštěvě ve věznici žádal o vzetí souhlasu s trestním stíháním zpět. Současně policii vydala 11 dopisů obviněného z vazby. Poškozená se podrobně vyjádřila k finanční situaci své rodiny, kdy uvedla, že bez příjmu obviněného by vše těžko zvládla, musela by něco vymyslet, řešením by byla konsolidace půjček. Obviněný jí slíbil, že po propuštění z vazby by jí nadále posílal peníze na účet, podílel by se na nákladech na bydlení. Z obsahu dopisů obviněného poškozené je zřejmé, že obviněný s narůstajícím důrazem, byť v laskavém duchu, žádá o zpětvzetí souhlasu s jeho trestním stíháním s odkazem na své city k ní, nutnost výchovy syna oběma rodiči a zejména na ekonomickou situaci rodiny. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, vypracovaném k posouzení věrohodnosti poškozené mimo jiné vyplývá, že motivací poškozené pro udržení partnerského vztahu je, i vzhledem k její osobnostní konstelaci, nutnost zachovat rodině finanční zajištění. Partner jí také chybí v každodenním životě a jako otec nezletilého syna, kdy však poškozená není schopná do budoucna konzistentně hájit své bezpečí a zájmy, rozeznávat rizikové projevy partnera jako stupňující se a nebezpečné. Poškozená má tendence obviněného omlouvat a opakovaně důvěřovat jeho snaze o změnu a nápravu chování, kdy bude schopna udržet tuto podobu vztahu, přestože je pro ni zatěžující a devastuje rodinu. Optimisticky doufá v nápravu obviněného a je silně ovlivněna jeho sliby v dopisech z vězení. K dokreslení soužití obviněného a poškozené lze odkázat na pravomocná rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení týkajících se obviněného a jim spáchaných trestných činů vůči poškozené (např. Trestní příkaz Okresního soudu v Tachově ze dne 30. 7. 2009, sp. zn. 9 T 103/2009, za trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., za jednání spáchané vůči poškozené J. M., které slovně vyhrožoval zabitím jejich nezletilého syna a zapálením pronajaté chaty, aby je zabil). Z výše popsaných skutečností má tedy nejvyšší státní zástupce za to, že poškozená nevzala svůj souhlas s trestním stíháním obviněného účinně zpět, naopak ve smyslu § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. tak učinila ve stavu tísně vyvolané závislostí na obviněném, a to závislosti existenční i emocionální. Tísní se rozumí stav, byť přechodný, vyvolaný výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, které vedou k omezení volnosti rozhodování, kdy se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích, které ovlivňují její rozhodování o souhlasu s trestním stíháním. Tíseň poškozené byla vyvolána zejména její závislostí na obviněném, kdy lze poukázat na výše uvedené, zejména v souvislosti s obsahem dopisů, osobnostními rysy poškozené, tak jak jsou popsány ve znaleckém posudku a historii soužití poškozené s obviněným. Obviněný vědom si toho cíleně působil na poškozenou s poukazem na svoji nynější změnu, city k poškozené, existenci nezletilého syna a především nutnost ekonomického zabezpečení rodiny, jejíž finanční situace by se při ztrátě jeho zaměstnání a bez jeho příjmu stala neudržitelnou. Krajský soud uvedl, že poškozená je ekonomicky soběstačná, avšak je třeba si uvědomit, že po odečtení všech nákladů spojených s chodem její nemovitosti se jedná o částku 5 000 Kč měsíčně, jež by měla pokrýt životní potřeby jedné dospělé osoby a dvou dětí ve věku 16 a 8 let (dětí poškozené). Uvedená částka nemusí stačit ani na pokrytí základních životních potřeb těchto osob, čehož si je poškozená, která má úplné střední ekonomické vzdělání, nepochybně vědoma. Pokud krajský soud uzavřel, že obsahem dopisů obviněného poškozené jsou toliko prosté sliby jeho nápravy, je třeba v návaznosti k výše uvedenému přihlédnout ke znaleckému posudku, z něhož mimo jiné vyplynulo, že poškozená je silně závislá na disociálním partnerovi, čímž je omezena její vůle při rozhodování a i z vazby s ní obviněný manipuloval ve svůj prospěch. Pokud tedy krajský soud rozhodl o z