30 Cdo 1179/2007 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1179/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 4. 2008 Spisová značka:30 Cdo 1179/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1179.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1179/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobkyně  M. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému S. S. d. v., zastoupenému advokátkou, o určení neplatnost výpovědi dohody o právech a povinnostech při výkonu pěstounské péče v S. v., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 221/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2006, č. j. 20 Co 341/2006 - 75, takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.              O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 4. 2006, č. j. 12 C 221/2004 - 55, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď dohody o právech a povinnostech při výkonu pěstounské péče v S. d. v. ze dne 15. 3. 2001, daná jí žalovaným dne 4. 5. 2004, je neplatná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 15. 3. 2001 dohodu o právech a povinnostech při výkonu pěstounské péče v S. d. v. ve smyslu § 44 zák. č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, a že dne 4. 5. 2004 dal žalovaný žalobkyni výpověď této dohody s odůvodněním, že počet svěřených dětí v rodině je nižší, než nejnižší počet dětí podle čl. III. dohody. V této výpovědi žalovaný dále uvedl, že jeho představenstvo již potřetí potvrdilo jednoznačné doporučení pedagogické komise, aby žalobkyně v rámci výkonu pěstounské péče v S.d. v. nepřijímala do své péče další dítě. Podle rozhodnutí Krajského úřadu K. k. ze dne 15. 5. 2004 nebyla žalobkyně zařazena do evidence žadatelů vhodných stát se pěstouny s ohledem na stávající počet dětí v rodině, na nutnost řešit problémy s jejich dospíváním a na závažné výchovné potíže starších dětí; podkladem pro toto rozhodnutí bylo odmítavé stanovisko žalovaného ke svěření dalších dětí do pěstounské péče žalobkyně. Dále ze zápisu o návštěvě v rodině žalobkyně ze dne 17. 3. 2003 a ze zprávy ředitele vesničky ze dne 30. 12. 2002 soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně se v uvedené době starala o čtyři nezletilé děti a podle sdělení psycholožky žalovaného nebylo doporučováno přijetí dalšího dítěte do rodiny, s čímž žalobkyně zásadně nesouhlasila, a rovněž bylo prokázáno, že v době dání výpovědi klesl počet dětí v pěstounské péči žalobkyně pod čtyři. Soud prvního stupně shledal, že již s ohledem na řízení o vyklizení (užívané nemovitosti ve v. S.), které bylo zahájeno u Okresního soudu v Karlových Varech, má žalobkyně na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., neboť takové rozhodnutí je způsobilé vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy účastníků. Dále dovodil, že vzhledem k odmítavému stanovisku žalovaného nebylo možno předpokládat, že by žalobkyni bylo svěřeno další dítě, a tato skutečnost byla najisto postavena rozhodnutím Krajského úřadu K. k. ze dne 15. 5. 2004 (§ 20 zák. č. 359/1999 Sb.). Dospěl proto k závěru, že v době podání výpovědi nebyla u žalobkyně perspektiva svěření dalších dětí do pěstounské péče. Výpověď žalované neshledal ani v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák., přičemž poukázal na to, že pěstounská péče u žalovaného předpokládá smluvní základ, který vyžaduje vzájemnou spolupráci a důvěru, takže ukončení dohody výpovědí bylo logickým důsledkem delší dobu trvajících špatných vztahů, na nichž se podílely obě strany. Ze všech těchto důvodů žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 11. 2006, č. j. 20 Co 341/2006 - 75, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že výpověď dohody o právech a povinnostech při výkonu pěstounské péče v S. d. v. ze dne 15. 3. 2001, daná žalovaným žalobkyni dne 4. 5. 2002, je neplatná, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a řízení podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. doplnil dalšími listinnými důkazy (výpisem ze zasedání představenstva žalovaného ze dne 3. 