30 Cdo 1433/2020 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1433/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 10. 2020 Spisová značka:30 Cdo 1433/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1433.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zadostiučinění (satisfakce) Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 31a předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1433/2020-197 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně Kavárny Lahoda, s. r. o., identifikační číslo osoby 27895408, se sídlem v Praze 3, Kubelkova 42, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 306/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020, č. j. 22 Co 8/2020-162, 22 Co 37/2020, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2020, č. j. 22 Co 8/2020-162, 22 Co 37/2020, se v části výroku II, jíž byl potvrzen zamítavý výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 2. 2019, č. j. 9 C 306/2018-83, v rozsahu částky 99 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně ode dne 7. 9. 2018, zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 5 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 2. 2019, č. j. 9 C 306/2018-83, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil opravné usnesení soudu prvního stupně (výrok I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu tento výrok potvrdil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). 3. Žalobkyně se v řízení domáhá částky 250 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 56 ECm 36/2012 (dále jen „posuzované řízení“). Žalovaná ve svém písemném vyjádření ve věci zaujala své stanovisko vůči všem kritériím dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Zejména ve vztahu k významu řízení pro žalobkyni uvedla, že jej hodnotí jako běžný. Dle závěru žalované k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť posuzované řízení bylo přiměřeně dlouhé. 4. Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu prvního stupně. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 3. 4. 2011 u Okresního soudu v Kolíně. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala proti žalovanému Z. B. zaplacení částky 96 117,49 Kč s příslušenstvím. Okresní soud v Kolíně předložil věc Vrchnímu soudu v Praze, neboť tato věc nepatří do věcné příslušnosti okresního soudů. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2011 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. Následně soud prvního stupně popsal průběh posuzovaného řízení. Řízení skončilo 3. 4. 2018.   5. Po právní stránce odvolací soud uvedl, že délku posuzovaného řízení (7 let) je nutno považovat za nepřiměřenou. Spor nebyl právně složitý, probíhal ve dvou instancích, před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, nikoliv před Nejvyšším a Ústavním soudem. V jeho průběhu došlo k průtahu, a to u Vrchního soudu v Praze, kterému byla věc s odvoláním předložena dne 2. 9. 2014 a rozhodnuta byla v neveřejném jednání dne 1. 2. 2017, tj. po 2,5 roce. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, průtah v řízení bez dalšího sám o sobě nevede k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená. I pokud by došlo k průtahu, ale celkovou délku řízení by bylo možno považovat za přiměřenou, podmínky pro odškodnění za nesprávný úřední postup by nebyly splněny. V projednávané věci se však nepodařilo v celkovém měřítku dosáhnout přiměřené délky řízení, ani po zohlednění okolností, které svědčí ve prospěch žalované. Takovou skutečností je zejména podíl žalobkyně na prodloužení řízení v důsledku podání žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) u věcně nepříslušného soudu. Jak je výše uvedeno, věc nebyla nadměrně právně složitá, nicméně ke zjištění skutkového stavu bylo prováděno rozsáhlé dokazování v podobě výslechů celkem šesti svědků. Pro stanovení přiměřeného zadostiučinění vyšel odvolací soud ze základní částky 15 000 Kč za první dva a každý následující rok řízení. Tuto částku zvolil zejména z důvodu, že sice šlo o řízení nepřiměřeně dlouhé, avšak délka řízení nebyla extrémně dlouhá u řízení probíhajícího ve dvou stupních soudní soustavy. Základní částku následně snížil o 50 % pro nízký význam předmětu řízení pro žalobkyni. Jednalo se o běžný spor z podnikatelské činnosti, jehož předmětem nebyla natolik vysoká částka, že by ohrožovala další existenci a činnost žalobkyně. Nešlo tedy typově ani o spor, se kterým judikatura soudů spojuje zvýšený zájem poškozeného, tj. např. trestní řízení, věci týkající se osobní svobody, opatrovnické, pracovní věci a řízení týkající se osobního stavu. Dále snížil základní částku na základě dalších kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk o 5 %, a to z důvodu podílu žalobkyně na délce řízení v důsledku podání žaloby věcně nepříslušnému soudu, a o 10 % z důvodu skutkové složitosti spočívající v nutnosti výslechu šesti svědků. Naopak ke zvýšení základní částky, a to o 15 %, přistoupil z důvodu průtahu v řízení před Vrchním soudem v Praze. Dospěl tak k výsledné částce 45 000 Kč. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu části výroku II, jíž byl potvrzen zamítavý výrok I rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu 99 999 Kč s příslušenstvím, a nákladového výroku III napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení hmotněprávních i procesních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že další otázky, na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Dovolatelka vymezuje následující otázky: a. Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vycházející z presumpce standardního významu věci pro poškozeného. V souvislosti s touto otázkou dovolatelka vymezuje též otázku dosud neřešenou, zda v řízení účastník řízení, a to specificky stát, nese v případě soudních řízení dle OdpŠk vedle povinnosti tvrzení i povinnost důkazní a zda v rámci koncentrace řízení je možné, aby obecné soudy nahrazovaly neaktivitu státu jako účastníka řízení. b. Dovolací soud dosud neřešil otázku, zda smyslem krácení základní částky o jednu polovinu za první dva roky řízení je také skutečnost, že soud prvního stupně je soudem primárně nalézacím, který v „první linii“ řeší mnoho otázek jak hmotněprávních tak i procesně právního charakteru, a z toho důvodu může být jeho činnost zatížena určitou délkou řízení technicky nutnou pro vyřešení věci, a to cca na úrovni okolo dvou let. c. Dovolací soud dosud neřešil otázku, zda podání žaloby u místně či věcně nepříslušného soudu a vyvolání nutnosti řešit tuto procesní otázku je skutečností, kterou lze přičíst k tíži účastníka, jenž řízení zahájil. d. Dovolací soud dosud neřešil otázku, zda široký rozsah dokazování připuštěný soudem na základě prima facie jeho vadného právního názoru na věc (neúčelně provedené důkazy) může být důvodem pro právní závěr o skutkové složitosti věci ve smyslu právě širokého, avšak neúčelného dokazování? Tedy zda kritériem pro skutkovou složitost případu mohou být jen důkazy provedené účelně ve smyslu řádného vyřizování věci, či všechny důkazy. e. Odvolací soud se odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, dle níž je třeba pochybení soudu spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí zohlednit v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci. f. Dovolací soud dosud neřešil otázku, zda soudy j