3 Tdo 529/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 529/2025-407 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný D. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 11. 2024, č. j. 2 To 179/2024-347, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 205/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2024, č. j. 6 T 205/2023-305, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a byl za to odsouzen k peněžitému trestu 100 denních sazeb po 350 Kč. Dále byl zavázán k povinnosti zaplatit poškozenému M. S. na náhradě nemajetkové újmy z titulu bolestného 35 107 Kč a na náhradě škody z titulu ztráty na výdělku 51 794 Kč. Rovněž mu bylo uloženo zaplatit Vojenské zdravotní pojišťovně na náhradě škody 40 008 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se trestného činu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že dne 14. 2. 2023 v odpoledních hodinách po předchozí slovní výměně v rámci vzájemného fyzického napadání udeřil poškozeného M. S. 4x dnem sklenice do oblasti hlavy, v důsledku čehož poškozený utrpěl krevní výron, tržné rány, otřes mozku a podvrtnutí krční páteře, což jej omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu kolem 3 týdnů. 3. K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze 14. 11. 2024, č. j. 2 To 179/2024-347, prvostupňový rozsudek změnil v adhezních výrocích, z nichž poškozenému přiznal na bolestném 33 897 Kč, Vojenské zdravotní pojišťovně na náhradě nákladů léčení 28 651 Kč a s ostatními nároky (zbytek nemajetkové újmy a náhrada škody týkající se poškozeného S. + zbytek náhrady škody týkající se Vojenské zdravotní pojišťovny) poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání, vyjádření k němu a replika 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím své obhájkyně dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. V rámci prvého dovolacího důvodu vytkl prvostupňovému soudu, že ač deklaroval, že má za prokázaný skutkový děj, jak jej popsal obviněný, pak vzápětí tuto proklamaci negoval. To, pokud uzavřel, že poškozený nevydržel konfrontaci a pravděpodobně chtěl obviněného vyvést z bytu. Tomu se měl obviněný bránit a udeřit poškozeného skleničkou, nestačily mu však k odrazení prvotního útoku jeden či maximálně dva údery, jež by zabránily poškozenému vytlačovat jej z bytu, ale uštědřil mu další zásahy na nejcitlivější místa. Dovolatel upozornil, že takový průběh incidentu se však z výpovědi obviněného ani dalších důkazů nepodává. Naopak obviněný se začal bránit údery skleničkou a činil tak až do doby, než poškozený svůj útok vůči němu ukončil. Poškozený se rozhodně nesesunul k zemi v důsledku úderů ze strany obviněného, ale byl zcela plný sil, snažil se hledat na těle obviněného vhodnou pozici k tomu, aby jej pomocí úchopu na stehnech mohl shodit na zem, což se mu také zdařilo. Dovolatel odmítl, že by se jej poškozený pokoušel vytlačit z bytu, naopak jej vytlačoval na skleněné dveře vedoucí do dalšího pokoje. Obviněný se pozastavil nad tím, proč soud deklarující, že vzal za prokázaný děj tak, jak jej popsal dovolatel, ve skutečnosti vyšel z verze poškozeného, ačkoliv jeho výpověď hodnotil jako nevěrohodnou a v mnoha bodech nelogickou, a ačkoliv o tom, že se obviněného údajně snažil vytlačit z bytu, hovořil poškozený teprve až při hlavním líčení a nezmínil to dříve při podání vysvětlení ani v rámci svého výslechu v přípravném řízení. Tento moment přitom sloužil jako úhelný kámen pro úvahy soudu o kritériích nutné obrany. 6. Nesprávná a zjevně s provedenými důkazy rozporná skutková zjištění však ještě gradovala, pokud prvostupňový soud uzavřel, že útok poškozeného byl veden mírnou intenzitou a šlo spíše o snahu o vystrčení obviněného z bytu, na což obviněný mohl reagovat obranou nižší intenzity. Pokud totiž poškozený na obviněného zaútočil tak, že mu zkroutil ruku za zády až se ozvalo křupnutí v lokti, tlačil jej na prosklené dveře do obývacího pokoje a chytil jej za tříslo, nadzvedl a shodil na zem, pak nelze o mírné intenzitě útoku ze strany poškozeného vůbec uvažovat. 7. