30 Cdo 1305/2016 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1305/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 11. 2016 Spisová značka:30 Cdo 1305/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1305.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Převod nemovitostí Dotčené předpisy:§ 52 obč. zák. § 39 obč. zák. § 553 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1305/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobců, a) Ing. J. P., a b) J. P., obou zastoupených JUDr. Petrem Dutkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 2, proti žalovanému J. F., zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 13 C 68/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. září 2015, č. j. 69 Co 193/2014-125, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. září 2015, č. j. 69 Co 193/2014-125, jakož i rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 20. ledna 2014, č. j. 13 C 68/2013-57, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Přerově k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále již „odvolací soud“) byl k odvolání žalovaného změněn výrokem I. rozsudek Okresního soudu v Přerově (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 20. ledna 2014, č. j. 13 C 68/2013-57, ve výroku I. o věci samé tak, že se určuje, že spoluvlastnický podíl jedné poloviny pozemku p. č. st. 436/2, jehož součástí je na tomto pozemku stojící budova – rodinný dům, spoluvlastnický podíl jedné poloviny pozemku p. č. 436/3 a pozemek p. č. 2536, vše v k. ú. H., obec H., část obce H. I-M. (dále již „předmětné nemovitosti“), jsou součástí společného jmění manželů žalobkyně a) a žalobkyně b). Ve výrocích II. a III. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud tak rozhodoval poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 11. září 2014, č. j. 69 Co 193/2014-81, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 5243/2014, s tím (ve stručnosti shrnuto), že odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku nereagoval na zásadně významnou odvolací námitku žalovaného, že předmětná smlouva o půjčce „byla uzavřena v režimu občanského zákoníku mezi právnickou osobou věřitelem a fyzickými osobami jako dlužníky, a proto se nejedná o spotřebitelskou smlouvu.“ V novém rozhodnutí odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vycházel ze zjištění, že mezi žalobci jako právními předchůdci žalovaného a jako dlužníky společnosti VLAMA Trading s. r. o. jako věřitele (dále již „smluvní strany“) byla dne 17. října 2005 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které tato společnost půjčila žalobcům částku ve výši 1.350.000,- Kč. Smlouvou o zajišťovacím převodu práva ze dne 17. října 2005 pak byla pohledávka této společnosti zajištěna předmětnými nemovitostmi žalobců, ohledně kterých se domáhají, aby soud určil, že jsou v jejich vlastnictví. Následně byla mezi smluvními stranami uzavřena dohoda ze dne 1. dubna 2007, ve které konstatovaly shodné skutečnosti jako ve shora uvedených smlouvách a dále se dohodly na trvalém převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na společnost VLAMA Trading s. r. o. V této dohodě si smluvní strany sjednaly rozhodčí doložku s tím, že případné spory z této dohody i z uvedené smlouvy o zajišťovacím převodu práva budou řešeny v rozhodčím řízení podle zásad spravedlnosti, písemnou formou, jedním rozhodcem Mgr. Marcelem Labounkem. Rozhodčím nálezem Mgr. Marcela Labounka ze dne 20. prosince 2011, sp. zn. R 2011/12/05, který nabyl právní moci dne 22. prosince 2011, bylo ve věci žalobkyně společnosti VLAMA Trading s. r. o. proti žalovaným manželům P. (žalobcům v projednávané věci) určeno, že společnost VLAMA Trading s. r. o. je podílovým spoluvlastníkem ½ předmětných nemovitostí. Kupní smlouvou ze dne 13. února 2013 převedla společnost VLAMA Trading s. r. o. svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 předmětných nemovitostí žalovanému za kupní cenu ve výši 1.500.000,- Kč. Vklad vlastnického práva byl zapsán do katastru nemovitostí ke dni 5. března 2013 s právními účinky vkladu ke dni 21. února 2013. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že se v případě shora uvedené smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 17. října 2005 (dále již „smlouva o zajišťovacím převodu“) jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 52 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník v rozhodném znění (dále již „obč. zák.“), podle kterého je společnost VLAMA Trading s. r. o. třeba považovat za dodavatele. Sjednaná rozhodčí doložka je neplatná, když nezaručovala rovnováhu stran v rozhodčím řízení ve vztahu spotřebitel – dodavatel. Mimo absence možnosti přezkoumání nálezu jinými rozhodci především umožňovala rozhodovat podle zásad spravedlnosti, čímž zbavuje spotřebitele hmotně právní ochrany a naplňuje znaky nepřiměřených podmínek podle ustanovení § 56 odst. 1 a 3 obč. zák. Neplatnost sjednané rozhodčí doložky znamená nedostatek pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález. Neplatné ujednání o propadné zástavě ve smlouvě o zajišťovacím převodu způsobuje absolutní neplatnost této smlouvy podle ustanovení § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Za této situace odvolací soud dovodil, že kupní smlouva ze dne 13. února 2013 o převodu vlastnictví předmětných nemovitostí uzavřená mezi společností VLAMA Trading s. r.o. a žalovaným je rovněž absolutně neplatná pro nemožnost plnění podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák., neboť byla uzavřena s nevlastníkem (společností VLAMA Trading s. r. o.). Odvolací soud se rovněž zabýval námitkou žalovaného (vznesenou již před soudem prvního stupně), že nabyl předmětné nemovitostí v dobré víře v zápis do katastru nemovitostí a dospěl k závěru, že žalovaný nemohl nabýt vlastnictví k nemovitostem ani na základě dobré víry. Argumentace odvolacího soudu je uvedena níže v souvislosti s dovolací právní otázkou ad 6). Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále již „dovolatel“) dovolání. Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil následující právní otázky: 1) zda se v daném případě jedná o spotřebitelský vztah; 2) zda je rozhodčí doložka ve spotřebitelských vztazích absolutně neplatná pro jednoinstančnost rozhodčího řízení a ujednání, že rozhodce bude rozhodovat podle zásad spravedlnosti; 3) zda je soud oprávněn posuzovat spor o zrušení rozhodčího nálezu, pokud předmětem rozhodčího řízení byl výrok o určení vlastnického práva; 4) zda je v daném případě soud vázán pravomocným rozhodčím nálezem; 5) zda neměla být smlouva o zajišťovacím převodu práva posuzována společně se shora uvedenou dohodou ze dne 1. dubna 2007, která je svou povahou dohodou o způsobu splnění peněžitého závazku jinak než zaplacením peněz, a 6) zda byl v dobré víře v zápis do katastru nemovitostí při nabytí předmětných nemovitostí. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhli, aby dovolací soud dovolání žalobců zamítl. K otázce dobré víry dovolatele při nabytí předmětných nemovitostí uvedli, že žalovaný v kupní smlouvě s MUDr. P. (vlastník druhé id. ½ nemovitostí) ze dne 13. 11. 2012 uvedl v čl. IV. odst. 3 této smlouvy, „že je mu dobře znám stav nemovitostí a okolností jejich užívání třetími osobami, když sám byl jednatelem a společníkem druhého spoluvlastníka (VLAMA Trading s.r.o.).“ Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu je – jak bude rozvedeno níže – přípustné a je i důvodné. Dovolatel přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že dovolací důvod spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. napadené rozhodnutí závisí na vyřešení shora uvedených právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud buď odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, anebo které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. K dovolací otázce č. 1 „Zda se jedná o spotřebitelský vztah, pokud je věřite