30 Cdo 1072/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1072/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2023 Spisová značka:30 Cdo 1072/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1072.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Nepřípustnost dovolání Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Advokacie Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 51 odst. 2 předpisu č. 85/1996 Sb. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:5. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1072/2022-115 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce A. S., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 1 157 156 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 169/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 28 Co 323/2021-97, takto: Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 28 Co 323/2021-97, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 6. 2021, č. j. 47 C 169/2020-74, a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 1 157 156 Kč s příslušenstvím sestávající z nároku na náhradu škody ve výši 971 156 Kč ve formě ušlého zisku a ve výši 86 000 Kč představující náklady kárného řízení a dále z nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč, které měly žalobci vzniknout v souvislosti s kárným řízením vedeným vůči němu Českou advokátní komorou pod sp. zn. K 48/2018 (dále jen „předmětné kárné řízení“), zahájeným na základě kárné žaloby ministra spravedlnosti, kterou žalobce považoval za nezákonné rozhodnutí a odpovědnostní titul, neboť rozhodnutím kárného senátu kárné komise České advokátní komory ze dne 13. 5. 2019, sp. zn. K 48/2018, byl kárné žaloby v celém rozsahu zproštěn. Ohledně podání kárné žaloby ministrem spravedlnosti žalobce dále tvrdil, že se jednalo o zjevně bezdůvodný postup, jehož cílem bylo žalobce poškodit, neboť ministr spravedlnosti neadekvátně navrhoval uložit nejpřísnější kárné opatření, tedy vyškrtnutí ze seznamu advokátů, a celá kauza byla medializována. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 47 C 169/2020-74, žalobu zcela zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Ministr spravedlnosti jako kárný žalobce podal na žalobce dne 30. 5. 2018 kárnou žalobu. Kárný senát kárné komise České advokátní komory věc projednal a dne 13. 5. 2019 vydal kárné rozhodnutí, kterým žalobce zprostil kárné žaloby, a to z důvodů uvedených v § 23 písm. a), c) vyhlášky č. 244/1996 Sb., kterou se podle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, stanoví kárný řád (advokátní kárný řád). Právní moci nabylo toto rozhodnutí dne 24. 10. 2019. Žalobce u žalované uplatnil tento nárok dne 24. 4. 2020. 4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že v posuzovaném kárném řízení nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí, neboť nezákonným rozhodnutím ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. je jen takové rozhodnutí, jež nabyde právní moci a je pro nezákonnost zrušeno. Kárnou žalobu nelze ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk považovat za předběžně vykonatelné rozhodnutí, tj. nezákonné rozhodnutí, a tudíž z ní nelze vyvozovat odpovědnost státu za škodu. Názor žalobce, že je zapotřebí na kárnou žalobu pohlížet obdobným způsobem, jakoby šlo o sdělení obvinění dle trestního řádu účinného do 31. 12. 1998, považoval soud prvního stupně za absurdní, neboť kárná žaloba byla proti žalobci podána v roce 2018. Navíc soud prvního stupně poukázal na závěry v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3638/15, podle kterých výkon kárné pravomoci České advokátní komory představuje výkon decentralizované veřejné správy (profesní samosprávy), nikoliv veřejné moci, odpovědnost státu za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. za ni tedy nelze uplatňovat, neboť ji tento zákon neupravuje. Byl-li žalobce zproštěn kárné žaloby rozhodnutím České advokátní komory, nejedná se o rozhodnutí orgánu veřejné moci a žalovanou nelze činit odpovědnou ani za důsledky tohoto rozhodnutí. Soud prvního stupně tedy žalobu pro absenci základního předpokladu pro odpovědnost státu za škodu (existence nezákonného rozhodnutí) zamítl. 5. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 6. Odvolací soud zcela vyšel se skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Odvolací soud uzavřel, že kárné řízení vedené Českou advokátní komorou proti advokátovi, byť zahájené na návrh ministra spravedlnosti, nemůže založit odpovědnost státu za škodu či nemajetkovou újmou podle zákona č. 82/1998 Sb. na základě analogie s trestním stíháním a kárná žaloba ministra spravedlnosti není nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Odvolací soud rovněž odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3638/15 a uzavřel, že na jeho závěrech nic nemění osoba kárného žalobce ani oprávnění předsedy kontrolní rady pověřit jiného advokáta po dohodě s ním provedením přípravných úkonů potřebných k prověření, zda došlo ke kárnému provinění, neboť oba kární žalobci (ministr spravedlnosti i předseda kontrolní rady) mají v kárném řízení shodné postavení. Kárná pravomoc je svěřena výhradně České advokátní komoře a je výrazem samosprávné funkce této stavovské organizace. Mínění žalobce, že kárná žaloba ministra spravedlnosti může být šikanózním podáním, považoval odvolací soud za ryze spekulativní a uzavřel, že jedině kárný senát rozhodne, zda je kárná žaloba jednoho či druhého kárného žalobce včasná a důvodná. Zdůraznil-li žalobce, že podáním kárné žaloby bylo proti němu zahájeno kárné řízení, aniž by byla dána České advokátní komoře možnost předběžně posoudit důvodnost údajného kárného provinění, považoval to odvolací soud za zavádějící tvrzení, protože ani před podáním kárné žaloby předsedou kontrolní rady nemusí probíhat předběžné projednání údajného kárného provinění. Odškodnění dle odvolacího soudu nelze přiznat ani přímou aplikací čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), neboť dle čl. 36 odst. 4 Listiny vymezení předpokladů náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem stanoví zvláštní zákon, tedy zákon č. 82/1998 Sb. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ve výroku I dovoláním, ve kterém uplatnil následující dovolací důvody. 8. Dle žalobce závisí napadené rozhodnutí na vyřešení dvou otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to (1) zda kárná žaloba, kterou na advokáta podal ministr spravedlnosti a z níž byl advokát následně zproštěn, představuje tzv. odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb., a (2) zda kárné řízení vedené vůči advokátovi může založit odpovědnost státu za škodu na základě přímé aplikace čl. 36 odst. 3 Listiny. Žalobce nesouhlasil s právním posouzením těchto otázek odvolacím soudem a trval na svých závěrech namítaných již v odvolacím řízení, které ale odvolací soud neakceptoval, a dále nesouhlasil s aplikací závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3638/15, tedy s tím, že bez ohledu na osobu kárného žalobce nemůže kárné řízení vedené vůči advokátovi založit odpovědnost státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. Závěrem žalobce navrhl napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud v do