3 Tz 28/2025 — Nejvyšší soud

3 Tz 28/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2025 Spisová značka:3 Tz 28/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:3.TZ.28.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Beneficium cohaesionis Dotčené předpisy:§ 268 odst. 2 tr. ř. § 269 odst. 2 tr. ř. § 270 odst. 1 tr. ř. § 261 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 3 Tz 28/2025- ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Ondřeje Círka a Mgr. Ondřeje Vítů o stížnosti pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných 1) V. H. a 2) J. G. proti pravomocnému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 To 304/2022-6792, takto: I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 To 304/2022-6792, byl porušen zákon v ustanovení § 261 tr. ř., a to v neprospěch obviněných V. H. a J. G. II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje v části týkající se obviněných V. H. a J. G. výrok o jejich vině pod bodem IV. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2022, č. j. 67 T 72/2020-6644, a v návaznosti na to výroky o trestech uložených těmto obviněným, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 4. 2022, č. j. 67 T 72/2020-6644, bylo pod bodem IV. jeho výroku rozhodováno o obviněných B., H., G., K., K, P. a Z. S výjimkou obviněných K. a Z. byli ostatní obvinění v tomto bodě rozsudku uznáni vinnými zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. K. byl uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku a Z. zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 2. U obviněných H. a G. byl odsuzující výrok učiněn na podkladě jejich prohlášení viny. H. byl uložen souhrnný trest ve výměře 2 let a 10 měsíců s podmíněným odkladem na 4,5 roku, G. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 8 měsíců s podmíněným odkladem na 4 roky. Ani jeden z těchto obviněných prvostupňový rozsudek nenapadl odvoláním, a ten tak ohledně nich nabyl právní moci v případě H. 3. 9. 2022 a u G. 2. 9. 2022. 3. Odvolání proti prvostupňovému rozsudku brojící proti výroku o vině pod bodem IV. však podali obvinění B., K., K., P. a Z. O těchto odvoláních rozhodoval Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 To 304/2022-6792. Zatímco K. odvolání bylo zamítnuto a prvostupňový rozsudek ohledně něho nabyl dne 6. 3. 2023 právní moci, stran ostatních odvolatelů byl prvostupňový rozsudek pod bodem IV. zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně. Stalo se tak s odůvodněním, že prvostupňový rozsudek neobsahuje dostatečné skutkové ani právní úvahy odůvodňující naplnění kvalifikačního momentu třetího odstavce písm. a) § 348 tr. zákoníku, totiž organizovanou skupinu působící ve více státech. Odvolací soud se pokusil tento nedostatek zhojit svědeckým výslechem dříve spoluobviněného H., ten však výpověď odepřel. Odvolací soud dále vysvětlil, že ve vztahu k již odsouzeným H. a G. nemohl aplikovat ustanovení § 261 tr. ř., neboť podkladem pro jejich odsouzení nebyl výsledek provedeného dokazování (jako tomu bylo u spoluobviněných B., K., K., P. a Z.), nýbrž jejich prohlášení o vině, které prvostupňový soud přijal. 4. V tzv. „druhém kole“ prvostupňového řízení pak obvinění B., K., P. a Z. byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 7. 2023, č. j. 67 T 72/2020-6944, uznáni vinnými „toliko“ zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 1, 2, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tato právní kvalifikace pak byla potvrzena odvolacím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 5 To 257/2023-7041. