Nejvyšší soud 30 Cdo 1027/2026 – Zaplacení 154 985 Kč s příslušenstvím

Žalobce se domáhal přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 154 985 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem v řízení vedeném Exekutorským úřadem v Břeclavi pod sp. zn. 123 EX 4740/09. Žalobce se dne 12. 9. 2018 stal na základě usnesení o příklepu spoluvlastníkem nemovitosti, následně bylo zapsáno jeho vlastnické právo do katastru nemovitostí. Rozvrhové usnesení, na základě kterého bylo zahájeno řízení o výmazu právních vad nemovitosti v souvislosti s vedenou exekucí, vydal soudní exekutor až dne 24. 5. 2024. Zatížení nemovitosti tak trvalo nepřiměřeně dlouho. Žalobce dne 18. 4. 2024 u žalované uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění, žalovaná neshledala nárok důvodným.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 9. 2025, č. j. 37 C 221/2024-129, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 154 985 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 19. 10. 2024 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 16. 10. 2009, č. j. 16 Nc 6896/2009-4, v právní moci od 31. 12. 2009, byla nařízena exekuce ve vztahu k oprávněné SMART Capital, a. s. proti povinné I. B. k vymožení pohledávky ve výši 5 006 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, a to podle rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. Petra Konečného ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. 2464/2009, exekucí byl pověřen Mgr. Libor Cink, Exekutorský úřad Břeclav. Usnesením exekutora ze dne 3. 11. 2009, č. j. 123 EX 4740/09-2, bylo nařízeno provést exekuci prodejem všech movitých věcí povinné postižitelných podle exekučního řádu. Exekučním příkazem ze dne 21. 1. 2010, č. j. 123 EX 4740/09-5, bylo zřízeno exekutorské zástavní právo na nemovitostech povinné s podílem ve výši ¼. Dne 12. 2. 2010 byl vydán exekuční příkaz na prodej nemovitých věcí povinné. V období od února 2012 do července 2018 soudní exekutor sděloval stav exekuce na žádost dalších soudních exekutorů. V mezidobí zasílal exekutor žádosti o součinnost. Dne 4. 6. 2015 a dne 31. 3. 2017 byl vyhotoven soupis movitých věcí povinné. Dne 15. 11. 2016 bylo vydáno usnesení o tom, že se připouští, aby na místo oprávněné vstoupila do řízení nabyvatelka práva Barlog Capital, a. s., IČO 28210956. Dne 1. 12. 2017 došel Exekutorskému úřadu Břeclav následující přípis žalobce: „Vážení, jsem spoluvlastníkem této nemovité věci: parcela st. XY, zapsáno na LV č. XY v katastrálním území XY, obec XY, okres XY, zapsané Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY. Tato nemovitá věc je zatížena Vašimi exekučními příkazy. Dovoluji si Vás požádat o provedení dražby této nemovité věci, resp. podílu na ní, který je zatížen Vašimi exekučními příkazy. Této dražby bych se zúčastnil a mám zájem předmětnou nemovitou věc vydražit.“ Dne 5. 2. 2018 byla urgována žádost o provedení dražby. Dne 12. 3. 2018 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady k ocenění nemovitosti a jejich příslušenství. Dne 10. 4. 2018 došel znalecký posudek exekutorovi, přičemž stejného dne soudní exekutor určil výslednou cenu nemovitostí. Dražební jednání bylo nařízeno na den 12. 9. 2018, na něm byl udělen příklep žalobci coby vydražiteli s nejvyšším podáním 82 000 Kč. Dne 26. 9. 2018 požádal exekutor katastrální úřad o zápis do katastru nemovitostí. Dne 10. 10. 2018 byl vydán exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce. Na jednání o rozvrhu rozdělované podstaty ve výši 82 000 Kč dne 17. 12. 2018 bylo vyhlášeno rozvrhové usnesení č. j. 123 EX 4740/09-112, které nabylo právní moci dne 29. 11. 2019. Dne 18. 12. 2018 byl podán návrh povinné v zastoupení žalobce na zastavení exekučního řízení, neboť rozhodčí nález je neplatný. Dne 18. 12. 2018 byl podán povinnou také návrh na odklad exekuce. Dne 18. 12. 