3 Tdo 447/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 447/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný A. I. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2025, č. j. 10 To 88/2024-589, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 7/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh jednání 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 8. 2024, č. j. 17 T 7/2024-557, byl obviněný A. I. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 5,5 roku s ostrahou. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené AAAAA (pseudonym) 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % ročně jdoucím od 19. 7. 2024 do zaplacení. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný zločinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že během letních prázdnin roku 2017 při využití nepřítomnosti ostatních členů domácnosti začal při společném sledování filmu svou nezletilou dceru AAAAA, ročník XY, osahávat po celém jejím těle a svlékat ji, čemuž nezletilá z důvodu svého nízkého věku nerozuměla, bylo jí to však nepříjemné, žádala jej a křičela na něho, aby ji nechal být, snažila se jej odstrčit, avšak obviněný ji chytil za obě ruce a navzdory její snaze škubat tělem jí zasunul penis do vagíny a vykonal na ní soulož s ejakulací mimo nezletilou. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Proti němu obviněným vznesené odvolání Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 1. 2025, č. j. 10 To 88/2024-589, zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nižším soudům vyčetl, že nedůvodně neprovedly důkaz navrhovaným doplněním gynekologických zpráv a dále shledal zjevný rozpor obsahu provedených důkazů s rozhodnými skutkovými zjištěními. 5. Poptávané doplnění gynekologických lékařských zpráv označil obviněný za zásadní, neboť dosavadní lékařské zprávy cílily na otázku, zda poškozená je či není pannou. Naproti tomu obviněný shledával potřebným zaměřit lékařskou zprávu na značnou fyziologickou rozdílnost svou a poškozené v době údajného znásilnění. Šlo o to zjistit, zda gynekologický nález u poškozené může odpovídat jejímu tvrzení, že ve svých devíti letech byla vaginálně znásilněna dospělým mužem, aniž by takový akt způsobil viditelná poranění či zanechal jizvy. Z dosavadních lékařských zpráv přitom vyplývá, že poškozená může být nadále pannou, což by spáchání stíhaného činu zcela vyloučilo. Z lékařské zprávy tak pramení pochybnosti, které by při uplatnění zásady in dubio pro reo panovat neměly. 6. K rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy obviněný odmítl závěry nižších soudů, které dovodily pravdivost výpovědi poškozené. V ní je totiž řada protichůdných údajů a mnoho jejích sdělení je v rozporu i se svědeckými výpověďmi. 7. Obviněný se ohradil proti závěru nižších soudů, že důkazem svědčícím o jeho vině by bylo znalecké zkoumání poškozené psychologem Mgr. Šnorkem. Ten shledal převažujícími aspekty svědčící ve prospěch věrohodnosti poškozené, což však dle obviněného je tvrzení velmi kontroverzní, neboť znalec současně zmínil, že k pravdivosti či nepravdivosti se nelze z odborného hlediska vyjádřit a posouzení specifické věrohodnosti je složité, neboť znalec vyšetřil pouze posuzovanou bez možnosti zkoumat obviněného, případně hovořit se svědky. Znalec také připustil, že slyšení dalších osob by na jeho znaleckých závěrech teoreticky něco změnit mohlo. Údaje sdělované poškozenou znalec také relevantně neverifikoval a příkladmo u jejího sebepoškozování vyšel toliko z jejího tvrzení. Proti závěrům psychologa Mgr. Šnorka stran poškozené obviněný vyzdvihl dobrozdání psychiatricko-sexuologických znalkyň zkoumajících jeho osobu, které nepotvrdilo jeho zvýšené sklony ke lhaní či vymýšlení. Tyto znalkyně také jako nejpravděpodobnější motivaci stanovily touhu po sexuálním uspokojení, a za nepravděpodobné naopak označily, že obviněný by pohlavní styk vykonal za účelem získání si převahy a moci či za účelem využití pohlavního styku jako formy trestu. V rozporu s tímto znaleckým závěrem prvostupňový soud však dovodil, že sexuální útoky odpovídají osobnostnímu založení obviněného, který agresivitu vnímá jako legitimní způsob sebeprosazení. Jestliže tedy prvostupňový soud vyvodil, že impulsem znásilnění mělo být dovolatelovo agresivní chování, tak tento závěr vylučuje dobrozdání soudních znalkyň, dle nichž jiná motivace, než eventuální touha po sexuálním uspokojení nebyla zjištěna. 