30 Cdo 1849/2024 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1849/2024-910 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobců a) S. Z., a b) J. Z., zastoupených Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím a o omluvu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 46/2019, o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 25 Co 255/2023, 25 Co 6/2024-866, takto: I. Zrušují se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2024, č. j. 25 Co 255/2023, 25 Co 6/2024-866, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2023, č. j. 23 C 46/2019-804, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 7. 2023, č. j. 23 C 46/2019-825, a doplňujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 11. 2023, č. j. 23 C 46/2019-836, v rozsahu zamítnutí žaloby vůči každému z žalobců co do částky 960 000 Kč s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích, a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání žalobců odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci a) a b) se žalobou domáhají každý zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z těchto částek od 22. 2. 2019 do zaplacení a omluvy v požadovaném znění jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Městského soudu v Brně ve věci sp. zn. 3 T 151/2017, spočívajícího v tom, že v rámci domovní prohlídky došlo k zajištění mobilního telefonu iPhone a tabletu iPad žalobce a), které obsahovaly mimo jiného i komunikaci žalobce a) s jeho obhájci a soukromé a osobní soubory (např. intimní fotografie a fotografie rodinných příslušníků, údaje o zdravotní péči). Ke zkoumání těchto zařízení přibral soud znalecký ústav, aniž zohlednil, že mohou obsahovat i takový důvěrný obsah. Při hlavním líčení dne 28. 2. 2018 předseda senátu předal veškerý obsah zajištěných elektronických zařízení na datových nosičích blue-ray státnímu zástupci, ostatním spoluobžalovaným a jejich obhájcům a nebylo vyhověno ani žádosti žalobce a) o vyjmutí tohoto obsahu ze spisu, kde se tedy stále nachází. U žalobce a) tak vznikla nemajetková újma v důsledku zásahu do jeho práva na obhajobu (vztahujícího se k jeho komunikaci s obhájci), za níž požadoval 700 000 Kč, a oběma žalobcům pak nemajetková újma v důsledku zásahu do jejich práva na soukromí (týkajícího se soukromých a osobních souborů na zkoumaných zařízeních), za níž žalobce a) požadoval 300 000 Kč a žalobkyně b) pak 1 000 000 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně svým prvním rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č. j. 23 C 46/2019-353, ve spojení s opravným usnesením ze dne 5. 2. 2020, č. j. 23 C 46/2019-357, žalobu obou žalobců zamítl a rozhodl o jejich povinnosti k náhradě nákladů řízení. Tento rozsudek však Městský soud v Praze jako odvolací soud usnesením ze dne 14. 5. 2020, č. j. 25 Co 108/2020-384, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Následně soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 23 C 46/2019-804, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 7. 2023, č. j. 23 C 46/2019-825, uložil žalované povinnost poskytnout žalobcům a) a b) omluvy v rozsudku uvedeném znění (výrok I a III) a požadavek na část oběma žalobci požadovaných omluv zamítl (výrok II a IV), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 110 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok V) a zamítl jeho žalobu co do částky 890 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok VI). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok VII) a zamítl její žalobu co do částky 900 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok VIII) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) na náhradu nákladů řízení částku 123 910 Kč a žalobkyni b) částku 121 910 Kč (výrok IX). Doplňujícím rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 23 C 46/2019-836, pak soud prvního stupně doplnil svůj druhý rozsudek o výrok, kterým žalobu žalobkyně b) zamítl i co do částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 22. 2. 