30 Cdo 1526/2002 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1526/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 10. 2002 Spisová značka:30 Cdo 1526/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1526.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1526/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci navrhovatele M. P., zast. advokátkou, proti České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 (dále jen ČSSZ), o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 29 Ca 230/96 o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. února 2002, č.j. 2 Cao 252/2001-110, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ČSSZ ze dne 28.5.1996, č. 500 329 056, byl navrhovateli od 12.7.1996 odňat plný invalidní důchod podle § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v P. ze dne 26.3.1996 je již pouze částečně invalidní. Krajský soud v Hradci Králové k opravnému prostředku navrhovatele rozsudkem ze dne 10.10.1996, č.j. 29 Ca 230/96-17, přezkoumávané rozhodnutí ČSSZ potvrdil. Vycházel zejména z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Hradci Králové ze dne 27.9.1996, podle něhož navrhovatelův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, tvořený ve svém klinickém souhrnu jednak stavem po autohavárii v r. 1989 s luxační zlomeninou pravého kyčelního kloubu a odlomením zadní hrany acetabula (části jamky kyčelního kloubu), řešené osteosyntézou šrouby, a syndromem horní hrudní apretury, představuje pokles míry schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle kapitoly XV, oddílu G, položky 41 přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v rozsahu 40%, takže k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí byl navrhovatel částečně invalidní podle § 44 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nebyl však plně invalidní podle § 39 téhož zákona. Soud prvního stupně tyto posudkové závěry přejal. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 29.8.1997, č.j. 3 Cao 153/96-22, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na to, že posudková komise ve svém posudku neodůvodnila, proč považuje navrhovatele pouze za částečně invalidního, a neuvedla, zda zdravotní stav navrhovatele hodnotí jako zlepšený a stabilizovaný. Proto odvolací soud pokládal označený posudek za neúplný a nepřesvědčivý. Odvolací soud dále poukázal na to, že posudková komise nehodnotila další onemocnění navrhovatele a neuvažovala o možném zvýšení o 10% a nehodnotila ani zhoršení navrhovatelova zdravotního stavu od 21.10.1996. Odvolací soud uložil v naznačeném směru soudu prvního stupně doplnit důkazní řízení. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16.7.1998, č.j. 29 Ca 230/96-42, přezkoumávané rozhodnutí ČSSZ znovu potvrdil. Z doplňujícího posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Hradci Králové ze dne 20.3.1998 vyplynulo, že přiznání plné invalidity navrhovateli v r. 1993 považuje posudková komise za nesprávné a nepřesvědčivé, neboť tehdy nebyl řádně zhodnocen zbývající pracovní potenciál navrhovatele, daný zjišťovaným fyzickým, psychickým a smyslovým stavem. U navrhovatele došlo ke zhoršení hybnosti v pravé kyčli s doporučením totální endoprotézy. Došlo i k určité poruše tepu při maximální hyperabdukci horních končetin. Zjištěna byla též akrocyanoza s měnlivým průběhem a déletrvajícími zhoršeními. Posudkové hodnocení však posudková komise nezměnila. Pro základní onemocnění zhodnotila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti navrhovatele na 30% (dolní hodnota podle kapitoly XV, oddílu G, položky 41 přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.) a pro postižení oběhu na horních končetinách ji zvýšila o dalších 10% na celkových 40%. Z vyžádaného posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Praze 2 ze dne 16.6.1998, dále soud prvního stupně zjistil, že tato posudková komise považuje za rozhodující zdravotní postižení navrhovatele stav po osteosyntéze zadní hrany acetabula pro tříštivou zlomeninu a luxaci hlavice pravého kyčle ze dne 26.8.1989 s následnou nekrozou hlavice