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření 5. Odvolací rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 To 304/2022-6792, napadla stížností pro porušení zákona ministryně spravedlnosti. Učinila tak ve prospěch obviněných H. a G. To s argumentací, že odvolací soud chybně neaplikoval zásadu beneficia cohaesionis vtělenou do ustanovení § 261 tr. ř. Zdůraznila, že v žádném z ustanovení trestního řádu nelze nalézt oporu pro závěr o neaplikovatelnosti této zásady vůči takovému obviněnému, který v hlavním líčení před prvostupňovým soudem prohlásil vinu. Prohlášení viny se vztahuje ke skutku, nikoliv přímo ke zvolené právní kvalifikaci, s níž obviněný vyjadřuje pouze souhlas. Právní kvalifikace je přitom právní otázkou, u níž nelze po obviněném rozumně požadovat dostatečné odborné znalosti, jež by mu umožnily správně subsumovat stíhané jednání pod konkrétní skutkovou podstatu. V tomto ohledu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 TZ 92/2021, z něhož plyne, že výluka odvolacího přezkumu u prohlášení viny míří primárně na otázky skutkové. 6. V předmětné věci odvolací soud vyčetl prvostupňovému soudu nedostatečné vypořádání se s kvalifikačním momentem organizované skupiny působící ve více státech, tento důvod byl dán již od počátku trestního řízení a nenastal až poté, co prvostupňový rozsudek nabyl vůči obviněným H. a G. právní moci. Na tom nemůže nic měnit to, že nenaplnění uvedeného kvalifikačního znaku bylo shledáno až soudem odvolacím, neboť tato skutečnost byla dána již od počátku trestního stíhání a toliko byla nalézacím soudem vyhodnocena odlišně, tj. tak, že zmíněný kvalifikační znak naplněn byl. H. s G. sice prohlásili vinu i ve vztahu k tomuto kvalifikačnímu znaku, úkolem soudu však bylo, aby prověřil, zda nejsou důvodné pochybnosti o pravdivosti takového jejich prohlášení a zda je v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Z následného odvolacího rozhodnutí, a i z nového rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že podmínka souladu prohlášení viny se zjištěným skutkovým stavem nebyla naplněna, neboť předmětný znak kvalifikované skutkové podstaty reálně dán nebyl. Za popsané situace tak prvostupňový soud nemohl H. a G. prohlášení viny přijmout, což měl při přezkumu zohlednit odvolací soud ve svém (nyní napadeném) rozsudku ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 To 304/2022-6792. 7. Stěžovatelka připomněla, že institut prohlášení viny slouží k naplnění zásady rychlosti trestního řízení, ta však nikdy nemůže převládnout nad zásadou materiální pravdy. Poukázala též na disproporci v uložených trestech, kdy díky neuplatnění zásady beneficia cohaesionis uvedené v § 261 tr. ř. byli obvinění H. a G. odsuzováni podle trestní sazby 3–10 let stanovené v třetím odstavci § 348 tr. zákoníku, zatímco obvinění B., K., P. a Z. v trestní sazbě od 1 do 6 let podle toliko druhého odstavce § 348 tr. zákoníku. Díky tomu tak H. a G. byly uloženy přísnější tresty než ostatním, ačkoliv oba tito obvinění v hlavním líčení prohlásili vinu, a G. byl dokonce označen za spolupracujícího obviněného. Toto nerovné postavení obviněného, který učinil prohlášení viny, na straně jedné, oproti obviněnému, který takové prohlášení neučinil, na straně druhé, je přitom i dle Nejvyššího soudu zásadním argumentem ve prospěch přípustnosti stížnosti pro porušení zákona, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 7 Tz 92/2021. Stěžovatelka uzavřela, že je neakceptovatelné, aby obvinění H. a G., kteří svým prohlášením viny zjednodušili a urychlili průběh trestního řízení, byli postiženi přísnějšími tresty, a tedy znevýhodněni oproti obviněným, kteří takto nepostupovali. Stěžovatelka doplnila, že náprava této situace není zjednatelná formou dovolání, neboť dotčení obvinění H. a G. stáli mimo druhostupňové odvolací řízení, nebyli do něho vtaženi ani prostřednictvím zásady beneficia cohaesionis, a jediným možným prostředkem je tak podaná stížnost pro porušení zákona. 8. Přestože porušení zákona tkví v rozsudku odvolacího Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2023, č. j. 5 To 304/2022-6792, neobsahuje tento rozsudek výrok vztahující se k obviněným H. a G., který by bylo možno pro jeho nezákonnost Nejvyšším soudem zrušit. Negativní dopady chybějícího výroku odvolacího rozsudku je tak nutno zhojit tím, že bude zrušena část výroku prvostupňového rozsudku, kterým bylo do práv obviněných H. a G. zasaženo. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud · podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že r