2018 bylo podáno odvolání povinné proti rozvrhovému usnesení. Dne 20. 12. 2018 bylo rozhodnuto, že provedení exekuce, nařízené usnesením vydaným Okresním soudem ve Znojmě ze dne 16. 10. 2009, č. j. 16 Nc 6896/2009-4, se odkládá do pravomocného rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce. Dne 4. 1. 2019 byl doručen souhlas oprávněného se zastavením exekuce. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 2. 2019, č. j. 16 Nc 6896/2009-39, v právní moci dne 14. 3. 2019, bylo exekuční řízení proti povinné zastaveno, a to pro neplatnost rozhodčí doložky. Dne 26. 3. 2019 bylo oznámeno skončení exekuce. Dne 28. 3. 2019 byla vydána výzva katastrálního úřadu, aby exekutor doplnil žádost o vklad. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2019 bylo řízení o odvolání povinné opatřeném datem 18. 12. 2018, ve znění doplnění ze dne 1. 4. 2019, podaném jménem povinné žalobcem, směřujícím do usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Břeclav ze dne 17. 12. 2018, č. j. 123 EX 4740/09-112, zastaveno. Dne 26. 12. 2019 došla žádost žalobce o výmaz zástavního práva z katastru. Dne 16. 2. 2020 byla žádost žalobce urgována. Na základě oznámení exekutora o skončení (provedení) exekuce bylo dne 24. 2. 2020 zahájeno řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí vedené Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj pod sp. zn. V-1748/2020-713, katastrální úřad vyzval k doplnění pravomocného usnesení o změně oprávněného. Dne 2. 3. 2020 byla žádost o výmaz z listu vlastnictví žalobcem urgována. Dne 19. 3. 2020 zaslal žalobce exekutorovi přípis s žádostí, nechť jsou obratem potřebné listiny zaslány na katastr nemovitostí. Dne 20. 3. 2020 byl zaslán přípis s žádostí o právní názor na Exekutorskou komoru. Dne 7. 5. 2020 zaslal žalobce exekutorovi přípis, ve kterém opět žádal o to, aby exekutor zaslal na katastrální úřad dokument pro výmaz všech poznámek a zápisů, které po rozvrhu pominuly a předmětné nemovitosti jsou tak stále těmito zatíženy. Dne 11. 5. 2020 byla vyhotovena odpověď vydražiteli, kde je mu sděleno, že ve věci uvedené se nadále čeká na vyjádření z legislativní komise Exekutorské komory k dané exekuční věci, aby procesní kroky nebyly v rozporu se zákonem. Dne 11. 5. 2020 byl dotaz na Exekutorskou komoru urgován. Dne 12. 5. 2020 dostal exekutor odpověď, že má více možností, neboť právní otázka není judikatorně řešena, jednak dát přednost právům věřitele nebo může zkusit nejvyšší podání složit do soudní úschovy s tím, že neví, kdo je tím, komu ho má vyplatit. Vzhledem taktéž k dané situaci, tedy koronavirové situaci, je na Exekutorské komoře provoz omezen. Dne 24. 6. 2020 došla výzva Exekutorské komory, aby se exekutor Mgr. Libor Cink vyjádřil k podnětu žalobce. Dne 19. 8. 2020 došel návrh exekutora Mgr. Libora Cinka k Okresnímu soudu v Břeclavi na složení vymoženého plnění ve výši 82 000 Kč do soudní úschovy. Dne 6. 4. 2022 exekutor stav řízení urgoval. Usnesením ze dne 2. 9. 2022, č. j. 41 Sd 9/2020-26, v právní moci dne 21. 9. 2022, byl návrh na složení do úschovy zamítnut, neboť je zřejmé, jak měl exekutor postupovat a nemá mít pochybnosti, kdo má být příjemcem částky získané příklepem. Dne 2. 5. 2022 bylo vydáno usnesení, že se připouští, aby na místo oprávněného vstoupil do řízení nabyvatel práva TORSION Invest a. s., IČO 08615870. Dne 4. 5. 2022 došlo exekutorovi odvolání povinné do usnesení o procesním nástupnictví. Dne 12. 6. 2023 došel soudu dotaz žalobce na stav řízení, kdy mu bylo usnesení o zamítnutí složení do úschovy zasláno. Usnesením Exekutorského úřadu Břeclav ze dne 24. 5. 2024, č. j. 123 EX 4740/09-185, bylo vydáno nové rozvrhové usnesení, v právní moci dne 25. 9. 2024. Dne 30. 9. 2024 byla podána žádost k výmazu na listu vlastnictví č. XY (dříve LV č. XY) u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, pro obec a katastrální území XY.

