30 Cdo 1289/2023 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1289/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2023 Spisová značka:30 Cdo 1289/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.1289.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Exekuce Dotčené předpisy:§ 5 písm. b) předpisu č. 82/1998 Sb. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 304b odst. 4 o. s. ř. ve znění do 30.06.2021 § 307 o. s. ř. ve znění do 30.06.2021 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1289/2023-231 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně H. Š., narozené XY, bytem v XY, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Botičská 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 353 024,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 111/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 53 Co 318/2022-211, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 53 Co 318/2022-211, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 6. 2022, č. j. 47 C 111/2020-190, se zrušují, a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala náhrady škody ve výši 353 024,29 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem v exekučním řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, Mgr. Zuzany Sobíškové, pod sp. zn. 180 EX 4671/16, jehož byla účastna jako manželka povinného. Uplatněná škoda představuje polovinu částky, která se nacházela na bankovním účtu žalobkyně vedeném u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., č. účtu XY (dále také jen „Účet“), v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu. V době, kdy požádala o její výplatu, již byly peněžní prostředky z účtu strženy, a proto jí nebyla předmětná polovina částky vyplacena. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 7. 4. 2021, č. j. 47 C 111/2020-120, zamítl žalobu o zaplacení částky 353 024,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 9. 2019 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II) 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v pořadí prvním rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 285/2021-149, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II). 4. Ve věci již dříve rozhodoval Nejvyšší soud, který rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 30 Cdo 868/2022-172, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 53 Co 285/2021-149, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 4. 2021, č. j. 47 C 111/2020-120, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud konstatoval, že samotné jednání (nekonání) žalobkyně, která po dobu jednoho roku (od doručení exekučního příkazu) nepožádala o výplatu jedné poloviny finančních prostředků z předmětného účtu, nebylo způsobilé vyvolat vznik škody. Ve vztahu k posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním žalobkyně a vznikem škody tak bylo právní posouzení odvolacím soudem nesprávné. Nejvyšší soud dále uzavřel, že je správný dílčí právní závěr odvolacího soudu, že samotné nestanovení lhůty v poučení žalobkyně exekutorem nezakládá nesprávný úřední postup, avšak zdůraznil, že nelze dovozovat, že se ochrana peněžních prostředků ve výši dvojnásobku životního minima uplatní pouze do okamžiku odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle § 307 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také „o. s. ř.“), naopak tyto prostředky musí povinnému zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. S ohledem na prakticky shodnou formulaci ustanovení § 304b odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. co do vyloučení zákazů uvedených v § 304 odst. 1 a 3 o. s. ř. Nejvyšší soud neshledal relevantní důvod, aby se vyloučení zákazů dispozice, které se uplatnilo u povinného podle § 304b odst. 1 o. s. ř., nemělo uplatnit u manžela povinného podle § 304b odst. 4 o. s. ř. Z toho tedy vyplývá, že i podle ustanovení § 304b odst. 4 o. s. ř., ve znění zákona č. 139/2015 Sb., se ochrana peněžních prostředků ve výši poloviny peněžních prostředků, které byly na účtu v okamžiku, v němž bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, převyšuje-li částku podle odstavce 1, uplatní i po odepsání vymáhané pohledávky z účtu podle § 307 odst. 1 o. s. ř., a i v tomto případě tyto prostředky musí manželce povinného zůstat k dispozici i poté, co bylo peněžnímu ústavu doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Nejvyšší soud dále uvedl, že nemohou-li být uvedené peněžní prostředky exekucí postiženy, bylo by v rozporu s elementární logikou, aby zákon ve vztahu k fakultativní žádosti manžela povinného o výplatu „chráněných“ finančních prostředků určoval jakoukoli lhůtu, nadto lhůtu propadnou či svými důsledky sankční, neboť je čistě na manželu povinného, zda a případně kdy o výplatu peněžních prostředků požádá. 6. Soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 47 C 111/2020-190, zamítl žalobu o zaplacení částky 353 024,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 9. 2019 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč (výrok II). 7. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. V řízení vedeném u Exekutorského úřadu pro Prahu 6, Mgr. Zuzany Sobíškové, pod sp. zn. 180 EX 4671/16, žalobkyně vystupovala v postavení manželky povinného. Exekuce na majetek byla zahájena dne 12. 10. 2016. Dne 1. 11. 2016 byl vydán mj. exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu č. j. 180 EX 4671/16-13, 14 a dne 8. 11. 2016 exekuční příkaz č. j. 180 EX 4671/16-19. Návrhem z 11. 11. 2016 byl navržen odklad a zastavení exekuce s tím, že téhož dne žalobkyně podala vylučovací žalobu s odůvodněním, že je jednak výlučnou majitelkou účtů vedených u ČSOB a jednak jí je na jeden z těchto účtů zasílán starobní důchod, jenž nepřesahuje nezabavitelnou výši. Dne 15. 11. 2016 žalobkyně zaslala soudní exekutorce sdělení, že její návrh na odklad a zastavení exekuce z 11. 11. 2016 se vztahuje i na exekuční příkaz č. j. 180 EX 4671/16-19. Dne 8. 3. 2017 Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl usnesením č. j. 68 EXE 3272/2016-115 o návrhu na odklad a zastavení exekuce ve vztahu ke třem účtům žalobkyně u ČSOB, ve vztahu k těmto účtům následně dne 10. 7. 2017 rozhodoval k odvolání oprávněných Městský soud v Praze, přičemž ani v jednom z rozhodnutí nebylo rozhodováno o zastavení exekuce přikázáním pohledávek z Účtu. Dne 22. 11. 2017 bylo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. 68 EXE 3272/2016-275 rozhodnuto mimo jiné o zamítnutí návrhu žalobkyně jako manželky povinného na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z Účtu. Dne 18. 12. 2017 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž namítala, že v rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce nebylo rozhodováno ve vztahu k Účtu žalobkyně a že ke stržení finančních prostředků došlo ještě před vydáním rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 67/2019-407 bylo rozhodnutí z 22. 11. 2017 potvrzeno. 8. Z oznámení o provedení exekuce z 21. 11. 2017 a ze zamítnutí žádosti žalobkyně o výplatu poloviny finančních prostředků z Účtu z 30. 11. 2017 učinil soud prvního stupně zjištění, že na základě vyrozumění o právní moci exekučního příkazu ke dni 15. 11. 2016 postihujícího Účet žalobkyně, došlo dne 16. 11. 2017 k vyplacení finančních prostředků nacházejících se na Účtu soudní exekutorce. 9. Soud prvního stupně dospěl k závěru o neopodstatněnosti žaloby, a proto ji jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o samotné nestanovení lhůty v poučení žalobkyně exekutorkou k výplatě peněžních prostředků nacházejících se na Účtu, soud je vázán názorem dovolacího soudu, že uvedené nesprávný úřední postup nezakládá. Pokud jde o druhý tvrzený nesprávný úřední postup exekutorky, jenž měl spočívat ve skutečnosti, že přistoupila ke str