3 Tdo 354/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 354/2025-362 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný L. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2024, č. j. 10 To 346/2024-340, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 T 25/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 26. 8. 2024, č. j. 7 T 25/2024-252, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 15 měsíců, a dále k trestu zákazu řízení motorových vozidel všech druhů v trvání 15 měsíců. Přečinu se dle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že dne 21. 10. 2023 kolem 12:40 hod. řídil automobil Volkswagen Touran po vedlejší komunikaci, nerespektoval svislé dopravní značení „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a zapříčinil střet pravé přední části svého vozidla s pravou boční částí motocyklu přijíždějícího zleva po hlavní komunikaci a řízeného poškozeným P. K., který vlivem nárazu upadl na vozovku a utrpěl zlomeninu pravé klíční kosti, do jejíhož zhojení byl poškozený po dobu 5 týdnů omezen v obvyklém způsobu života. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 2. Proti němu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. 10 To 346/2024-340, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své výhrady výslovně nepřiřadil k jednotlivým alternativám uplatněného dovolacího důvodu, ale agregoval je v poměrně obtížně graficky i obsahově srozumitelném pojednání, v němž si stýskal zejména na to, že soudy pracovaly se zadokumentováním dopravní nehody ze strany policie, přestože obviněný v odvolacím řízení zpracoval vlastní fotodokumentaci místa nehody, včetně stavu komunikací, dopravního značení a stavu pozemků v bezprostředním okolí předmětné křižovatky. Z ní vyplynulo, že skutečných viníků nehody bylo hned několik a obviněný i poškozený byli ve skutečnosti jejich oběťmi. Obviněný v tomto ohledu poukázal na své dřívější podání jednak ze dne 23. 8. 2024 adresované prvostupňovému soudu a jednak ze dne 21. 10. 2024 adresované soudu odvolacímu. 4. V návaznosti na to obviněný označil několik okruhů sporných skutkových zjištění. V prvém upozornil, že ulice XY (po níž projížděl poškozený) není osazena příslušným dopravním značením jako silnice hlavní, a zároveň příkazová značka „Stůj, dej přednost v jízdě!“ v ulici XY (po níž přijížděl obviněný) je utopena příliš hluboko před křižovatkou. Není tedy jasné, zda je XY ulice silnicí hlavní či nikoliv. V druhém okruhu pojmenoval překážky, které mu měly bránit ve výhledu směrem vlevo při výjezdu z ulice XY. Pod třetí okruh podřadil „neviditelnost provozu“ v odrazovém zrcadle. A konečně pod čtvrtý okruh sumarizoval nesprávný postup policie při mapování a zaznamenání místa dopravní nehody. Namítl, že odvolací soud se s těmito okruhy nevypořádal, neboť svůj přezkum zaměřil na zcela odlišný předmět – odvolání totiž nerozporovalo otázku hodnocení důkazů, které byly prvostupňovým soudem provedeny, ale odvoláním byla napadena skutečnost, že důkazy nebyly zjištěny způsobem, který zachytil realitu existující na místě nehody. 5. V další části svého dovolání obviněný rozvedl obecný teoretický výklad k principu omezené důvěry v dopravě, k porušení důležité povinnosti a k nepřiměřené rychlosti. 6. Nižším soudům vyčetl, že ignorovaly i z oficiální dokumentace zřejmý odlišný stav v místě nehody, než jaký byl prezentován v obžalobě, a rezignovaly na alternativní skutkové zjištění poskytnuté obhajobou. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil druhostupňové i prvostupňové rozhodnutí, a buď jej zprostil viny, anebo věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornil, že obviněný vyjmenoval všechny dovolací důvody i citaci všech tří variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., aniž by však některou z nich označil jako variantu v předmětné věci naplněnou. Pokud obviněný odkázal na svá dřívější podání, pak státní zástupce připomněl rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr., podle něhož dovolatel nemůže své námitky opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení. Sporná skutková fakta obviněný heslovitě vyjmenoval a opět odkázal na svá předchozí podání. V pasáži nadepsané „PRÁVNÍ ARGUMENTACE“ pak dovolatel poukázal na alternativní skutková zjištění, aniž by bylo patrno, co je obsahem této jeho argumentace, a v následném textu obsáhle obecně popsal výklady k principu omezené důvěry v dopravě, porušení důležité povinnosti a nepřiměřené rychlosti. 8. Státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky jsou příliš kusé a obecné, než aby je bylo možno přiřadit ke konkrétním variantám konkrétních dovolacích důvodů. A navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. S odkazem na § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III. Přípustnost dovolání 9. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 10. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé opodstatnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. 11. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 12. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 13. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu (zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů) obviněný nevymezil, která skutková zjištění pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, respektive konkrétně s jakým důkazem. Obviněný nabízí – navíc poukazem na svá podání učiněná v dřívějších fázích řízení – jakýsi alternativní dopravně technický výklad poměrů na dané křižovatce a z této platformy chce budovat závěr, že za dopravní nehodu