3 Tdo 512/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 512/2025-637 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 10. 2024, č. j. 7 To 102/2023–595, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 103/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 1. 2023, č. j. 2 T 103/2020–520, byl obviněný uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na 12 měsíců s podmíněným odkladem na 30 měsíců. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se přečinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 27. 1. 2020 kolem 7:29 hodin při průjezdu kolem strážníka Městské policie XY I. Č. stáhl okénko u řidiče a oslovil jej slovy „To je krásná vesnice, tam, kde bydlíš, máš ještě zdravé dítě? Neboj, už dlouho mít nebudeš“, což v Č. vzbudilo obavu o život a zdraví své a zejména dětí a dalších rodinných příslušníků a obviněný takto jednal z důvodu záště a nesouhlasu s předchozím postupem strážníka při řešení přestupku obviněného. V podrobnostech popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Proti němu podali odvolání státní zástupce i obviněný. Oba tyto řádné opravné prostředky však Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. 7 To 102/2023–595, zamítl podle § 256 tr. řádu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o odvolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu. Dovolání koncipoval ne zcela přehledně, kdy do něho pojal pasáže ze svého odvolání i citace z rozhodnutí nižších soudů, aniž by bylo vždy dobře patrné, kde převzaté pasáže přecházejí ve vlastní dovolací argumentaci. 5. Takto obviněný zdůraznil, že jeho základní odvolací námitka směřovala k tomu, že prvostupňový rozsudek byl vyhlášen nezákonně v rozporu s § 43 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný byl totiž rozsudkem ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 3 T 128/2019, odsouzen pro zpronevěru, tento rozsudek napadl odvoláním a k momentu rozhodování prvostupňového soudu v nynější věci ještě nenabyl právní moci. Prvostupňový soud si byl vědom toho, že měl být ukládán souhrnný trest, v zájmu neprodlužování trestního řízení však ve věci rozhodl s očekáváním, že jeho nezákonnost napraví odvolací soud. To se však nestalo a dovolatel odmítl přesvědčení odvolacího soudu, že uvedená nezákonnost byla k momentu jeho rozhodování fakticky napravena. Dle dovolatele měl druhostupňový soud nezákonný prvostupňový rozsudek zrušit a nejméně sám rozsudkem rozhodnout, aniž by dovolatel předjímal jak. Nesprávné (ne)uložení souhrnného trestu lze úspěšně namítat prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jako nesprávné hmotněprávní posouzení. 6. Dovolatel též nižším soudům vyčetl, že zamítly jeho návrh na provedení vyšetřovacího pokusu, jímž by mělo být ověřeno, zda předmětné výhrůžky lze při zachování jejich srozumitelnosti vyslovit v krátkém čase 4–5 vteřin, který obviněný při průjezdu kolem strážníka měl k dispozici. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že k pronesení takových výroků je zapotřebí 6–8 vteřin, které však k dispozici neměl. Vyšetřovací pokus označil za důkaz jednoznačně relevantní, kdy osvědčuje, zda tvrzené výhrůžky vůbec mohly či nemohly padnout, což platí tím spíše v situaci jediného použitelného usvědčujícího důkazu, jímž je výpověď poškozeného. 7. Obviněný také odmítl, že jemu podsouvaná slova by byla podřaditelná pod výhrůžku podle § 326 tr. zákoníku. Ničím nenaznačil, že dítěti poškozeného na zdraví ublíží, případně v jakém rozsahu. A pokud by taková slova skutečně padla, pak šlo nanejvýš o chování v rozporu s dobrými mravy. Neexistuje také žádný důkaz, který by osvědčoval, že ona údajná výhrůžka byla pronesena s cílem působit na úřední osobu pro výkon její pravomoci. Prvostupňovému soudu vytkl, že se námitkou, že slova nenaplňují obžalovanou právní kvalifikaci, fakticky nezabýval a reagoval pouze na změnu obsahu pronesených slov, kdy nevzal za prokázané, že v závěru zaznělo „…ještě se uvidíme…“. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že tento dovětek tvořil významově důležitou část výroku, bez něhož je posuzování údajně vyřčených vět jako výhrůžky ublížení na zdraví zcela oslabeno. Na tomto nemění nic ani sdělení svědka D. (spolujezdec v automobilu obviněného) o tom, jak vyřčené vnímal, neboť svědkův „právní názor“ jednak není tím, co má svědecká výpověď přinášet, a jednak je tento svědek po konfliktu s obviněným zainteresován na výsledku řízení. 8. Dovolatel sumarizoval, že jeho výhrady nejsou polemikou s nižšími soudy, obviněný nedochází k jiným skutkovým zjištěním, tvrdí však, že některé závěry soudů dovozované ze skutkových zjištění těmto neodpovídají a že nižší soudy vycházely z nesprávného právního posouzení skutku, který dle dovolatele nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Obviněný proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby odvolacímu, případně prvostupňovému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. 9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten připustil, že námitku k (ne)uložení souhrnného trestu lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neshledal ji však věcně opodstatněnou, neboť nelze dovodit, že by byly podmínky pro ukládání souhrnného trestu. Formálně pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu spadá též výtka k neprovedení vyšetřovacího pokusu. Tento důkazní návrh však nižší soudy správně označily za nadbytečný, neboť rozhodná skutečnost byla bez důvodných pochybností prokázána na podkladě dosud provedených důkazů. Důvodnost nelze přiznat ani námitkám obviněného, jimiž dovozuje, že předmětné výroky není možno kvalifikovat jako výhrůžku a tím méně jako výhrůžku pronášenou s cílem působit na úřední osobu pro výkon její pravomoci. Obviněný explicitně zmínil dítě poškozeného a jeho zdraví s tím, že ho „už dlouho mít nebude“, z čehož hrozba újmy na zdraví vyplývá vcelku jednoznačně. Rovněž důvod této hrozby je zřejmý, kdy šlo o projev zášti obviněného vůči poškozenému kvůli jeho předcházejícímu služebnímu zákroku. 10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání vyslovil i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání 11. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 12. V prvé řadě nutno zmínit, že všechny dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na ně patřičně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 13. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost, a tudíž způsobilost odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. 14. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h)