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný nižším soudům vyčetl, že nesprávně vyhodnotily otázku excesu jak intenzivního, tak extenzivního. Upozornil, že přiměřenost obrany je nutno vykládat optikou bránící se osoby a jejích představ v dané situaci vyvolané zpravidla náhlým a nepředpokládaným jednáním útočníka a je tedy nezbytné pečlivě uvážit všechny rozhodné okolnosti případu v celém jeho vývoji v konkrétním čase. Obviněný se důvodně mohl cítit ohrožen a v důsledku toho se poškozeného snažil odradit od dalšího útoku údery sklenicí, která byla jediným předmětem, který měl po ruce. Soudy však na celý konflikt nahlížely očima izolovanýma od tehdejších pocitů obviněného a nastalé situace. Dovolatel zdůraznil, že poškozený je voják, výsadkář se specifickým výcvikem zahrnujícím schopnost eliminovat i ozbrojeného protivníka holýma rukama. Naproti tomu obviněný je svou fyzickou konstitucí, ale i povahovými vlastnostmi zcela jiným člověkem, nereaguje rychle, není konfliktní a ve vztahu k poškozenému byl tedy zcela zjevně slabším soupeřem. Významné je též, že v době incidentu byla u obviněného okamžitě po prvotním úleku mobilizována aktivní poplachová reakce, která byla aktivována nulovou připraveností na konflikt a snahou se bránit. K útoku ze strany poškozeného došlo nenadále, v přítomnosti jeho partnerky, u níž nebylo vyloučeno, že se k útoku připojí. Útok nadto probíhal v bytě poškozeného, který pro obviněného byl neznámým prostředí. 8. Ohledně extenzivního excesu obviněný v návaznosti na vytýkaná nesprávná skutková zjištění nižších soudů zdůraznil, že i v době posledního ze čtyř úderů sklenicí útok poškozeného proti němu stále trval. Závěr prvostupňového soudu, že k ukončení incidentu došlo tím, že se poškozený sesunul k nohám obviněného, který jej ještě jednou udeřil sklenicí do hlavy, nemá oporu v dokazování. To naopak vyvrátilo, že by se poškozený sunul k zemi vlivem inzultace či únavy ze zranění. Dokonce sám poškozený uvedl, že situace byla ukončena tím, že obviněného dostal na zem. Reálně tak potyčka skončila tím, že obviněný se ocitl sražen na zemi, do té doby však útok poškozeného proti němu trval. 9. Obviněný proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud odvolací rozsudek zrušil a věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten připustil, že uplatněné skutkové výhrady lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejedná se však o výhrady důvodné. Závěr nižších soudů o snaze poškozeného vytlačit obviněného z bytu má v provedených důkazech oporu. Sám obviněný uvedl, že poškozený jej začal tlačit kolem dveří k východu. Státní zástupce upozornil též na lékařské zprávy, že poškozený chytil obviněného za ruku, kterou mu zkroutil za záda a poukázal též na stopy krve, přičemž jak zmíněný úchop, tak umístění krevních stop koresponduje s tím, co uvedl sám obviněný, tedy tlačení jeho osoby poškozeným k východu. 11. Námitku obviněného týkající se nutné obrany lze sice formálně přiřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani tato námitka však není důvodná. Obviněný prakticky doznal extenzivní vybočení z nutné obrany, když uvedl, že poškozeného bil sklenicí i tehdy, když se sunul k zemi a již nebyl fyzicky aktivní. To jednoznačně implikuje extenzivní exces z mezí nutné obrany, pokud obviněný vůbec útoku čelil, neboť ze strany poškozeného šlo o počínání, kterým se nikterak surově snažil vytlačit ze svého bytu cizího člověka. Takové vyhození nevítané návštěvy není protiprávní a nelze se mu tedy bránit v režimu nutné obrany, a již vůbec ne mlácením sklenicí do hlavy. 12. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a aby tak učinil v neveřejném zasedání s oporou v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupce vyslovil i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí. 13. Na vyjádření státního zástupce reagoval replikou obviněný. Namítl, že pokud státní zástupce dovodil, že skutkový závěr o snaze poškozeného vytlačit jej z bytu, má oporu v provedených důkazech, pak jde o zcela zjevné nepochopení vzniklé situace a rovněž o dezinterpretaci výpovědi obviněného. Obviněný popsal, že mu sice poškozený zkroutil ruku a tlačil jej ke dveřím, nikoliv však ke vstupním dveřím do bytu, nýbrž na skleněné dveře do obývacího pokoje. Činil tak tedy nikoliv v úmyslu vyhodit jej z bytu a tím konflikt ukončit. Dovolatel dále odmítl argumentaci státního zástupce, že poškozený by se k zemi sunul pr