30 Cdo 1083/2022 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1083/2022-145 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) M. Š., nar. XY, bytem v XY, a b) M. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 110 602,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 183/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 13 Co 292/2021-132, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku II a té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 13 Co 292/2021-132, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. II. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 13 Co 292/2021-132, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení částky 110 602,64 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jim měla vzniknout rozštípnutím vstupních dveří, vyražením zamykacího mechanizmu a poškozením rozvorového systému v domě č. p. XY v XY v jejich vlastnictví, ale v užívání jejich syna M. Š., a to při násilném vstupu Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) do domu při domovní prohlídce konané dne 12. 4. 2016. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně (v pořadí již druhým) rozsudkem ze dne 3. 8. 2021, č. j. 12 C 183/2019-114, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 110 602,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 12. 12. 2018 do zaplacení (výrok I) a na náhradu nákladů řízení částku 108 181,80 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobci jsou vlastníky stavby č. p. XY v k. ú. XY, obec XY. Dne 1. 4. 2016 vydal Obvodní soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 1031/2016 příkaz k domovní prohlídce v předmětném domě užívaném se souhlasem žalobců jejich synem M. Š., který byl podezřelý ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku. Na základě uvedeného příkazu byla v domě ve vlastnictví žalobců dne 12. 4. 2016 provedena Policií ČR domovní prohlídka, při níž došlo, po násilném vstupu do objektu, k zadržení M. Š. Při násilném vstupu byla poškozena kovová vstupní branka na pozemek a vstupní dveře do domu, které byly rozštípnuté, byl vyražen zamykací mechanizmus, poškozen rozvorový systém a došlo k sednutí dveří. Před vstupem do domu nebyla ze strany Policie ČR učiněna výzva synovi žalobců k otevření dveří. Žalobci na opravu vstupních dveří vynaložili částku 110 602,64 Kč, neboť po násilném vstupu Policie ČR bylo možné dveře zamykat jen na jeden zámek a ty tak neplnily celou svou bezpečnostní funkci. Poškození jiného původu (než násilným vstupem) nebylo zjištěno. Oprava na přání žalobců nezahrnovala elektromotorickou vložku dveří, která byla součástí původních (poškozených) dveří. Žalobci uplatnili právo na náhradu škody u žalované dopisem ze dne 3. 12. 2018, odeslaným téhož dne, ve kterém vyzvali žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě do 11. 12. 2018 s upozorněním na možnost soudního vymáhání. 4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně nárok žalobců dle § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), a uzavřel, že odpovědnost žalované je objektivního charakteru a k předpokladům odpovědnosti patří pouze vznik škody (1) v příčinné souvislosti (2) s plněním úkolů Policie ČR (3) a absence liberačního důvodu dle § 95 odst. 1 věta za středníkem zákona o policii. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nutnost domovní prohlídky v žádném případě nezavinili a aplikace liberačního důvodu je tedy v posuzované věci vyloučena. Dále soud prvního stupně uvedl, že při domovní prohlídce (plnění úkolu Policie ČR) došlo k násilnému vstupu do nemovitosti žalobců, při kterém byly poškozeny vstupní dveře, žalobcům tudíž v příčinné souvislosti s plněním úkolů Policie ČR vznikla škoda a jsou tak naplněny předpoklady odpovědnosti státu podle § 95 odst. 1 zákona o policii. Syn žalobců za uvedenou škodu dle soudu prvního stupně neodpovídá, neboť samotná skutečnost, že je proti němu vedeno trestní stíhání, tuto odpovědnost nezakládá a mezi účastníky bylo nesporné, že násilnému vstupu do budovy výzva k otevření dveří nepředcházela. Syn žalobců tedy nemohl postupovat v rozporu se zásadou neminem laedere (nepůsobit škodu) a škodě předejít otevřením dveří na výzvu. Pokud jde o výši škody, žalobci prokázali, že na opravu dveří vynaložili částku 110 602,64 Kč a oprava byla provedena tak, aby byly zachovány bezpečnostní vlastnosti původních dveří. Námitky žalované, že dveře mohly být dále poškozeny užíváním ze strany žalobců po násilném otevření při domovní prohlídce, byla vyvrácena svědeckou výpovědí I. S., který při prohlídce dveří jiné poškození nezaznamenal. Částka 110 602,64 Kč tudíž představuje skutečnou škodu, která žalobcům vznikla. Žalobci uplatnili u žalované nárok na náhradu škody dne 6. 12. 2018 a požádali o její zaplacení ve lhůtě do 11. 12. 2018, což žalovaná neučinila a následující den se dostala do prodlení. Soud prvního stupně proto přiznal žalobcům i úrok z prodlení v zákonné výši. 5. Takto rozhodl soud prvního stupně poté, co jeho první (zamítavý) rozsudek ze dne 18. 6. 2020, č. j. 12 C 183/2019-58, byl k odvolání žalobců zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 10. 2020, č. j. 13 Co 302/2020-80, se závazným právním názorem, kterým se soud prvního stupně v novém rozhodnutí řídil. 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 22 177 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 7. Odvolací soud vyšel se skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Odvolací soud odkázal na závěry uvedené v jeho dřívějším zrušujícím usnesení ze dne 14. 10. 2020, č. j. 13 Co 302/2020-80, o tom, že za stát v dané věci je příslušné jednat Ministerstvo vnitra, nikoliv Ministerstvo spravedlnosti a že se nárok řídí § 95 odst. 1 zákona o policii, nikoliv zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“), neboť žalobci jako osoby stojící vně trestního řízení, nezúčastnivší se domovní prohlídky a nemající o ní žádné relevantní informace žádný odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb. netvrdí a svůj nárok odvozují již z toho, že došlo k domovní prohlídce, při které jim při násilném překonání vstupních dveří vznikla škoda. Odvolací soud setrval na svém předchozím závěru, že žalobcům postačí tvrdit a prokázat, že se konala domovní prohlídka a že jim v příčinné souvislosti s její realizací vznikla škoda, což se stalo. Dle odvolacího soudu bylo naopak na žalované, aby tvrdila a prokazovala, že M. Š. snad neuposlechl výzvy policie ke zpřístupnění domu, protože právě jen tato okolnost by znamenala výlučnou odpovědnost M. Š. za vzniklou škodu, což ale prokázáno nebylo, neboť předchozí výzva učiněna nebyla. Odvolací soud rovněž konstatoval, že samotné trestní stíhání M. Š. jeho odpovědnost nezakládá, a proto je bez významu jeho oprávněnost či neoprávněnost daná v budoucnu jeho pravomocným výsledkem. Naplnění liberačního důvodu podle § 95 odst. 1 části věty za středníkem zákona o policii shledal odvolací soud bez dalšího vyloučeným, neboť žalobci nejsou osobami, jimž by bylo možné přičítat jakékoliv protiprávní jednání. Úvahu žalované o „lehkovážném“ jednání žalobců spočívajícím v tom, že svůj dům dali k užívání „osobě podílející se od roku 2012 na závažné trestné činnosti“, by podle odvolacího soudu mohla být opodstatněná tehdy, pokud by žalobci věděli (měli a mohli vědět) o tom, že jejich syn páchal trestnou činnost, to však žalovaná netvrdila. Na umožnění bydlení nejbližšímu rodinnému příslušníku (potomku) ve vlastní nemovitosti odvolací soud nic lehkovážného neshledal a považoval je za počínání nikterak výjimečné. Námitky žalované o správnosti postupu policejního orgánu odvolací soud nepovažoval za významné, neboť na jeho nesprávnosti žalovaný nárok, stejně jako hypotéza § 95 zákona