5. 2004, rozhodnutím Krajského úřadu K. k., odboru sociálních věcí, ze dne 15. 5. 2004, rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 13. 9. 2004 a otevřeným dopisem matek pěstounek z S. DV D. ze dne 28. 5. 2003) a zejména opakováním obsahu dohody účastníků ze dne 15. 3. 2001, z jejíhož čl. IV. vyplývá, že žalovaný může vypovědět dohodu mimo jiné v případě, že počet svěřených dětí v rodině je nižší než nejnižší počet dětí podle čl. III. a není tudíž perspektiva svěřování dalších dětí, a z čl. III., že nejnižší počet dětí, u nichž bude v zařízení vykonávána pěstounská péče jsou 4 děti, pokud není žádná perspektiva, že S. matce pěstounce budou svěřeny další děti do pěstounské péče. Po té, co s odkazem na R 68/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek shledal shodně se soudem prvního stupně naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, dospěl - na rozdíl od něj -  k závěru, že výpověď žalovaného daná žalobkyni z dohody ze dne 15. 3. 2001 dopisem ze dne 4. 5. 2004 nemůže obstát pro nedostatek jejích hmotněprávních podmínek, neboť tvrzený důvod výpovědi nebyl naplněn; jde proto o právní úkon odporující zákonu a tudíž podle § 39 obč. zák. neplatný. Městský soud poukázal na to, že mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně měla v rozhodné době v pěstounské péči tři nezletilé děti a že tedy zásadní otázkou pro posouzení platnosti výpovědi je okolnost, zda byla v době tohoto úkonu na straně žalobkyně dána perspektiva svěřování dalších dětí. Konstatoval, že neexistence perspektivy svěřování dalších dětí žalobkyni nemůže být na vůli žalovaného, nýbrž musí být zjištěna objektivně na podkladě rozhodnutí příslušného orgánu státní správy; takové rozhodnutí, tedy že žalobkyně se nezařazuje do evidence žadatelů vhodných stát se pěstouny, bylo Krajským úřadem K. k. vydáno teprve dne 15. 5. 2004, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva práce a sociálních věcí jako odvolacího orgánu ze dne 13. 9. 2004, tudíž až po uplatnění předmětné výpovědi. Z těchto rozhodnutí kromě tohoto vyplývá, že žalobkyně je vhodnou osobou pro svěření dalšího dítěte do pěstounské péče a že do příslušné evidence nebyla zařazena pouze s ohledem na životní situaci, do které ji postavila sporná výpověď a neústupný postoj žalovaného. Je zřejmé, že svěření dalšího dítěte do pěstounské péče žalobkyně by z pohledu příslušného státního orgánu nebylo vyloučeno, pokud by nebylo sporné výpovědi. Nezařazení žalobkyně do evidence osob vhodných stát se pěstouny (což lze vyložit jako nedostatek perspektivy svěření dalších dětí) tedy nebylo příčinou, ale důsledkem předmětné výpovědi dohody ze dne 3. 5. 2004. Již z tohoto důvodu je zcela vyloučeno opírat závěr o splnění podmínek výpovědi o uvedená správní rozhodnutí. Dále odvolací soud konstatoval, že s ohledem na účel předmětné dohody a okolnost, že žalobkyně pečuje o tři nezletilé děti (původně se starala o sedm svěřených dětí), že své povinnosti pěstounky neporušuje a má zájem pečovat o další děti (k čemuž je podle zjištění příslušných orgánů plně způsobilá), se jednání žalovaného jeví být v rozporu s jeho vlastním posláním a odporuje dobrým mravům. Poukázal rovněž na otevřený dopis matek pěstounek ze dne 28. 5. 2003, ze kterého vyplývá, že neshody dlouhodobějšího charakteru nejsou jen mezi účastníky tohoto řízení, ale i mezi žalovaným a ostatními matkami pěstounkami, a tato situace poškozuje především nezletilé děti v pěstounské péči.               Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. „Základní problém, který podle něj má zásadní právní význam“, spočívá v dané věci v tom, že zde paralelně existují ustanovení zákona o rodině o vzniku, obsahu a zániku pěstounské péče podle § 45a a násl. zákona o rodině, ustanovení zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, včetně ustanovení o podmínkách výkonu pěstounské péče v zařízení pro výkon pěstounské péče, jestliže je vykonávána tzv. pověřenou