Soud prvního stupně dále zjistil, že dne 30. 10. 2024 s právními účinky k 7. 10. 2024 bylo vyškrtnuto zástavní právo exekutorské a zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu. Žalobce se ve věci obrátil na orgány veřejné moci v celkem 15 případech; konkrétně na Exekutorský úřad Břeclav (6×), Ministerstvo spravedlnosti (2×), Exekutorskou komoru ČR (5×) a Okresní soud v Břeclavi (2×). V rámci svého účastnického výslechu pak žalobce vypověděl, že dlouhodobé setrvání exekučních zápisů u něj vyvolalo pocity bezmoci a frustrace a ztrátu důvěry v orgány veřejné moci. Žalobce zmínil i psychické obtíže, medikaci a hospitalizaci zejména v letech 2020–2022.

Žalobce uplatnil u žalované svůj nárok v projednávané věci dne 18. 4. 2024. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 25. 10. 2024 konstatovala, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a odmítla žalobce odškodnit. Žalobce tak dle soudu prvního stupně splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „OdpŠk“).

Ze zjištění soudu prvního stupně dále vyplývá, že úmyslem žalobce bylo vydraženou nemovitost následně zcizit (prodat), zapsané exekuční poznámky však převodu dle žalobce bránily. Žalobce vypověděl, že opakovaně žádal exekutora o zjednání nápravy; komunikace měla být dlouhodobě neúčinná/ignorovaná. Dále podal podněty k Exekutorské komoře ČR (vyřízení cca do 3 let, závěr „vše v pořádku“) a k Ministerstvu spravedlnosti (vyřízení po více než 2 letech, závěr o nedůvodnosti). Dále se obracel na exekuční soud, který dle něj na podání nereagoval. Žalobce dále vypověděl, že dotčenou nemovitost aktivně inzeroval; měl více zájemců, avšak podle jeho sdělení banky odmítaly koupi financovat kvůli exekučním poznámkám. Teprve „minulý/předminulý týden“ uzavřel kupní smlouvu, konkrétní zájemce a přesné údaje si nevybavoval.

Co se týče právního posouzení, soud prvního stupně uzavřel, že exekuční řízení vedené Exekutorským úřadem Břeclav pod sp. zn. 123 EX 4740/09 bylo nepřiměřeně dlouhé a došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 16. 10. 2009 a skončeno rozhodnutím ze dne 24. 5. 2024 (v právní moci dne 25. 9. 2024). Řízení bylo dle soudu prvního stupně standardně obtížné, jak po stránce procesní, tak hmotněprávní i skutkové. Řízení bylo zatíženo obdobím nečinnosti od 19. 8. 2020 do 2. 9. 2022 z důvodu řízení o soudní úschově prostředků z rozdělované podstaty u Okresního soudu v Břeclavi, nelze dle soudu prvního stupně ani přehlédnout, že návrh soudního exekutora byl přitom nakonec usnesením Okresního soudu v Břeclavi vydaným dne 2. 9. 2022 zamítnut, a to z důvodu, že soudní exekutor by v dané situaci neměl mít pochybnosti o tom, kdo má být příjemcem částky získané příklepem. Další období nečinnosti lze dle soudu prvního stupně spatřovat od vydání zamítavého usnesení Okresním soudem v Břeclavi do 24. 5. 2024, kdy soudní exekutor vydal nové rozvrhové usnesení.

V projednávané věci nabylo usnesení o příklepu právní moci dne 13. 9. 2018 a návrh na zastavení exekučního řízení byl podán až dne 18. 12. 2018. S ohledem na znění § 36 zákona č. 120/2001 Sb. pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nelze považovat za účastníka dotčeného exekučního řízení. Vydražitel je jinou osobou, které právní úprava přiznává specifická procesní práva a povinnosti v dražební fázi, ale účastenství v exekučním řízení jí nevzniká. Žalobce tedy dle soudu prvního stupně účastníkem dotčeného exekučního řízení nebyl. Nemá proto dle něj právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou tohoto řízení. Jak totiž judikoval Nejvyšší soud, nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem může ve smyslu § 13 odst. 2 OdpŠk uplatnit také osoba, jež nebyla účastníkem řízení. To neplatí v případě, jde-li o nárok spojovaný s nepřiměřenou délkou řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1292/2019).

