30 Cdo 1883/2013 – Nejvyšší soud

30 Cdo 1883/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyň a) M. S. – R., a b) I. Sch., obou zastoupených Mgr. Alenou Kinclovou, advokátkou se sídlem v Lysé nad Labem, Sadová 1808, proti žalované Mgr. E. N., zastoupené JUDr. Danielou Trávníčkovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Svitavská 1, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 77/2009, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. listopadu 2012, č.j. 1 Co 42/2012-541, ve znění opravného usnesení ze dne 6. února 2013, č.j. 1 Co 42/2012-568, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. listopadu 2012, č.j. 1 Co 42/2012-541, ve znění opravného usnesení ze dne 6. února 2013, č.j. 1 Co 42/2012-568, ve výroku I., pokud jím byla v rámci změny rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaslala každé z žalobkyň písemnou omluvu s textem: Omlouvám se Vám za svoji neoprávněnou hodnotící kritiku pana H. S.-R., Vašeho otce, spočívající v těchto výrocích: b). . . Použijeme-li logiku, kterou se správní orgán ve věci S. údajného neprovinění řídí, dospějeme k šokujícímu závěru. Na otázku: „Provinil se Adolf Hitler svými činy proti lidstvu?“ musíme totiž odpovědět: „Nikoli, neprovinil, protože zemřel dříve, než nad ním Norimberský soud mohl vynést rozsudek.“ a c) „Vyplnění žádosti [F. o udělení občanství H. S.] je možné označit za čin blízký vlastizradě“, jak jsem je uvedla ve stati s názvem „KAPITOLA I KAUZA S.-R.“ v publikaci s názvem „CUI BONO RESTITUCE?“ zveřejněné v roce 2006 a v totožném rozsahu s názvem „CUI BONO RESTITUCE II.“ zveřejněné v roce 2007, čímž jsem zasáhla do osobnosti pana H. S.-R., v B. a zemřelém v R. nad S., konkrétně do jeho práva na občanskou čest, důstojnost a občanskou bezúhonnost. Mgr. E. N., B.“, a pokud jím byla v rámci změny rozsudku soudu prvního stupně zamítnuta žaloba, aby žalovaná zaslala k rukám ředitele (ředitelky) Národní knihovny České republiky, České republiky-Kanceláře Poslanecké sněmovny a Moravské zemské knihovny v Brně písemné oznámení s obsahem: „Vážený pane řediteli/Vážená paní ředitelko, ve své stati s názvem „KAPITOLA I KAUZA S.-R.“ v publikaci s názvem „CUI BONO RESTITUCE?“ zveřejněné v roce 2006 a v publikaci s názvem „CUI BONO RESTITUCE II.“ zveřejněné v roce 2007, jsem zasáhla do osobnosti pana H. S.-R., v B. a zemřelého v R. nad S., těmito výroky: e). . . Použijeme-li logiku, kterou se správní orgán ve věci S. údajného neprovinění řídí, dospějeme k šokujícímu závěru. Na otázku: „Provinil se Adolf Hitler svými činy proti lidstvu?“ musíme totiž odpovědět: „Nikoli, neprovinil, protože zemřel dříve, než nad ním Norimberský soud mohl vynést rozsudek.“ a f) „Vyplnění žádosti [F. o udělení občanství H. S.] je možné označit za čin blízký vlastizradě. (uvedeno na s. 15 odstavec 1, část věty první, ve stati „KAPITOLA I KAUZA S.-R.“ v publikaci „CUI BONO RESTITUCE?“ a současně na s. 17, odstavec 1, část věty první, v totožné stati v publikaci „CUI BONO RESTITUCE II.“) Mgr. E. N., B.“, a dále ve výroku III., se zrušuje a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ve zbývající části se dovolání žalobkyň proti výroku I. zamítá. III. Dovolání žalobkyň proti výroku II. a III. rozsudku odvolacího soudu se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se ve smyslu ustanovení § 15 tehdy platného zákona č. 40/1964 Sb. - občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) domáhaly postmortální ochrany osobnosti svého zemřelého otce pana H. M. S.-R. Podle žaloby neoprávněné zásahy do osobnosti jmenovaného měly spočívat v celkem 15 výrocích, z toho 10 nepravdivých skutkových tvrzeních a 5 neoprávněných hodnotících úsudcích, obsažených v dále uvedených publikacích, jejichž autorkou je žalovaná. Rozsudkem ze dne 21. října 2011, č.j. 24 C 77/2009-221, Krajský soud v Brně výrokem I. uložil žalované zaslat každé z žalobkyň písemnou omluvu s textem: Omlouvám se Vám za svoji neoprávněnou hodnotící kritiku pana H. S.-R., Vašeho otce, spočívající v těchto výrocích: a) [H. S.] zemřel v domácím vězení, které mu bylo nařízeno z důvodů jeho nemoci. Nebýt ní, byla by na něj bývala zřejmě uvalena vyšetřovací vazba. Jeho úmrtím pominuly důvody dalšího stíhání, takže rozsudek mimořádného lidového sou­du nad ním vynesen nebyl. b) Na tomto místě se nabízí úvaha o tom, že jestliže S. předčasná smrt hypoteticky zabránila Ministerstvu vnitra, aby mu vydalo konečné rozhod­nutí o zachování československého občanství, což je S. smůla, mohla naopak tato smrt stejně tak dobře zabránit odsouzení tohoto muže mimo­řádným lidovým soudem jako zrádce a kolaboranta, což je naopak jeho štěstí. Použijeme-li logiku, kterou se správní orgán ve věci S. údajného neprovinění řídí, dospějeme k šokujícímu závěru. Na otázku: „Provinil se Adolf Hitler svými činy proti lidstvu?