30 Cdo 1132/2018 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1132/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2020 Spisová značka:30 Cdo 1132/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1132.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Daňové řízení Dotčené předpisy:§ 64 odst. 6 předpisu č. 337/1992Sb. ve znění do 30.06.2002 § 8 předpisu č. 82/1998Sb. § 31 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 5. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1560/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1132/2018-170 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobkyně Českého národního investičního obchodně-podnikatelského fondu a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 47285842, se sídlem v Praze 6, Podbabská 1014/20, zastoupené JUDr. Ing. Danielem Srncem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1071/17, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 995 075,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 20 Co 309/2017-149, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2017, č. j. 20 Co 309/2017-149, se v rozsahu výroku I a II, zamítá, ve zbývajícím rozsahu se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky ve výši 995 075,30 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla být způsobena dodatečnými platebními výměry Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 1999, č. j. 27969/99/001915/4619, a č. j. 27277/99/001915/4619. Oba platební výměry byly později k návrhu žalobkyně shledány neplatnými ve smyslu § 32 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) a již zaplacená (doměřená) daň byla žalobkyni vrácena. Požadovaná částka představuje odměnu uhrazenou daňovému poradci, který žalobkyni v daňovém řízení zastupoval a který měl pro žalobkyni vykonat úkony spočívající v převzetí zastoupení, studiu spisu (v rozsahu 20 hodin, počítaných jako 20 úkonů), sepisu 2 žádostí o ověření splnění podmínek neplatnosti obou dodatečných platebních výměrů, sepisu 2 odvolání proti platebním výměrům na daňové penále (navazujících na oba dodatečné platební výměry), sepisu 2 žádostí o povolení zaplacení daně ve splátkách a sepisu žádosti o přiznání úroku z přeplatku. 2. Předmětem původní žaloby byl ještě požadavek žalobkyně na zaplacení částky 113 643,70 Kč z titulu ušlého zisku (vypočten jako zákonný úrok z prodlení, tj. ve výši dvojnásobku diskontní sazby, z později vráceného přeplatku, od takto zjištěné částky 396 657,70 je odečten úrok z přeplatku, který byl správcem daně přiznán a vyplacen žalobkyni v částce 283 014 Kč). V tomto rozsahu bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 19. 4. 2004, č. j. 12 C 167/2003-35, který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2004, č. j. 20 Co 340/2004-50. Oba citované rozsudky byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 30 Cdo 268/2016-95, toliko v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o částce 995 075,30 Kč. Nejvyšší soud v této souvislosti vyslovil závazný právní názor, že smlouvu mezi žalobkyní a daňovým poradcem (resp. společností Auditorská a daňová kancelář, s. r. o.), nelze považovat za neplatnou z důvodu sjednané odměny ve formě podílu na docíleném snížení daní či příslušenství. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 6. 2017, č. j. 12 C 167/2003-110, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 049 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 962 026,30 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč (výrok III). 4. Z dodatečného platebního výměru Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 1999, č. j. 27969/99/001915/4619, bylo zjištěno, že žalobkyni byla doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1993 ve výši 717 300 Kč. Proti citovanému rozhodnutí nebylo podáno odvolání. Žalobkyně proti němu brojila až podáním ze dne 11. 3. 2002 sepsaným daňovým poradcem Jakubem Hajdučíkem, jímž se domáhala ověření splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí s tím, že platební výměr neobsahuje základní náležitost (není v něm uveden oprávněný správce daně, neboť v rozhodném období jím již nebyl Finanční úřad pro Prahu 1, ale Finanční úřad pro Prahu 10). Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2002, č. j. 74770/02/001515/5725, pak bylo ověřeno splnění podmínek neplatnosti předmětného dodatečného platebního výměru. 5. Z dodatečného platebního výměru Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 15. 2. 1999, č. j. 27277/99/001915/4619, vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyni byla doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1995 ve výši 667 890 Kč. Proti tomu rozhodnutí nebylo podáno odvolání. Žalobkyně proti němu brojila až podáním ze dne 11. 3. 2002 sepsaným daňovým poradcem Jakubem Hajdučíkem, jímž se domáhala ověření splnění podmínek neplatnosti rozhodnutí s tím, že platební výměr neobsahuje základní náležitost (není v něm uveden oprávněný správce daně, neboť v rozhodném období jím již nebyl Finanční úřad pro Prahu 1, ale Finanční úřad pro Prahu 10). Rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2002, č. j. 74772/02/001515/5725, pak bylo ověřeno splnění podmínek neplatnosti předmětného dodatečného platebního výměru. 6. Platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 13. 2. 2002, č. j. 45132/02/006512/4580, bylo žalobkyni předepsáno penále ve výši 1 068 708 Kč za opožděnou úhradu doměřené daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1993. Prostřednictvím daňového poradce Jakuba Hajdučíka podala žalobkyně dne 11. 3. 2002 odvolání a současně požádala o povolení zaplacení předepsaného penále ve splátkách (samostatné podání datované téhož dne, sepsané rovněž daňovým poradcem). O podaném odvolání bylo rozhodnuto Finančním úřadem pro Prahu 6 dne 9. 4. 2002 pod č. j. 117312/02/006512/4580, tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Téhož dne rozhodl správce daně pod č. j. 117333/02/006512/4580 o zastavení řízení o žádosti žalobkyně o povolení splátek daňového penále, neboť s ohledem na zrušení platebního výměru není žádný nedoplatek, který by mohl být předmětem žádosti o posečkání. 7. Platebním výměrem Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 13. 2. 2002, č. j. 45133/02/006512/4580, bylo žalobkyni předepsáno penále ve výši 814 001 Kč za opožděnou úhradu doměřené daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 1995. Prostřednictvím daňového poradce Jakuba Hajdučíka podala žalobkyně dne 11. 3. 2002 odvolání a současně požádala o povolení zaplacení předepsaného penále ve splátkách (samostatné podání datované téhož dne, sepsané rovněž daňovým poradcem). O podaném odvolání bylo rozhodnuto Finančním úřadem pro Prahu 6 dne 9. 4. 2002 pod č. j. 117319/02/006512/4580, tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno. Téhož dne rozhodl správce daně pod č. j. 117335/02/006512/4580 o zastavení řízení o žádosti žalobkyně o povolení splátek daňového penále, neboť s ohledem na zrušení platebního výměru není žádný nedoplatek, který by mohl být předmětem žádosti o posečkání. 8. Podáním ze dne 1. 7. 2002 požádala žalobkyně prostřednictvím daňového poradce o přiznání úroku z přeplatku. Nárok na úrok jí byl přiznán rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 6 ze dne 18. 7. 2002, č. j. 181096/02/006512, a to v celkové výši 283 014 Kč. Úrok byl přiznán za období do 9. 4. 2002, tento den proto soud prvního stupně považoval za den vrácení předmětného přeplatku. 9. K zastoupení žalobkyně v daňovém řízení bylo zjištěno, že správci daně byla předložena plná moc udělená žalobkyní dne 1. 3. 2002 daňovému poradci Jakubu Hajdučíkovi. Současně bylo zjištěno, že jmenovaný daňový poradce dle výpisu z internetových stránek Komory daňových poradců České republiky vykonával daňové poradenství ve společnosti Auditorská a daňová kancelář, s. r. o., s níž žalobkyně uzavřela dne 1. 3. 2002 smlouvu, jejímž předmětem bylo též poskytnutí daňového poradenství. Jako pověření pra