3 Tdo 598/2025 – Nejvyšší soud

3 Tdo 598/2025-290USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně ve věci obviněného K. Š., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 To 62/2025–260, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 17 T 80/2024–239, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 To 62/2025-260. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. 11. 2024, č. j. 17 T 80/2024-239, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za to k trestu odnětí svobody na dva roky s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2,5 roku, v níž mu bylo uloženo, aby podle svých sil odčinil nemajetkovou újmu, kterou činem způsobil. Ta mu byla přisouzena zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym), ročník XY, ve výši 25 000 Kč vůči. 2. Zločinu se obviněný dle skutkových zjištění prvostupňového soudu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 24. 10. 2023 v XY v odpoledních hodinách nejprve v prostoru prodejny verbálně obtěžoval sexuálními narážkami mladistvou AAAAA, ročník XY, následně ji požádal o ukázání umyvadla v zázemí prodejny, kde jí položil ruku zezadu na krk, dovedl ji až do místnosti s umyvadlem, zavřel dveře a požadoval po ní, aby mu ukázala prsa a pomuchlovala se s ním a snažil se jí opakovaně sáhnout na prsa do výstřihu, což se mu nepodařilo, neboť poškozená si dala ruce přes prsa, odstrkovala jej a říkala mu, aby ji nechal být, pro což obviněný toho po chvíli zanechal a z prodejny odešel. 3. K odvolání obviněného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. 3. 2025, č. j. 13 To 62/2025-260, prvostupňový rozsudek v celém rozsahu zrušil a trestní věc obviněného postoupil k projednání Městskému úřadu XY, neboť skutek není trestným činem, ale mohl by být posouzen jako přestupek. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podala v neprospěch obviněného dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Opřela je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. 5. Odvolacímu soudu vyčetla, že ačkoliv plně akceptoval skutkové závěry prvostupňového soudu, v odůvodnění svého rozhodnutí jednání obviněného popsal poněkud umírněněji, kdy namísto jeho snahy sáhnout poškozené na prsa zmínil toliko neúspěšný výsledek – totiž sáhnutí do výstřihu na hrudník pod klíční kost. Odvolacímu soudu by v obecné rovině bylo možno dát za pravdu, že pouhé sáhnutí na hrudník do výstřihu by nebylo možno považovat za pohlavní styk, v projednávaném případě však nelze přehlédnout, že obviněný svou snahu sáhnout si neomezoval jen na oblast výstřihu mimo prsa poškozené, ale opakovaně se snažil poškozené sáhnout na prsa, a pokud na ně nesáhl, pak jediným důvodem bylo to, že poškozená se mu ubránila. Dovolatelka odmítla, že taková opakovaná snaha pachatele sáhnout dívce do výstřihu na prsa může být označena za „letmý“ dotyk. Upozornila na ustálený právní závěr, že osahávání prsou je mírnější formou pohlavního styku konaného nikoliv souloží a poukázala jak na odbornou literaturu, tak na mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu. V souvislosti s tím vytkla odvolacímu soudu dezinterpretaci rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 191/2011, neboť v tamním rozhodnutí Nejvyšší soud v žádném případě nejudikoval, že by znaky pohlavního styku nemělo hlazení prsou nezletilé dívky. Hlazení ženských prsou znaky pohlavního styku naplňuje, což koresponduje i s obecným vnímáním ženských prsou v rámci zdejšího kulturně civilizačního okruhu jakožto velmi intimní části těla. 6. Nad rámec této primární argumentace státní zástupkyně doplnila, že Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 8 Tdo 775/2014 připustil možnost posoudit méně intenzivní osahávání za užití zásady subsidiarity trestní represe, tím však nynější odvolací soud nikterak neargumentoval. Navíc ve zmíněné judikované věci šlo o útok na dospělou ženu, která se s pachatelem znala z pracoviště a byla lépe schopna se mu ubránit, zatímco v nynější kauze obviněný zaútočil na dospívající šestnáctiletou dívku z pozice zcela cizího staršího muže. Útok byl navíc zákeřný tím, že se udál na zdánlivě bezpečném místě a směřoval proti studentce, kterou do prodejny vyslala škola na povinnou praxi. Z těchto důvodů nelze v jednání obviněného spatřovat ani nedostatek škodlivosti činu pro společnost. 7. Dovolatelka uzavřela, že při skutkových zjištěních přijatých soudy nižších stupňů obviněný jednal v úmyslu hladit šestnáctiletou poškozenou po prsou, chtěl tedy dosáhnout určitého uspokojení svého pohlavního pudu, což odpovídá vymezení pojmu pohlavního styku. S tímto záměrem se neúspěšně pokusil překonat fyzický odpor poškozené a za současné právní úpravy má takové jednání znaky pokusu zločinu sexuálního útoku podle § 21 odst. 1 a § 185a odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2025, který je pro obviněného příznivější s ohledem k nižší horní hranici trestní sazby. Pokud odvolací soud spatřoval v takovém jednání pouhý přestupek, jde o nesprávné právní posouzení naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Šlo-li o trestný čin, pak nebyly splněny podmínky pro postoupení věci jinému orgánu k projednání přestupku, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. 8. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném s oporou v ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na ně navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby přikázal tomuto soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. S rozhodnutím v neveřejném zasedání státní zástupkyně vyslovila souhlas i pro případ jiného než navrženého rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání 9. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 10. Státní zástupkyně založila své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. f) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vést k požadované kasaci napadeného rozhodnutí. 11. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. 12. Námitky státní zástupkyně spadají pod uplatněné dovolací důvody. Její argumentace je dostatečně podrobná, logická, srozumitelně vyjádřená a Nejvyšší soud se s ní ztotožnil. Na úvahy podrobně rozvedené v podaném dovolání lze proto odkázat a nad jejich rámec lze doplnit snad jen následující: 13. Odvolací soud z celkového komplexu širokospektrálního jednání obviněného vyseparoval toliko určitý díl a pouze tento segment podrobil úvahám o jeho charakteru a kategorizaci. Učinil tak navíc pouze optikou (ne)dosaženého výsledku bez zohlednění cíle, k němuž obviněný směřoval a důvodů, proč jeho snahy o naplnění zamýšleného efektu ztroskotaly. Druhostupňový soud také přehlédl aranžmá celé situace a předpolí, na které výpady obviněného navazovaly. 14. Konkrétně a chronologicky vzato se obviněný coby dospělý a nejméně vzhledem ke svému věku určitými zkušenostmi vybavený jedinec vymezoval vůči dívce mladší takřka o dvě generace. Uvedená výrazná věková disproporce pak byla umocněna i profesním prvkem, kdy obviněný vystupoval jako pro provoz důležitý a zkušený řemeslník, zatímco poškozená byla studentkou nacházející se v daném provozu na školní praxi. Již tato dvojí disproporce poskytovala obviněnému výrazně výhodnější, až jakousi nadřazenou autoritativní pozici. Tu obviněný ještě posílil více než autoritativním protektorským a dominujícím gestem spočívajícím v tom, že poškozené položil ruku zezadu na krk a dovedl ji zázemím až do místnosti s umyvadlem. Tam pak jeho dosavadní verbální narážky na poškozenou nejprve přerostly v sexuálně za