“ musíme totiž odpovědět: „Nikoli, neprovinil, protože zemřel dříve, než nad ním Norimberský soud mohl vynést rozsudek.“ c) Vyplnění žádosti [F. o udělení občanství H. S.] je možné označit za čin blízký vlastizradě. jak jsem je uvedla ve stati s názvem „KAPITOLA I KAUZA SALM-REIFFERSCHEIDT“ v publikaci s názvem „CUI BONO RESTITUCE?“ zveřejněné v roce 2006 a v totožném rozsahu s názvem „CUI BONO RESTITUCE II.“ zveřejněné v roce 2007, čímž jsem zasáhla do osobnosti pana H. S.-R., v B. a zemřelém v R. nad S., konkrétně do jeho práva na občanskou čest, důstojnost a občanskou bezúhonnost. Mgr. E. N., B. Výrokem II. uložil žalované zaslat k rukám ředitelů Národní knihovny České republiky, Kanceláře poslanecké sněmovny, odboru Parlamentní knihovna a Moravské zemské knihovny v Brně písemné oznámení s tímto obsahem: Vážený pane řediteli/Vážená paní ředitelko, Ve své stati s názvem „KAPITOLA I KAUZA SALM-REIFFERSCHEIDT“ v publikaci s názvem „CUI BONO RESTITUCE?“, zveřejněné v roce 2006, a v publikaci s názvem „CUI BONO RESTITUCE II.“ zveřejněné v roce 2007, jsem zasáhla do osobnosti pana H. S.-R., v B. a zemřelého v R. nad S., těmito výroky: a) [H. Salm]zemřel v domácím vězení, které mu bylo nařízeno z důvodů jeho nemoci. Nebýt ní, byla by na něj bývala zřejmě uvalena vyšetřovací vazba. Jeho úmrtím pominuly důvody dalšího stíhání, takže rozsudek mimořádného lidového sou­du nad ním vynesen nebyl. (uvedeno na s. 14, odstavec 2., věta druhá, třetí a čtvrtá, ve stati „KAPITOLA I KAUZA SALM-REIFFERSCHEIDT“ v publikaci „CUI BONO RESTITUCE?“ a současně na s. 16, odstavec 2., věta druhá, třetí a čtvrtá, v totožné stati v publikaci „CUI BONO RESTITUCE II.“). b) Na tomto místě se nabízí úvaha o tom, že jestliže S. předčasná smrt hypoteticky zabránila Ministerstvu vnitra, aby mu vydalo konečné rozhod­nutí o zachování československého občanství, což je S. smůla, mohla naopak tato smrt stejně tak dobře zabránit odsouzení tohoto muže mimo­řádným lidovým soudem jako zrádce a kolaboranta, což je naopak jeho štěstí. Použijeme-li logiku, kterou se správní orgán ve věci S. údajného neprovinění řídí, dospějeme k šokujícímu závěru. Na otázku: „Provinil se Adolf Hitler svými činy proti lidstvu?“ musíme totiž odpovědět: „Nikoli, neprovinil, protože zemřel dříve, než nad ním Norimberský soud mohl vynést rozsudek.“ (uvedeno na s. 14, odstavec 3. a 4., ve stati „KAPITOLA I KAUZA SALM-REIFFERSCHEIDT“ v publikaci „CUI BONO RESTITUCE?“ a současně na s. 16, odstavec 3. a 4., v totožné stati v publikaci „CUI BONO RESTITUCE II.“). c) Vyplnění žádosti [F. o udělení občanství H. S.] je možné označit za čin blízký vlastizradě. (uvedeno na s. 15, odstavec 1., část věty první, ve stati „KAPITOLA I KAUZA S.-R.“ v publikaci „CUI BONO RESTITUCE?“ a současně na s. 17, odstavec 1., část věty první, v totožné stati v publikaci „CUI BONO RESTITUCE II.“). Mgr. E. N., B. Výrokem III. zamítl nároky na zaslání písemné omluvy každé ze žalobkyň ohledně těchto tvrzení: a) Pozbyl československé občanství dle úst. dekretu č. 33/1945. Pozbyl ho dle § 1 odst. 1 tohoto dekretu nabytím říšskoněmeckého občanství a současně i dle § 1 odst. 2 z důvodů své německé národnosti. b) Odvolání H. S. bylo pravomocně zamítnuto, a to na základě existence dochovaných sčítacích archů, které dokládají, že H. S. se v roce 1930 a následně ještě jednou v roce 1939, přihlásil k národnosti německé a takto vstupoval do okupace. c) Pokud existovalo S. osvědčení „B“, pak z tohoto dokumentu nevyplývaly žádné nároky na uznání jeho občanství. d) Veškerá odvolání (rozuměj i H. S. a jeho ležící pozůstalosti po jeho smrti) byla zamítnuta a L. S. R. nakonec souhlasí s ukončením řízení (prohlášení z 18. 8. 1952). e) Komunisté nesebrali majetek S., majetek sebral S. prezident Beneš, a to v souladu s Postupimskou dohodou a Pařížskou reparační dohodou, nařizující konfiskovat „německý majetek v cizině“. f) Žádný správní ani soudní orgán se nezabýval potvrzením či vyvrácením podezření z členství v nacistických organizacích H. S. g) H. S. bylo dne 30. 8. 1