3 Tdo 597/2008 — Nejvyšší soud

3 Tdo 597/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2008 Spisová značka:3 Tdo 597/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:3.TDO.597.2008.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tdo 597/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. května 2008 o dovolání podaném obviněným L. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 3 To 243/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 721/2003, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : V rámci rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 3 T 721/2003, byl obviněný L. B. uznán vinným v bodě 2/ výroku rozsudku pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 148 odst. 1 odst. 3 písm. c) tr. zák. Po skutkové stránce se jednání dopustil společně s pravomocně odsouzenými J. H., který byl uznán vinným v bodě 1/, 2/ výroku rozsudku trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 148 odst. 1 odst. 3 písm. a), c) tr. zák. a M. H. a P. K., kteří byli společně s ním rovněž uznáni vinnými v bodě 2/ výroku rozsudku pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 148 odst. 1 odst. 3 písm. c) tr. zák. tak, že „obžalovaný J. H., zabývající se výrobou alkoholických nápojů studenou cestou v provozovně v P., pokračující ve výrobě alkoholických nápojů od října 1999 pod hlavičkou firmy P., s. r. o., jejímž byl jednatelem, ve stejném výrobním prostředí, když rozhodnutím ministerstva financí ČR mu byl pro rok 1999 stanoven limit nákupu lihu za stanovených podmínek pro firmu P., s. r. o., vyrobil z nadlimitních zásob lihu neznámého původu 60.480 ks 30% lihoviny s příchutí rumu, označené R.U.M. o obsahu 0,46 litru v láhvi za účelem prodeje lihovin, aniž by měl v úmyslu přiznat spotřební daň, přičemž po společné dohodě koncem měsíce října a začátkem listopadu 1999 a v součinnosti s obžalovanými M. H., P. K. a L. B. prodej vyrobené lihoviny realizoval, a to prostřednictvím obžalovaného P. K., fyzicky podnikajícího pod jménem P. K. – A., který dne 2. 11. 1999 uzavřel se zástupcem firmy N., a. s., obžalovaným L. B. kupní smlouvu na dodávku uvedené lihoviny, ačkoli se výrobou a distribucí lihovin nezabýval, a obžalovaný L. B. věděl, že dodavatelem lihoviny je ve skutečnosti obžalovaný J. H., který také v jiných případech firmě N., a. s., lihovinu dodával, obžalovaný P. K. a obžalovaný M. H. s vědomím obžalovaného J. H. a obžalovaného L. B. pak vystavili ve firmě obžalovaného M. H., M. G., s. r. o., faktury datovanou dnem 3. 11. 1999, datovanou dnem 5. 11. 1999 a datovanou dnem 30. 11. 1999, na základě kterých firma P. K. – A., prodává firmě N., a. s., po 20.160 ks lahví o obsahu 0,46 litru uvedené lihoviny ve fakturované ceně po 998.565,- Kč, kdy uvedené množství lihoviny pak bylo dodáno obžalovaným J. H. firmě N., a. s., v měsíci listopadu a počátkem prosince 1999, za což bylo zaplaceno firmou N., a. s., 3x po 998.565,- Kč v hotovosti vykázanému příjemci obžalovanému P. K., aniž by byla přiznána spotřební daň, čímž došlo ke zkrácení spotřební daně ke škodě státu v rozsahu 1.953.020 Kč“. Podle § 148 odst. 3 tr. zák. byl obviněný (dovolatel) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. O odvolání všech obviněných proti shora citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 10. 2007, sp. zn. 3 To 243/2007, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výrocích o uložených trestech ohledně všech obviněných a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl mimo jiné tak, že obviněnému L. B. uložil podle § 148 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Rozsudek Krajského soudu v Brně nabyl právní moci dne 3. 10. 2007 a k témuž datu nabyl v nezrušené části právní moci také rozsudek soudu prvního stupně (§ 139 odst. 1 písm. a/ tr. ř. a § 139 odst. 1 písm. b/, cc/ tr. ř. per analogiam). Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný L. B. dovolání, kterým tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, tak jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění, dle jeho názoru nenaplňuje znaky skutkové podstaty pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., neboť toliko spočíval v uvedení nadlimitních zásob lihu do oběhu, což je skutkovým vymezením trestného činu nedovolené výroby lihu podle § 194a odst. 1 tr. zák. Ačkoli se jedná o subsidiární trestný čin ve vztahu k činům přísněji trestným (např. trestný čin neoprávněného podnikání podle § 118 tr. zák. a trestný čin ohrožování zdraví závadovými potravinami a jinými potřebami podle § 193 tr. zák.), soudy obou stupňů se nevypořádaly s otázkou, zda se nejednalo o syntetický líh, u něhož povinnost platit spotřební daň neplatí, takže poté nemohly ani dovodit subsidiaritu k trestnému činu podle § 148 tr. zák. a tedy posoudit skutek jako trestný čin krácení daně, a také s tím, že daň byla řádně a ve správné výši přiznána v zákonem stanovené lhůtě, nicméně před jejím uplynutím byl obviněný J. H. vzat do vazby a zákonnou povinnost tedy nemohl splnit. Dále odvolatel namítl, že aby se v jeho případě mohlo jednat o trestný čin ve formě pomoci k trestnému činu podle § 148 odst. 1 odst. 3 písm. c) tr. zák., muselo by být jeho jednání úmyslné, což se soudům nepodařilo prokázat. Jinými slovy, nebylo prokázáno, že měl v úmyslu pomoci J. H. v jednání, které mělo směřovat k nepřiznání spotřební daně z nadlimitních zásob lihu. Jak dovolatel uvedl, nevěděl a ani to nevyplývá z provedených důkazů, že se jednalo o nadlimitní zásoby lihu. Na získání, zajištění, zprostředkování nebo jakémkoliv jiném způsobu pomoci výroby a skladování nadlimitních zásob lihu se nepodílel a nevěděl, zda bude či nebude ze strany osoby, která uvádí líh do oběhu, přiznána a zaplacena spotřební daň, když navíc toto nemohl ani ovlivnit a po celou dobu jednal jako zaměstnanec společnosti N., a. s. Odposlechy, na něž v odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje soud druhého stupně, s ohledem na časovou souslednost podle dovolatele svědčí spíše o tom, že společnosti N., a. s., nebylo zřejmé, kdo zboží dodával v době fyzického doručení, a také to, že on sám měl snahu, aby společnost N., a. s., měla vše v pořádku, zejména když materiály obviněného P. K. měla k dispozici před inkriminovanými telefonními hovory. Z důkazů poté ale nevyplývá, kdo a kdy materiály od obviněného P. K., ještě před odposlechy společnost N., a. s., obdržel. Jinak dovolatel zdůraznil, že obviněný P. K. měl oprávnění k obchodování s alkoholem a kupní cena mu byla zaplacena ve společnosti N., a. s. Vzhledem k výše uvedenému je názoru obviněného zřejmé, že jeho jednání nemohlo naplnit skutkovou podstatu trestného činu formou pomoci, jímž byl uznán vinným. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 3 To 243/2007, ze dne 3. 10. 2007 a případně i rozhodnutí mu předcházející, tj. rozsudek Okresního soudu v Břeclavi, sp. zn. 3 T 721/2003, ze dne 22. 3. 2007, a podle § 265l odst. 1tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc nově projednal a rozhodl anebo aby ve věci rozhodl sám podle § 226 písm. b) tr. ř. K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a uvedl, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit formou mimořádného opravného prostředku. Uvedl, že subjektivní stránku daného trestného činu vysvětlil v rámci svého odůvodnění soud druhého stupně. Formu zavinění u obviněného B. dovodil na zá