8. Ve vztahu k poškozené obviněný namítl, že ta průběh skutku popisuje třemi odlišnými způsoby. Napřed se měla otce ptát, co dělá, následně tvrdila, že ji obviněný chytil za ruce a ona se je snažila odstrčit, a na závěr skutek popsala tak, že ji obviněný držel za ruce i nohy a ona se bránila cukáním. Obviněný namítl, že si stěží lze představit, jak by se mohl skutek udát tak, jak jej poškozená popisuje – jak by se mohla pokoušet jej odstrčit, když ji držel za ruce, jak by mohl obviněný provést znásilnění, při němž měl držet poškozenou za všechny končetiny a poškozená se měla bránit škubáním? Prvostupňový soud tyto tři popisy mísí dohromady a vytahuje z nich pouze některé pasáže, kdy například v popisu skutku je vynecháno tvrzení o držení poškozené za obě nohy. 9. Ve výpovědi poškozené je rovněž zarážející nesrovnalost v tom, že poškozená tvrdila, že zpočátku neměla absolutní tušení, co se děje, ačkoliv na straně druhé popisovala znásilnění ze strany jejího bratrance, které se mělo odehrát pár měsíců předtím a při jehož popisu uváděla takové detaily, jako je poševní ejakulace. O znásilnění bratrancem nikomu neřekla, protože se měla bát pomsty, současně však tvrdila, že za bratrancem po tomto zážitku již nikdy nejela a není tedy zřejmé, jaké pomsty by se měla bát. 10. Poškozená také rozporně tvrdila, že o znásilnění ze strany obviněného poprvé řekla záchranářům při převozu do nemocnice. Podle záchranářky MUDr. Endlové totiž nic takového neuváděla a zmínila se toliko o tom, že se s obviněným hádají a že znásilněna měla být v minulosti bratrancem. Na tom nic nemění ani alkoholemie poškozené, neboť pokud v ní sdělila, že ji znásilnil bratranec, pak jistě mohla rovnou uvést i to, že ji měl znásilnit též dovolatel. Až v lékařské zprávě z následujícího dne je obsaženo sdělení poškozené, že měla být znásilněna obviněným, což uvedla až poté, co za poškozenou do nemocnice přijela její matka. O té navíc poškozená tvrdila, že s ní má ideální vztah, zatímco dle hospitalizační zprávy měla poškozená vypovědět, že s matkou nejlepší vztahy nemají. Poškozená také opakovaně sdělovala, že po prožitém znásilnění se měla uchýlit k sebepoškozování, to však vyvrací sdělení ordinace AgaMa i výpověď její matky, které žádné sebepoškozování nezaznamenaly. Poškozená rovněž tvrdila, že obviněný ji často trestal, pro což nosila i v létě dlouhé oblečení k zakrytí, takový styl jejího oblékání však vyvrátilo vícero svědků, včetně její nevlastní sestry K. Š. Rozporné je i tvrzení poškozené o jejím špatném psychickém rozpoložení v důsledku mučivých vzpomínek na znásilnění od obviněného, neboť z výpovědi svědka K. vyplynulo, že poškozená má pověst „snadno dostupné“ holky. K témuž se měl vyjádřit i obhajobou navrhovaný soused T. K., jehož slyšení ze strany prvostupňového soudu provedeno nebylo. Že psychický stav poškozené nebyl takový, jak jej líčí, dokresluje i to, že celá věc vyšla najevo, když poškozená byla v intoxikaci alkoholem po party s kamarády převážena do nemocnice. 11. Pro nevěrohodnost poškozené svědčí rovněž to, že navzdory údajnému traumatizujícímu zážitku v podobě znásilnění se poškozená k obviněnému chtěla v průběhu roku 2022 přestěhovat, pravidelně jej navštěvovala, a to přesto, že tvrdila, že se kontaktu s ním vyhýbala v jednom kuse. Poškozená rozporně tvrdila, že naposledy u obviněného byla před letními prázdninami, což však je v kontrastu s výpovědí přítelkyně obviněného P. P., dle níž byla poškozená u nich opakovaně i po prázdninách a naposledy byla poškozená u svého otce 20. 10. 2022, to znamená po své hospitalizaci, při níž uváděla, že ji měl znásilnit. Pokud prvostupňový soud argumentoval, že motivací poškozené k návštěvám obviněného byly její kamarádky bydlící v lokalitě, tak poškozená sama uvedla, že čas trávila s obviněným například i při nákupech a zároveň za ním dobrovolně chodila i v době, kdy sama s matkou bydlela nedaleko něho a nemusela tedy tak do onoho místa dojíždět kvůli návštěvě kamarádek. Poškozená rovněž uváděla, že v únoru 2023 měl na ni obviněný řvát a měl se pokusit ji udeřit, dovolatelova partnerka P. a jeho matka K. však shodně uvedly, že k žádnému napadení nedošlo. 12. Zásadní dopad na věrohodnos