3 Tdo 493/2014 — Nejvyšší soud

3 Tdo 493/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 8. 2014 Spisová značka:3 Tdo 493/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:3.TDO.493.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Zavinění Dotčené předpisy:§ 299 odst. 4 tr. zákoníku § 348 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 10. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.12.2014III.ÚS 3871/14JUDr. Jan Filipodmítnuto2.4.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 493/2014-63 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2014 o dovolání podaném obviněným J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 3 To 419/2013 ze dne 6. listopadu 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 123/2012, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 2 T 123/2012 ze dne 2. května 2013 byl dovolatel uznán vinným ad I., 1, 2) zločinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2, 4 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákona, účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), zvlášť závažným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, ad II., 3 - 14) přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu obchodní činnosti s exempláři CITES na dobu pěti let a trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu přesně ve výroku specifikovaného. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných. O odvolání obviněného J. K. a příslušného státního zástupce rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 3 To 419/2013 ze dne 6. listopadu 2013 tak, že obě podaná odvolání podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že nesprávné právní posouzení spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, že stíhané skutky jsou trestnými činy, resp. o jaký trestný čin se jedná v návaznosti na porušení nařízení Rady č. ES 338/97 a zákona č. 100/2004 Sb. Vyjádřil přesvědčení, že odvolací soud potvrdil bazální neznalost okresního soudu, který „flagrantním vedením řízení porušil základní zásady trestního řízení, zejména když nevycházel z platné právní úpravy, která je v České republice upravena Úmluvou o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora, CITES, Washingtonská úmluva).“ Při posuzování trestného činu soudy nevycházely z dikce nařízení Rady ES č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a podle dalších prováděcích předpisů ES, zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi. CITES vytvořila celosvětovou síť, která kontroluje mezinárodní obchod s ohroženými divokými zvířaty a planě rostoucími rostlinami, a to hlavně pomocí povolení, která musí doprovázet každou mezinárodní zásilku dotyčných exemplářů. Poukázal na skutečnost, že tato povolení (CITES permity) jsou vydávána výkonnými orgány jednotlivých stran a jsou kontrolována celními orgány všech zemí CITES, které obchod uskutečňují. Tyto CITES permity jsou jakýmsi dokladem o tom, že vývoz nebo dovoz určité zásilky, která obsahuje rostliny nebo živočichy, je v pořádku z hlediska ochrany přírody. Soudy měly dle jeho přesvědčení opřít své rozhodnutí o přesné uvedení paragrafu výše zmíněných zákonů, které měl on porušit. Odkázal na § 15 písm. a) zákona č. 100/2004 Sb., který vymezuje povinnosti žadatele, kterým však zcela prokazatelně nebyl on. Vyjádřil přesvědčení, že skutková podstata trestného činu podle § 299 tr. zákoníku je založena na porušení mimotrestní normy - jiného právního předpisu, když zde znovu popsal fungování CITES permitů. Naplnění skutkové podstaty přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, jako možnosti „legalizace“ povolení je podle jeho přesvědčení v naprostém rozporu s právní úpravou, kdy plnou odpovědnost za pravost listiny měl orgán státní správy vůči „žadateli“. Dovolatel jednal v dobré víře s příslušnými úřady, což bylo klasifikováno jako snaha uvést úřad v omyl. V další části dovolání poukázal na to, že je dlouholetým chovatelem exotického ptactva a ve své více než čtyřicetileté praxi chovatele nakupoval pro potřeby svého chovu exotické ptáky i z dovozu, vždy vycházel z právní úpravy, že povinnosti má ten, kdo prodává a stát mu garantuje legálnost obchodu podle zákona, tedy v daném případě požadavky ustanovení § 15a zákona č. 100/2004 Sb., které se vztahují výhradně na prodávajícího J. M., který splňoval podmínku zákona o obchodování. Podle dovolatele je „nerozhodné“ uvádět jej do souvislosti se splněním podmínky obchodování jen na základě udělené výjimky z obchodní činnosti podle ustanovení čl. 8 odst. 3 nařízení Rady ES č. 338/97 a ustanovení § 15a odst. 1 zákona č. 100/2004 Sb. čl. 8 odst. 3 nařízení Rady ES č. 338/97 nestanovuje žádnou povinnost, kterou by měl dodržet nebo zákaz, který by nesměl porušit, když nebyl navíc ani účastníkem řízení v této věci. Též v rozhodnutích chybí odůvodnění, jak se na jeho roli v celém případu vztahuje ustanovení § 15a odst. 1 zákona č. 100/2004 Sb. či § 23 téhož zákona. V následující části dovolání opět připomněl, že v posuzovaném případě vystupoval jako kupující a Česká republika mu měla zajistit právní jistotu a předvídatelnost při nákupu exotického ptactva, kterou nese jedině prodávající a pokud orgán státní správy zjistil porušení zákona č. 100/2004 Sb., měl pak ve smyslu zákona postupovat zejména vůči J. M., jako dovozci chráněného exempláře a zajistit dovolateli jako kupujícímu právní jistotu a předvídatelnost. Co se týká trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, tak soud žádným způsobem neprokázal, že to byl právě dovolatel, kdo listiny pozměnil, když bylo toliko prokázáno, že listina byla pozměněna. Za zásadní pochybení považuje dovolatel to, že celé rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno nikoli na prokazování jeho viny, ale na vyvracení jeho obhajoby, s tím, že byl shledán vinným, když jeho obhajoba je dle soudu nevěrohodná. Co se týká skutku pod bodem II., uvedl jméno osoby, která byla chovatelem a od které papoušky získal, včetně příslušných výjimek CITES. Ten měl povinnost vedení evidence a registrace předmětných exemplářů. Soud zde pouze uzavřel, že u něj dobrá víra není dána, protože věrohodně nevysvětlil původ předmětných papoušků, ale takto to byl soud, kdo mu měl nelegální původ a jeho vědomost o něm prokázat. Odvolací soud podle jeho přesvědčení zcela pominul také tu skutečnost, že mechanismy a principy kontroly ze strany státu, jak byly v dané době nastaveny, vůbec neposkytovaly osobě dovolatele, jakožto kupujícímu chráněného exempláře, žádnou ochranu, neboť neměl žádnou zákonnou možnost jak zjistit, že předmětné výjimky, které jsou mu předkládány společně s exempláři papoušků, jsou nepravé. Podle dovolatele je zcela zásadní nepochopení institutu výjimek z obchodní činnosti (CITES), pokud soud uzavřel, že registrací papoušků podle zákona č. 100/2004 Sb. dovolatel ony papoušky legalizoval. To proto, že dovoz, obchod a následné držení papoušků podléhajících výjimkám z obchodní činnosti (CITES) je možný pouze na podkladě těchto výjimek a registrace u krajského úřadu nemůže tuto situaci změnit, nemůže zlegalizovat původ papouška, když toto lze jedině předmětnou výjimkou, což je upraveno komunitárním právem. To s tím, že pokud má předmětný exemplář papouška