Dle soudu prvního stupně nadto žalobci v projednávané věci ani žádná nemajetková újma nevznikla. Soud prvního stupně přitom nepřihlížel k tvrzení žalobce, která se týkala jeho nepříznivého zdravotního (psychického) stavu. Jednak sám žalobce ve svém podání ze dne 4. 8. 2025 uvedl že „nelze označit problémy vyvolané nesprávným úředním postupem za příčinu těchto psychických problému“, především ale žalobce poukázal na tyto své psychické problémy až poté, co bylo řízení na jednání dne 31. 7. 2025 zkoncentrováno. Soud prvního stupně pak sice žalobci poskytl lhůtu, avšak toliko k doplnění jeho důkazních návrhů.

Dle soudu prvního stupně ani ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk nelze vykládat extenzivně, tedy tak, že při nesprávném výkonu veřejné moci by měla být odčiněna i prostá nemajetková újma spočívající v tom, že poškozený vnímá úkorně, že veřejná moc nečiní to, co má, případně činí to, co nemá. Takovýto výklad by totiž vedl k bezbřehému odčiňování nemajetkové újmy při jakémkoliv (byť sebemenším) pochybení veřejné moci. Ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk je třeba dle soudu prvního stupně vykládat v souvislosti s principy vycházejícími z obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku. Nemajetkovou újmu tudíž nepůsobí každé pochybení veřejné moci (každý nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí), ale pouze pochybení takové, které svou intenzitou zjevně zasahuje též do přirozených práv poškozené osoby garantovaných první částí občanského zákoníku.

S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2865/2015 soud prvního stupně dále uvedl, že vznik nemajetkové újmy způsobené výkonem veřejné moci zpravidla nelze dokazovat (jde o stav mysli poškozené osoby). V řízení se tak obvykle zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody, aby se dotčená osoba mohla cítit poškozenou, tedy zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit dotčenou ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce.

V projednávané věci pak žalobce poukazoval na nemožnost realizovat prodej vydražené nemovitosti. Zmařený záměr prodeje nicméně dle soudu prvního stupně zakládá případně nárok na náhradu škody, nikoliv nemajetkové újmy (viz § 2984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.).

Dle soudu prvního stupně žalobci v projednávané věci tedy žádná odškodnitelná újma nevznikla, orgány moci veřejné (soudní exekutor) se sice pochybení dopustily, nicméně pouhé úkorné vnímání tohoto faktu nezakládá dle soudu prvního stupně právo na náhradu nemajetkové újmy. Soud prvního stupně proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, kdy nedůvodně zahájené řízení soudním exekutorem prodloužilo rozvrhovou fázi exekuce od 19. 8. 2020 do 21. 9. 2022. Další rozvrhové usnesení bylo vydáno až dne 24. 5. 2024 (prodleva od 21. 9. 2022 do 24. 5. 2024).

Byť žalobce v postavení vydražitele dle odvolacího soudu již v této fázi řízení nebyl jeho účastníkem, nemovitosti, jichž se stal vlastníkem, byly dotčeny nepřiměřenou dobu právními vadami (exekutorské zástavní právo na nemovitosti) v souvislosti s postupem soudního exekutora v rozvrhové fázi exekuce.

Po právní stránce dospěl tedy odvolací soud k závěru, že žalobce požadoval odškodnit nesprávný úřední postup spočívající v zatížení vydražených nemovitostí žalobce právními vadami po nepřiměřenou dobu, nikoliv odškodnění za celou délku exekučního řízení. Žalobce očekával, že soudní exekutor na základě rozdělení výtěžku podá návrh na výmaz právních vad vydražené nemovitosti, které zanikají právní mocí rozhodnutí o rozdělení výtěžku. Soudní exekutor však vydal rozvrhové usnesení až dne 24. 5. 2024, č. j. 123 EX 4740/09-185, a teprve dne 7. 10. 2024 bylo zahájeno řízení o výmazu právních vad v souvislosti s vedenou exekucí. Pokud by dle žalobce soudní exekutor postupoval řádně, pak by zatížení nemovitosti netrvalo déle než do 1. 6. 2019.