2019 do zaplacení (výrok I doplňujícího rozsudku) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku (výrok II doplňujícího rozsudku). 4. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění. U Městského soudu v Brně bylo pod sp. zn. 3 T 151/2017 vedeno vůči žalobci a) trestní řízení, které bylo medializováno (dále jen „předmětné trestní řízení“). V rámci tohoto trestního řízení přibral soud opatřeními ze dne 23. 11. 2017 [proti nimž se žalobce a) neúspěšně bránil námitkami] jako znalecký ústav Kriminalistický ústav Praha ke zkoumání dvou zařízení žalobce a), a to mobilního telefonu Apple iPhone 5S a tabletu iPad model A1584, jež byla zajištěna při domovní prohlídce u žalobců, kteří jsou manželé. Znaleckým posudkem, jenž se stal součástí spisu, byl zajištěn obsah těchto zařízení, který jako přílohu tohoto znaleckého posudku předal předseda senátu při hlavním líčení dne 28. 2. 2018 obhájcům ostatních spoluobžalovaných a státnímu zástupci na nosičích blue-ray. Proti tomuto se žalobce a) ve své trestní věci neúspěšně bránil a upozorňoval na druhy dat, které se na discích nacházejí. Při hlavním líčení dne 2. 5. 2018 soud konstatoval, že materiály na blue-ray discích nejsou pro věc relevantní, a nakonec jimi důkaz neprováděl. Blue-ray disky obsahovaly velké množství komunikace žalobce a) s jeho právními zástupci i obhájci v různých věcech, fotografie soukromé povahy [např. ze svatby, z mládí žalobce a), jeho příbuzných a známých, manželskou komunikaci mezi oběma žalobci, obecné informace ohledně zdravotního stavu příbuzných žalobce a), komunikaci s žalobkyní b) ohledně postupování IVF, eroticky laděnou fotografii žalobkyně b) včetně velmi krátkého videa pořízeného z této fotografie, informace o místu pořízení některých fotografií či pohybu žalobce a)]. Proti postupu Městského soudu v Brně spočívajícímu v založení komunikace žalobce a) s jeho obhájci a soukromých informací získaných z telefonu a tabletu byla podána i ústavní stížnost projednávaná u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 4342/18. Ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 151/2017 byl nakonec žalobce a) shledán vinným ze stíhaného trestného činu. Žalobce a) prožíval z důvodu sdílení jeho komunikace s obhájci a materiálů z jeho obhajoby deziluzi z justičního systému, neboť k porušení jeho práva na obhajobu došlo již dříve provedením odposlechu jeho hovoru s obhájcem. Žalobce a) tak prožíval zmar, který byl v důsledku jeho omezení na svobodě ve vazbě o to intensivnější. V bytě, kde bydlel, se necítil kvůli provedení domovní prohlídky dobře, s žalobkyní b) pak nemohl komunikovat tak volně jako dříve prostřednictvím zpráv. Také jeho právní zástupci se od něj z tohoto důvodu odvraceli a jeho sestra ho z obavy o své soukromí navštěvovala méně. Žalobce a) nemá sociální sítě, sám by takové fotografie nesdílel, fotografie ze svatby rozeslat nestihl. Žalobkyně b) se cítila ponížená tím, že informace ohledně její léčby problémů s početím vešla ve známost a že její obnaženou fotografii a komunikaci s jejím manželem mohly vidět třetí osoby. V důsledku uvedeného vnímala i stres a negativní rozpoložení svého manžela. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 15 C 88/2018 (a u odvolacího soudu pod sp. zn. 17 Co 301/2019) se žalobce a) domáhal zadostiučinění ve formě omluvy i v penězích za to, že součástí (jiného trestního) spisu byly odposlechy jeho hovorů s obhájci, soud prvního stupně žalobci a) přiznal omluvu a odvolací soud konstatoval, že dostatečnou formou satisfakce je konstatování porušení práva. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 26 C 49/2019 (a u odvolacího soudu pod sp. zn. 13 Co 100/2021) se pak obhájci žalobce a) domáhali zadostiučinění za distribuci jejich komunikace se žalobcem a) v předmětném trestním řízení, za což jim bylo přiznáno zadostiučinění ve formě omluvy (a zaslání CD). Žalobci a) a b) uplatnili dne 21. 8. 2018 u žalované nárok na poskytnutí omluvy a přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích. 5. Po stránce právní vyšel soud prvního stupně ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve zn