30 Cdo 1099/2002 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1099/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2002 Spisová značka:30 Cdo 1099/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1099.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1099/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele R. N., zastoupeného advokátem, proti České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ) o plný invalidní důchod, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Ca 76/99, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2001, č.j. 1 Cao 177/2001-102, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ČSSZ ze dne 10.2.1999, č. 710 520 7505, byl navrhovateli podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. od 2.4.1999 odňat plný invalidní důchod s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v H. ze dne 5.1.1999 již není plně invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti o 50%. Protože podle označeného posudku je navrhovatel již pouze částečně invalidní, o jeho nároku na částečný invalidní důchod bude rozhodnuto dodatečně. Podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66%. Podle § 44 téhož zákona je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z téhož důvodu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33% nebo jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. července 2001, č.j. 47 Ca 76/99-75, k opravnému prostředku navrhovatele rozhodnutí ČSSZ potvrdil, navrhovateli uložil zaplatit českému státu náklady řízení 9.425,-Kč a účastníkům nepřiznal náhradu nákladů řízení. Vycházel z výslechu navrhovatele jako účastníka řízení, z obsahu posudkového spisu, z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, s pracovištěm v Praze 2, ze dne 21.7.1999, podaného po jednáních této komise ve dnech 15.6., 20.7. a 21.7.1999, a jeho doplňku ze dne 8.12.1999 a ze znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví ze dne 2.1.2001. Oba posudky hodnotily navrhovatelův zdravotní stav k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí ČSSZ jako dlouhodobě nepříznivý, který však nikdy neodpovídal uznání plné invalidity a to ani v době vydání rozhodnutí ČSSZ dne 10.2.1999. Za posudkové maximum k uvedenému datu je třeba pokládat stanovení poklesu navrhovatelovy schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 50% podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kapitoly XV, oddílu F, položky 5, písm. b), tedy uznání částečné invalidity. Ve shodě s citovanými posudky dospěl soud prvního stupně k závěru, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí ČSSZ, tj. ku dni 10.2.1999 (§ 250i odst. 1 o.s.ř.) navrhovatel nebyl plně invalidní podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb., nýbrž jen částečně invalidní podle § 44 odst. 1 téhož zákona, neboť šlo o pokles jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33%, nedosahoval však 66%, odpovídajících plné invaliditě a nešlo u něho ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek. Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání navrhovatele rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a účastníkům nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Shledal, že soud prvního stupně učinil ve věci správná skutková zjištění a věc posoudil i správně právně. Odkázal proto na odůvodnění jeho rozsudku, k němuž doplnil, že řízení ve věcech důchodového pojištění je upraveno v zákoně č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Podle § 4 odst. 2 tohoto zákona Ministerstva práce a sociálních věcí m.j. posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného soudního řízení ve věcech důchodového pojištění a za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Podle § 5 odst. 1 písm. a) bod 1) tohoto zákona ČSSZ rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení a zařizuje výplaty těchto dávek. Podle § 6 odst. 4 písm. q) cit. zákona okresní správy sociálního zabezpečení posuzují zdravotní stav v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Podle § odst. 1 písm. a) cit. zákona okresní správy sociálního zabezpečení posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost občanů při zjišťovacích a kontrolních prohlídkách a za tím účelem svými lékaři posuzují plnou invaliditu nebo částečnou invaliditu. Vlastní řízení ve věcech důchodového pojištění před správním orgánem je upraveno v §§ 81 až 90 tohoto zákona. Z § 81, upravujícího zahájení řízení, plyne, že zatímco řízení o přiznání dávky se zahajuje výlučně na žádost, řízení o změně poskytování nebo výši již přiznané dávky lze zahájit jak na základě žádosti, tak bez žádosti. Tomu koresponduje § 56 zákona č. 155/1995 Sb. V případě, že přezkoumávaným rozhodnutím byl přiznaný důchod odňat, pak odst. 1 písm. a), c), d) tohoto ustanovení, podle nichž zjistí-li se, že a) nárok na důchod nebo jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byl vyplacen, c) důchod byl přiznán nebo vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme, nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen, d) se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písm. b) nebo c). Opravné prostředky ve věcech důchodového pojištění před správním orgánem jsou pak upraveny v § 89 zákona č. 582/1991 Sb. a opravné prostředky v přezkumném soudním řízení pak v ustanovení § 250s odst. 2 o.s.ř. Zmíněná zákonná ustanovení jsou ve věcech důchodového pojištění u dávek podmíněných zdravotním stavem pojištěnce správním orgánem i soudy vykládána tak, že správní orgán při svém rozhodování vychází z posudku lékaře příslušné okresní správy sociálního zabezpečení vydaným při zjišťovací či kontrolní lékařské prohlídce. Správnost tohoto posudku nepřezkoumává, a to ani ve prospěch ani v neprospěch pojištěnce. Teprve dokazováním v přezkumném soudním řízení, kdy se zdravotní stav a pracovní schopnost pojištěnců již nezjišťuje posudkem lékaře okresní správy sociálního zabezpečení, ale je ze zákona dána povinnost soudu vyžádat si posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, se odstraňují pochybnosti ohledně hodnocení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce. Soudní judikatura pak v případě pochybnosti o správnosti a úplnosti posouzení zdravotního stavu pojištěnce posudkovou komisí vyžaduje i posudek soudního znalce. Má-li správní orgán zato, že při posouzení lékaře došlo k posudkovému omylu či nadhodnocení ve prospěch pojištěnce, musí přesto tento posudek pro své rozhodnutí respektovat, ale může vyvolat kontrolní lékařskou prohlídku. Lze tedy přisvědčit navrhovateli, že každá „kontrolní“ lékařská prohlídka je současně i prohlídkou „zjišťovací“, a že na základě této lékařské kontrolní prohlídky, je-li při ní pojištěnec posouzen tak, že není plně či částečně invalidní, vydává správní orgán rozhodnutí o odnětí přiznané dávky. Rozhodně však orgán sociálního pojištění takto neprovádí skrytě revizi svých předchozích posudkových závěrů, ale na základě zákona a s možností soudního přezkumu, což potvrzuje i navrhovatelův případ. Lze též přisvědčit navrhovateli, že dokazování v přezkumných řízeních ve věcech dávek důchodového pojištění a zabezpečení podmíněných zdravotním stavem je „přeneseno“ do řízení soudního. To, že ve věcech důchodového pojištění jde o zvláštní druh přezkumného soudního řízení oproti jiným přezkumným řízením, potvrzuje rozsah opravných prostředků v řízení před správním orgánem (§ 89 zákona č. 582/1991 Sb.) a jejich rozsah v přezkumném soudním řízení. Občanský soudní řád v těchto věcech (§ 250s odst. 2) připouští odvolání, včetně mo