Za porušení zásady rychlosti řízení lze dle odvolacího soudu považovat takový postup soudního exekutora v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví výlučně v příčinách vycházejících z působení soudního exekutora v dané věci. Odvolací soud také zdůraznil, že účelem náhrady nemajetkové újmy je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, kdy se vznik újmy presumuje, což však s ohledem na uvedená skutková tvrzení není projednávaný případ.

Za daných skutkových okolností charakterizoval odvolací soud postup soudního exekutora jako nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 OdpŠk, pokud rozvrhová fáze exekuce vedená před soudním exekutorem pod sp. zn. 123 EX 4740/09 od vydání usnesení o příklepu ze dne 12. 9. 2018, č. j. 123 EX 4740/09-92 (kdy žalobce v postavení vydražitele následně ve stanovené lhůtě zaplatil nejvyšší podání a stal se vlastníkem příslušného podílu nemovitostí), do vydání rozvrhového usnesení soudního exekutora ze dne 24. 5. 2024, č. j. 123 EX 4740/09-185, a následného zahájení řízení o výmazu právních vad nemovitostí v souvislosti s vedenou exekucí trvala cca 6 let, neboť až dne 30. 10. 2024 s právními účinky ke dni 7. 10. 2024 bylo provedeno vyškrtnutí údajů – právních vad vydražených nemovitostí v katastru nemovitostí. Rozvrhová fáze exekuce byla dle odvolacího soudu ovlivněna postupem soudního exekutora, který nepostupoval bez zbytečných průtahů a nečinil všechny potřebné úkony směřující k vydání rozvrhového usnesení a následnému odstranění právních vad nemovitostí v katastru nemovitostí, kdy zatížení vydražených nemovitostí ve vlastnictví žalobce trvalo nepřiměřenou dobu.

Jelikož se však na shledaný nesprávný úřední postup neuplatní dle odvolacího soudu domněnka vzniku nemajetkové újmy, je poškozený v takovém případě povinen prokázat jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Dle odvolacího soudu však žalobce vznik konkrétní nemajetkové újmy v souvislosti s postupem soudního exekutora v rozvrhové fázi exekuce neprokázal, neboť v rámci své výpovědi toliko vypověděl, že dlouhodobé vyznačení právních vad vydražených nemovitostí u něho vyvolalo pocity bezmoci a frustrace, ztrátu důvěry v orgány veřejné moci, což jsou dle odvolacího soudu pouze obecná tvrzení. Další označené důkazy žalobcem pak nebyly způsobilé prokázat vznik nemajetkové újmy, neboť prokazovaly aktivní podíl žalobce jako vydražitele na urychlení rozvrhové fáze exekuce.

Vzhledem k tomu, že vznik nemajetkové újmy na straně žalobce nebyl dle odvolacího soudu prokázán, nebyly naplněny kumulativně všechny předpoklady odpovědnosti za újmu. Pokud žalobce namítal, že nesprávnost postupu soudního exekutora se projevila v tom, že nemohl nemovitosti prodat, ač měl zájemce, pak odvolací soud uvedl, že odškodnění majetkové újmy v tomto řízení žalobce nepožadoval.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ve výroku I v rozsahu částky 100 000 Kč s příslušenstvím včasným dovoláním. V dovolání uplatnil následující dovolací důvody.

Žalobce namítá, že soud nesprávně právně posoudil otázku existence újmy na jeho straně. Má přitom za to, že dovolací soud doposud nerozhodoval následující otázky: „Zda prokázaná existence frustrace osoby dotčené nečinností odpovědné osoby (exekutora), která byla povinna konat a svým konáním chránit práva žalobce, který formálně neměl v řízení vedeném odpovědnou osobou postavení účastníka, je újmou takové osoby? Zda negativní pocit z nejistoty založené nepřiměřeně dlouhým postupem povinné osoby nadané veřejnou mocí, který se dotýká práv osoby, je újmou takové osoby? Zda prokázání frustrace z postupu orgánu = prokázání nemajetkové újmy, která se nepresumuje?“

Žalobce uvádí, že základ jeho újmy byl prokázán. Existence povinností soudního exekutora poté, co příklep nabyl právní moci, je dle žalobce také úředním postupem, který sice není řízením par excellence, ale i tyto úkony musí být provedeny v době přiměřené okolnostem věci. Frustrace spojená s postupem exekutora, který nekoná tak, jak konat má, a nevymaže právní vady zapsané v katastru nemovitostí v přiměřené době, je stejnou frustrací, kterou zažívá účastník formálního řízení probíhajícího ve správním nebo soudním řízení.