femuru a vývojem těžké poruchy hybnosti v pravém kyčelním kloubu. Jako ostatní zdravotní postižení označila akrocyanozu (modravé zbarvení kůže rukou) a nevyloučila, že tento stav je následkem prochlazení obou rukou během vojenského cvičení v r. 1970, s přetrvávajícími vegetativními a kožními změnami, dále lehkou periartritidu obou ramenních kloubů po nošení berlí a podezření na syndrom horní hrudní apretury. I tato posudková komise hodnotila původní přiznání plné invalidity jako posudkový omyl a svůj závěr o tom odůvodnila. K datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí nebylo v navrhovatelově zdravotním stavu dokladováno podstatné zhoršení. K mírnému zhoršení došlo po ortopedické stránce, nebylo však takového rázu, aby odůvodňovalo plnou invaliditu a pokud by byla realizována doporučená operace kyčle, vyžádala by si pouze dočasnou pracovní neschopnost. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti navrhovatele hodnotila podle kapitoly XV, oddílu G, položky 43.3, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 40%, kterou zvýšila o dalších 10% pro onemocnění cév ne zcela jasné etiologie na konečných 50%. Ve svém závěru však i tato posudková komise shledala navrhovatele k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí pouze částečně invalidním; z tohoto závěru při svém rozhodování vycházel pak i soud prvního stupně. Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele usnesením ze dne 11.6.1999, č.j. 3 Cao 139/98-53, rozsudek soudu prvního stupně znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud poukázal na potřebu jednoznačně a přesvědčivě vyjádřit, co vedlo k překvalifikování navrhovatelovy plné invalidity na částečnou právě v březnu r. 1996 a na nejednotné hodnocení navrhovatelova zdravotního postižení – nekrozy hlavice kosti stehenní oběma posudkovými komisemi. Soudu prvního stupně uložil doplnění řízení k posouzení těchto otázek. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21.6.2001, č.j. 29 Ca 230/96-97, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14.11.2001, č.j. 29 Ca 230/96-104, přezkoumávané rozhodnutí ČSSZ znovu potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků a českého státu tak, že žádnému z nich je nepřiznal. Z doplňujícího posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Praze 2 ze dne 22.12.1999 zjistil, že za rozhodující zdravotní postižení navrhovatele považuje stav po osteosyntéze zadní hrany acetabula pro tříštivou zlomeninu a po luxaci hlavice femuru a na tomto terénu nasedajícím postupným vývojem degenerativních změn s výslednou těžkou poruchou hybnosti v pravém kyčelním kloubu. Posudková komise v posudku popsala na základě lékařských zpráv vývoj navrhovatelova zdravotního stavu po autonehodě, vyjádřila se k pochybnostem odvolacího soudu a shledala, že opakované tvrzení navrhovatele o nedostatečnosti posudkovou komisí hodnocené zdravotní dokumentace nebylo nijak konkrétně doloženo navrhovatelem samým. Všechny jím v průběhu řízení předložené lékařské nálezy byly již součástí posudkovou komisí hodnocené zdravotní dokumentace. Posudková komise setrvala na předchozích posudkových závěrech. Ze znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze ze dne 26.4.2001 soud prvního stupně zjistil, že znalecký kolektiv, složený ze čtyř lékařů (mezi nimi i ortopeda), hodnotil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti navrhovatele ke stanovenému datu obdobně jako posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Praze 2 podle kapitoly XV (podpůrný a pohybový aparát), oddílu G (postižení končetin), pložky 43.3 písm. a/ (omezení pohybu kyčelních kloubů těžšího stupně jednostranně) na 40% (rozpětí je zde stanoveno 30 – 40%), a pro onemocnění horních končetin akrocyanozou a postižení zažívacího aparátu je zvýšil o dalších 10%. Přitom obtíže vyplývající z většího zatížení páteře zkrácením pravé dolní končetiny jsou již obsaženy v základním ohodnocení. Hlavní příčinou přiznání plné invalidity navrhovateli v r. 1993 bylo vyčerpání podpůrčí doby nemoci a nikoli klinický a funkční stav končetiny. H