30 Cdo 1083/2022 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1083/2022 citace  Právní věta:Skutečnost, že vlastník domu, který nebyl zamýšleným adresátem výkonu veřejné moci, ani se jinak trestního řízení neúčastnil v postavení jeho subjektu, přenechal dům do užívání jiné osobě, vůči níž byl následně veden oprávněný a přiměřený služební zákrok Policie České republiky (domovní prohlídka), nepředstavuje liberační důvod podle § 95 odst. 1 věta za středníkem zákona o Policii České republiky, na základě kterého by se mohl stát zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou při domovní prohlídce vlastníkovi domu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 3. 2023 Spisová značka:30 Cdo 1083/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1083.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dovolání Náhrada škody způsobená státem Nepřípustnost dovolání Liberace Dotčené předpisy:§ 95 odst. 1 předpisu č. 273/2008 Sb. § 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:5. 6. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:20 / 2024 Anotace:Žalobci se po žalované domáhali zaplacení částky 110 602,64 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jim měla vzniknout rozštípnutím vstupních dveří, vražením zamykacího zámku a poškozením rozvorového systému v domě v jejich vlastnictví (ale v užívání jejich syna), a to při násilném vstupu Policie České republiky do domu při domovní prohlídce. Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům požadovanou částku. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci jsou vlastníci předmětného domu, který s jejich souhlasem užíval jejich syn, jenž byl podezřelý ze spáchání trestných činů. Na základě příkazu došlo v domě k domovní prohlídce, při níž byl syn zadržen Policií České republiky a také byly poškozeny vstupní dveře. Soud prvního stupně posoudil uplatněný nárok podle § 95 odst. 1 zákona o policii a uvedl, že liberační důvod je v této věci vyloučen, neboť žalobci si nutnost domovní prohlídky nezavinili. Rovněž bylo zjištěno, že násilnému vniknutí nepředcházela výzva k dobrovolnému otevření dveří, tudíž syn žalobců nemohl škodě předejít. K odvolání žalované odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně. Odvolací soud uvedl, že žalobci jsou osoby stojící vně trestního řízení a svůj nárok odvozují z toho, že jim při násilném provedení domovní prohlídky vznikla škoda. Naplnění liberačního důvodu podle § 95 odst. 1 zákona o policii shledal i odvolací soud bez dalšího vyloučeným, neboť žalobci nejsou osobami, jimž by bylo možné přičítat jakékoliv protiprávní jednání. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním a Nejvyšší soud zodpovídal otázku, zda je možné považovat dobrovolné „pronajmutí nemovitosti“ (za úplatu nebo bezúplatně) osobě důvodně podezřelé z páchání závažné trestné činnosti, proti které je oprávněný a přiměřený služební zákrok Policie České republiky veden, za liberační důvod podle § 95 odst. 1 věta za středníkem zákona o policii. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1083/2022-145 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobců a) M. Š., nar. XY, bytem v XY, a b) M. Š., nar. XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 110 602,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 183/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 13 Co 292/2021-132, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti výroku II a té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 13 Co 292/2021-132, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. II. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. 13 Co 292/2021-132, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalované zaplacení částky 110 602,64 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jim měla vzniknout rozštípnutím vstupních dveří, vyražením zamykacího mechanizmu a poškozením rozvorového systému v domě č. p. XY v XY v jejich vlastnictví, ale v užívání jejich syna M. Š., a to při násilném vstupu Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“) do domu při domovní prohlídce konané dne 12. 4. 2016. 2. Obvodní soud pro Prahu 7 jako soud prvního stupně (v pořadí již druhým) rozsudkem ze dne 3. 8. 2021, č. j. 12 C 183/2019-114, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 110 602,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 12. 12. 2018 do zaplacení (výrok I) a na náhradu nákladů řízení částku 108 181,80 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobci jsou vlastníky stavby č. p. XY v k. ú. XY, obec XY. Dne 1. 4. 2016 vydal Obvodní soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 43 Nt 1031/2016 příkaz k domovní prohlídce v předmětném domě užívaném se souhlasem žalobců jejich synem M. Š., který byl podezřelý ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku. Na základě uvedeného příkazu byla v domě ve vlastnictví žalobců dne 12. 4. 2016 provedena Policií ČR domovní prohlídka, při níž došlo, po násilném vstupu do objektu, k zadržení M. Š. Při násilném vstupu byla poškozena kovová vstupní branka na pozemek a vstupní dveře do domu, které byly rozštípnuté, byl vyražen zamykací mechanizmus, poškozen rozvorový systém a došlo k sednutí dveří. Před vstupem do domu nebyla ze strany Policie ČR učiněna výzva synovi žalobců k otevření dveří. Žalobci na opravu vstupních dveří vynaložili částku 110 602,64 Kč, neboť po násilném vstupu Policie ČR bylo možné dveře zamykat jen na jeden zámek a ty tak neplnily celou svou bezpečnostní funkci. Poškození jiného původu (než násilným vstupem) nebylo zjištěno. Oprava na přání žalobců nezahrnovala elektromotorickou vložku dveří, která byla součástí původních (poškozených) dveří. Žalobci uplatnili právo na náhradu škody u žalované dopisem ze dne 3. 12. 2018, odeslaným téhož dne, ve kterém vyzvali žalovanou k zaplacení žalované částky ve lhůtě do 11. 12. 2018 s upozorněním na možnost soudního vymáhání. 4. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně nárok žalobců dle § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), a uzavřel, že odpovědnost žalované je objektivního charakteru a k předpokladům odpovědnosti patří pouze vznik škody (1) v příčinné souvislosti (2) s plněním úkolů Policie ČR (3) a absence liberačního důvodu dle § 95 odst. 1 věta za středníkem zákona o policii. Dále soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nutnost domovní prohlídky v žádném případě nezavinili a aplikace liberačního důvodu je tedy v posuzované věci vyloučena. Dále soud prvního stupně uvedl, že při domovní prohlídce (plnění úkolu Policie ČR) došlo k násilnému vstupu do nemovitosti žalobců, při kterém byly poškozeny vstupní dveře, žalobcům tudíž v příčinné souvislosti s plněním úkolů Policie ČR vznikla škoda a jsou tak naplněny předpoklady odpovědnosti státu podle § 95 odst. 1 zákona o policii. Syn žalobců za uvedenou škodu dle soudu prvního stupně neodpovídá, neboť samotná skutečnost, že je proti němu vedeno trestní stíhání, tuto odpovědnost nezakládá a mezi účastníky bylo nesporné, že násilnému vstupu do budovy výzva k otevření dveří nepředcházela. Syn žalobců tedy nemohl postupovat v rozporu se zásadou neminem laedere (nepůsobit škodu) a škodě předejít otevřením dveří na výzvu. Pokud jde o výši škody, žalobci prokázali, že na opravu dveří vynaložili částku 110 602,64 Kč a oprava byla provedena tak, aby byly zachovány bezpečnostní vlastnosti původních dveří. Námitky žalované, že dveře mohly být dále poškozeny užíváním ze strany žalobců po násilném otevření při domovní prohlídce, byla vyvrácena svědeckou výpovědí I. S., který při prohlídce dveří jiné poškození nezaznamenal. Částka 110 602,64 Kč tudíž představuje skutečnou škodu, která žalobcům vznikla. Žalobci uplatnili u žalované nárok na náhradu škody dne 6. 12. 2018 a požádali o její zaplace