30 Cdo 1253/2002 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1253/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2002 Spisová značka:30 Cdo 1253/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1253.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1253/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele J. F., zast. advokátkou, proti České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), o částečný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 16 Ca 295/2001, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2002, č.j. 1 Cao 11/2002-54, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 17.7.2001, č. 370 813 054, ČSSZ zamítla navrhovatelovu žádost o úpravu částečného invalidního důchodu pro nesplnění podmínek § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle cit. ustanovení zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, a nebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení. Navrhovateli byl částečný invalidní důchod přiznán pravomocným rozhodnutím ze dne 25.11.1969 a od data přiznání plného invalidního důchodu 29.12.1990 nárok na částečný invalidní důchod zanikl. Krajský soud v Plzni k opravnému prostředku navrhovatele rozsudkem ze dne 28. listopadu 2001, č.j. 16 Ca 295/2001-35, rozhodnutí ČSSZ potvrdil a účastníkům nepřiznal náhradu nákladů řízení. Z důkazů, čerpaných z výpovědi navrhovatele jako účastníka řízení, z obsahu spisů Krajského soudu v Plzni sp. značky 16 Ca 309/2000 a 12 C 372/1991 a obsahu dávkového spisu ČSSZ zjistil skutkový stav, podle něhož navrhovatel podáním ze dne 1.9.1999 požadoval úpravu částečného invalidního důchodu, přiznaného mu rozhodnutím ČSSZ ze dne 25.11.1969, proti němuž nepodal opravný prostředek, takže označené rozhodnutí se stalo pravomocným. Navrhovatel byl posléze od 29.12.1990 uznán plně invalidním; tímto dnem zanikl jeho nárok na částečný invalidní důchod a rovněž soudní řízení o přezkoumání napadeného rozhodnutí ČSSZ ze dne 27.8.1991, jímž byl navrhovateli přiznán od 29.12.1991 plný invalidní důchod, již bylo pravomocně skončeno (věc Krajského soudu v Plzni sp.zn. 12 C 372/91). Krajský soud zdůraznil, že předmět přezkumné činnosti soudu podle části páté hlavy třetí o.s.ř. je vymezen rozhodnutím ČSSZ, proti němuž podal navrhovatel opravný prostředek. V daném případě je jím označené rozhodnutí ČSSZ ze dne 17.7.2001. Navrhovateli byl nejprve přiznán částečný invalidní důchod od 1.4.1966 a dne 25.11.1969 bylo ČSSZ vydáno poslední rozhodnutí týkající se částečného invalidního důchodu navrhovatele, jímž upravila jeho výši od 3.7.1968, když mu byl vyměřen z I. pracovní kategorie. Protože proti posledně označenému rozhodnutí navrhovatel nepodal opravný prostředek, ačkoli rozhodnutí obsahovalo poučení o této možnosti, nabylo právní moci a nelze je již žádným způsobem přezkoumávat. Není totiž možné napadat po téměř třiceti letech rozhodnutí, jež již dávno nabylo právní moci a se kterým tedy navrhovatel souhlasil v době jeho vydání, když proti němu nepodal opravný prostředek. Proto též nelze vyhovět jeho námitce, že ČSSZ nebylo rozhodnuto o submisi ohledně jeho částečného a plného invalidního důchodu, ač takový pokyn byl dán písemně dne 8.10.1998, neboť – jak vyplynulo ze záznamů u tohoto pokynu – nebylo možno takové rozhodnutí vydat, ježto by odporovalo platným právním předpisům; protože takové rozhodnutí nebylo vydáno, není možné, aby je soud přezkoumával v tomto řízení. Z vyložených důvodů Krajský soud v Plzni opravnému prostředku navrhovatele nevyhověl a přezkoumávané rozhodnutí ČSSZ jako věcně správné a odpovídající zákonu potvrdil podle § 250q odst. 2 o.s.ř. Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným neshledal odvolání navrhovatele důvodným. Shledal, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí zjistil potřebný skutkový stav a věc i správně právně posoudil. K odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dodal, že z obsahu dávkového spisu vyplývá a mezi účastníky je nesporné, že navrhovateli byl přiznán částečný invalidní důchod rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení (právním předchůdcem ČSSZ) ze dne 30.9.1966, změněným co do data přiznání (od 1.4.1966) rozhodnutím ze dne 8.12.1968, takže navrhovateli byl přiznán částečný invalidní důchod podle § 20 zákona č. 101/1964 Sb. K žádosti navrhovatele ze dne 3.7.1969 pak byla rozhodnutím ze dne 25.11.1969 provedena změna potud, že navrhovateli byl dodatečně vyměřen částečný invalidní důchod z I. pracovní kategorie, a to za rok nazpět ode dne žádosti o změnu dávky, tj. od 3.7.1968. Podle tohoto rozhodnutí byl vypočtený důchod omezen podle § 23 odst. 4 a § 28 odst. 1 cit. zákona z 92% na 90% průměrného měsíčního výdělku. Proti tomuto rozhodnutí nebyl podán opravný prostředek. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 27.8.1991 byl navrhovateli od 29.12.1990 přiznán invalidní důchod podle § 29 zákona č. 100/1988 Sb. ze III. pracovní kategorie ve výši 72% průměrného měsíčního výdělku. Krajský soud v Plzni se zabýval ve věci sp. zn. 12 C 372/91 opravným prostředkem navrhovatele, v němž projevil nesouhlas s hodnocením zaměstnání v pracovních kategoriích a m.j. se dovolával i rozhodnutí ze dne 25.11.1969, jež opakovaně zakládal ve fotokopiích do spisu. ČSSZ vydala dne 31.3.1994 rozhodnutí, jímž navrhovateli přiznala starobní (správě invalidní) důchod ze III. pracovní kategorie ve výši 77% průměrného měsíčního výdělku, když mu hodnotila 42 roků zaměstnání, z toho 32 roků ve III. pracovní kategorii a 10 roků v I. pracovní kategorii, s tím, že tím zcela vyhověla jeho opravnému prostředku. S tím navrhovatel nesouhlasil a požadoval přiznání důchodu v I. pracovní kategorii. V průběhu přezkumného soudního řízení pak ČSSZ vydala další rozhodnutí dne 31.10.1994, jímž navrhovateli dodatečně započetla v I.AA pracovní kategorii dobu od 1.4.1964 do 31.3.1966, aniž by to však ovlivnilo výši přiznaného invalidního důchodu. Navrhovatel v podání ze dne 25.11.1994 požadoval, aby krajský soud zrušil rozhodnutí ČSSZ ze dne 31.10.1994 a ze dne 31.3.1994 a zavázal ji, aby mu v I.AA pracovní kategorii v podzemí uranových dolů hodnotila dobu od 11.12.1954 do 19.12.1954 a od 1.4.1956 do 31.3.1966 a započítala mu i dobu odpracovanou ve II. pracovní kategorii. ČSSZ dne 14.3.1995 přiznala navrhovateli od 29.12.1990 invalidní důchod ve výši 92% průměrného měsíčního výdělku, když mu hodnotila celkem 42 roků zaměstnání, z toho 10 roků v I.AA pracovní kategorii v uranových dolech. V podání ze dne 6.4.1995 navrhovatel nesouhlasil s tímto rozhodnutím; domáhal se jeho zrušení s tím, aby ČSSZ bylo uloženo odstranit nesprávné údaje o jím odpracované době a zohlednit a započíst jeho nároky na zvláštní příspěvek horníků, který bude s odpracovanou dobou ve II. pracovní kategorii zahrnut do výše jeho invalidního důchodu. Při jednání před soudem prvního stupně dne 21.6.1995 pak navrhovatel uvedl, že se domnívá, že ani v případě přiznání částečného invalidního důchodu podle rozhodnutí ze dne 25.11.1969 nebylo postupováno správně. V odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 21.6.1995, jež podal dne 19.71995, m.j. uvedl, že dne 25.11.1969 vydal bývalý Úřad důchodového zabezpečení v Praze nové rozhodnutí, jímž mu dodatečně vyměřil částečný invalidní důchod z I. pracovní kategorie ve výši 840,- Kč a že sám do současné doby nevěděl, že výše tohoto důchodu, přiznaného od 3.7.1968, je nesprávně stanovena. Teprve nyní po prostudování zákona č. 101/1964 Sb. zjistil důvody, pro něž pak žádal o změnu přiznané dávky částečného invalidního důchodu. Naposledy před skončením soudního přezkumného řízení vydala ČSSZ nové rozhodnutí ze dne 18.3.1997, jímž přiznala navrhovateli zpětně od 29.12.1990 invalidní důchod ve výši 3.287,- Kč měsíčně, se současným propočtem zvýšení, která k tomuto důchodu navrhovateli od doby vydání tohoto nového rozhodnutá náležela, takže od října 1996 navrhovateli náleží 6.593,- Kč měsíčně s doplatkem 2.922,- Kč. V odůvodnění ČSSZ uvedla, že důchod byl navrhovateli vyměřen