30 Cdo 1849/2024 — Nejvyšší soud

30 Cdo 1849/2024 citace  Právní věta:V případě zajištění nosičů dat a jejich obsahu zahrnujícího mimo jiné i komunikaci obviněného s obhájcem a údaje, které nejsou zcela zjevně potřebné pro trestní řízení a jejichž zařazení do spisu neoprávněně zasahuje do práva na soukromí a na informační sebeurčení, je nesprávným úředním postupem soudu to, že neučinil opatření, aby taková data nebyla do trestního spisu založena. Skutečnost, že k těmto údajům jako k součásti spisu měli přístup a seznámili se s nimi státní zástupce a ostatní obžalovaní a jejich obhájci, nebo že se ve spisu stále nacházejí, je důsledkem tohoto nesprávného úředního postupu, k němuž lze přihlédnout při posuzování rozsahu újmy, ale samostatný nesprávný úřední postup již sama o sobě nepředstavuje. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 4. 2025 Spisová značka:30 Cdo 1849/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:30.CDO.1849.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nepřípustnost dovolání subjektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dovolání (vady) Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 243c odst. 3 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:22. 5. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:36 / 2026 Anotace:Žalobci se u soudu prvního stupně domáhali každý zaplacení částky 1 000 000 Kč a omluvy jako zadostiučinění za nesprávný úřední postup Městského soudu v Brně, který spočíval v tom, že v rámci domovní prohlídky došlo k zajištění elektronických zařízení, které obsahovaly i komunikaci žalobce s jeho obhájci a soukromé a osobní soubory. Soud předal veškerý obsah státnímu zástupci, ostatním spoluobžalovaným a jejich obhájcům. U žalobců tak vznikla nemajetková újma v důsledku zásahu do jejich práva na obhajobu a nemajetková újma v důsledku zásahu do jejich práva na soukromí. Soud prvního stupně nejprve žalobu zamítl, v pořadí druhým rozsudkem ve věci uložil Městskému soudu v Brně povinnost poskytnout žalobcům zadostiučinění ve formě částečné omluvy a zaplacení poměrné částky. U Městského soudu v Brně bylo proti žalobci vedeno medializované trestní řízení, při kterém byl znalecky posuzován obsah zabavených elektronických zařízení žalobce při domovní prohlídce. Soud prvního stupně uzavřel, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě excesu při plnění povinností orgány činnými v trestním řízení, neboť data irelevantní pro trestní řízení se neměla dostat do znaleckého posudku a neměla být distribuována mezi ostatní účastníky řízení a jejich obhájce. Odvolací soud částečně rozsudek soudu prvního stupně zrušil, částečně zamítl a částečně potvrdil. Konstatoval, že excesivní postup orgánů činných v trestním řízení může být vyhodnocen jako nesprávný úřední postup a že v jeho důsledku může vzniknout odškodnitelná újma. Za nesprávný úřední postup pak považoval manipulaci se znaleckými posudky, nikoliv samotné zajištění předmětných elektronických zařízení. Skutečnost, že data jsou stále součástí spisu, nepovažoval za trvání nesprávného úředního postupu. Ve vztahu k zásahu do práva na obhajobu odvolací soud uzavřel, že nezajištění ochrany komunikace mezi obhájcem a klientem, a dokonce její zpřístupnění jiným osobám, představuje nesprávný úřední postup, a to bez ohledu na to, zda takto zjištěné informace orgány činné v trestním řízení proti obžalovanému použijí či nikoliv. V nyní posuzované věci však odvolací soud nepovažoval omluvu za dostatečnou, neboť ačkoliv se orgány státní moci nedopustily zjevné svévole, přistoupily k distribuci disků i přes to, že žalobce upozorňoval na obsah zpráv. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání a Nejvyššímu soudu byla předložena otázka, jaké jednání orgánů činných v trestním řízení vymezených žalobci vlastně představuje nesprávný úřední postup. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 1849/2024-910 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobců a) S. Z., a b) J. Z., zastoupených Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím a o omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 46/2019, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 25 Co 255/2023, 25 Co 6/2024-866, takto: I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 25 Co 255/2023, 25 Co 6/2024-866, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2023, č. j. 23 C 46/2019-804, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 7. 2023, č. j. 23 C 46/2019-825, a doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 11. 2023, č. j. 23 C 46/2019-836, v rozsahu zamítnutí žaloby vůči každému z žalobců co do částky 960 000 Kč s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích, a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání žalobců odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci a) a b) se žalobou domáhají každý zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z těchto částek od 22. 2. 2019 do zaplacení a omluvy v požadovaném znění jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 3 T 151/2017, spočívajícího v tom, že v rámci domovní prohlídky došlo k zajištění mobilního telefonu iPhone a tabletu iPad žalobce a), které obsahovaly mimo jiného i komunikaci žalobce a) s jeho obhájci a soukromé a osobní soubory (např. intimní fotografie a fotografie rodinných příslušníků, údaje o zdravotní péči). Ke zkoumání těchto zařízení přibral soud znalecký ústav, aniž zohlednil, že mohou obsahovat i takový důvěrný obsah. Při hlavním líčení dne 28. 2. 2018 předseda senátu předal veškerý obsah zajištěných elektronických zařízení na datových nosičích blue-ray státnímu zástupci, ostatním spoluobžalovaným a jejich obhájcům a nebylo vyhověno ani žádosti žalobce a) o vyjmutí tohoto obsahu ze spisu, kde se tedy stále nachází. U žalobce a) tak vznikla nemajetková újma v důsledku zásahu do jeho práva na obhajobu (vztahujícího se k jeho komunikaci s obhájci), za níž požadoval 700 000 Kč, a oběma žalobcům pak nemajetková újma v důsledku zásahu do jejich práva na soukromí (týkajícího se soukromých a osobních souborů na zkoumaných zařízeních), za níž žalobce a) požadoval 300 000 Kč a žalobkyně b) pak 1 000 000 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně svým prvním rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 23 C 46/2019-353, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 2. 2020, č. j. 23 C 46/2019-357, žalobu obou žalobců zamítl a rozhodl o jejich povinnosti k náhradě nákladů řízení. Tento rozsudek však Městský soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 25 Co 108/2020-384, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Následně soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 23 C 46/2019-804, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 7. 2023, č. j. 23 C 46/2019-825, uložil žalované povinnost poskytnout žalobcům a) a b) omluvy v rozsudku uvedeném znění (výrok I a III) a požadavek na část oběma žalobci požadovaných omluv zamítl (výrok II a IV), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok V) a zamítl jeho žalobu co do částky 890 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok VI). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok VII) a zamítl její žalobu co do částky 900 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok VIII) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) na náhradu nákladů řízení částku 123 910 Kč a žalobkyni b) částku 121 910 Kč (výrok IX). Doplňujícím rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 23 C 46/2019-836, pak soud prvního stupně doplnil svůj druhý rozsudek o výrok, kterým žalobu žalobkyně b) zamítl i co do částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok I doplňujícího rozsudku) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu ná