Dle žalobce má účastník řízení stejné pocity z nepřiměřené délky řízení (negativní pocity z nejistoty, tj. frustraci), jako měl žalobce neúčastník, ale osoba zjevně dotčená postupem soudního exekutora, z nepřiměřené délky konání exekutora a nejistoty časového okamžiku ukončení takového jednání.

Žalobce konečně v dovolání zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí je v extrémním rozporu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání.

V doplnění dovolání ze dne 26. 3. 2026 žalobce poukazuje na to, že jeho situace je obdobná situaci vedlejšího účastníka řízení, napadené rozhodnutí je v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3150/24.

Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je přípustné pro posouzení otázky vzniku nemajetkové újmy za situace, kdy poškozený nemohl po dobu několika let v důsledku nesprávného úředního postupu nakládat se svým podílem na nemovitostech, jak lze shrnout dovolací námitky žalobce, neboť při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolání je důvodné.

Dle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě

Dle § 31a OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 520/2014, ze samotné podstaty nemajetkové újmy plyne, že spočívá v oprávněně úkorném pocitu poškozeného, do jehož práv bylo zasaženo (např. v duševních útrapách). Pokud by poškozený žádný úkorný pocit neprožíval, nelze o nemajetkové újmě na jeho straně uvažovat.

Ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část V, přijal Nejvyšší soud závěr, že v případě porušení práva na přiměřenou délku řízení se vychází z vyvratitelné domněnky vzniku nemajetkové újmy. Mimo oblast újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení pak není třeba vznik nemajetkové újmy dokazovat v situacích, kdy je zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010). Uvedené se aplikuje v situacích, kdy je prima facie zřejmé, že jakékoliv osobě ve stejném postavení by za stejných okolností újma rovněž vznikla.

Kromě výše uvedených výjimek musí poškozený vznik újmy nejen tvrdit, ale i prokázat. Nicméně ze samotné povahy nemajetkové újmy, která je dána vnitřními prožitky člověka, plyne, že je vznik nemajetkové újmy prokazatelný jen obtížně. Vznik nemajetkové újmy se proto zpravidla dovodí tehdy, jestliže by jakákoliv osoba ve stejném postavení jako poškozený mohla výkon veřejné moci (nebo jeho absenci) a jeho následky vnímat úkorně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

Jinými slovy, neprokazuje se, jak se poškozený cítí, ale jestli má důvod se cítit poškozeným – srov. Kolba, J., in Kolba, J., Šuláková, M.: Nemajetková újma způsobená protiprávním výkonem veřejné moci, 1. vyd. Praha: Leges, s. 55, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3849/2014, uveřejněný pod č. 90/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nejvyšší soud neshledal důvod se od uvedených závěrů shora citované judikatury, která již otázku, pro kterou bylo dovolání připuštěno, posoudila, odchýlit ani v nyní posuzovaném případě.

Pokud odvolací soud v napadeném rozsudku nezodpověděl otázku, zda by se jakákoliv jiná osoba, která by se ocitla v obdobné nebo srovnatelné situaci jako žalobce, kdy by nemohla po dobu několika let v důsledku nesprávného úředního postupu nakládat se svým podílem na nemovitostech, mohla důvodně cítit úkorně (pociťovat vznik nemajetkové újmy daný pocity frustrace a bezmoci v nezanedbatelné míře), je jeho právní posouzení žalobcova nároku na náhradu nemajetkové újmy neúplné, a tudíž nesprávné.

Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zkoumal, zda nebylo řízení postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud však takové vady v řízení neshledal.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku I v rozsahu částky 100 000 Kč s příslušenstvím zrušil podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř., a to včetně akcesorických nákladových výroků, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud se bude v dalším řízení znovu zabývat vznikem nemajetkové újmy žalobce, zodpoví přitom otázku, zda by se jakákoliv osoba, která by se ocitla v obdobné nebo srovnatelné situaci jako žalobce, kdy by nemohla po dobu několika let v důsledku nesprávného úředního postupu nakládat se svým podílem na nemovitostech, mohla důvodně cítit úkorně. V případě, že shledá vznik újmy na straně žalobce, bude se zabývat dalšími okolnostmi rozhodnými pro posouzení toho, zda za danou újmu odpovídá stát a jakým způsobem má být případně odškodněna.

Odvolací soud je ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).