30 Cdo 193/2017 — Nejvyšší soud

30 Cdo 193/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2019 Spisová značka:30 Cdo 193/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.193.2017.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odpovědnost státu za škodu Přípustnost dovolání Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 32 předpisu č. 120/2001Sb. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.07.2015 § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 4. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 193/2017-111 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně RYDINGS INVESTMENT, a. s., identifikační číslo osoby 28201213, se sídlem v Kladně, Benediktínská 3429, zastoupené Mgr. Jiřím Kuncem, advokátem, se sídlem v Kladně, Dobrovského 1463, proti žalované J. Š., soudní exekutorce, Exekutorský úřad XY, se sídlem v XY, zastoupené Mgr. Pavlou Janečkovou, advokátkou, se sídlem v Kladně, Saskova 1625, o zaplacení 410 768 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 22 C 69/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 27 Co 357/2016-87, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2016, č. j. 27 Co 357/2016-87, se v nákladovém výroku II mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se dovolání žalobkyně odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 410 768 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu žalované, jehož se měla dopustit při vedení exekuce pod sp. zn. 088 EX 344/2015 ve věci povinného P. D. pro pohledávku žalobkyně jako oprávněné ve výši 1 310 000 Kč s příslušenstvím. 2. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 22 C 69/2015-51, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 410 768 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 30 840 Kč (výrok II). 3. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná jako soudní exekutorka vedla exekuci pod sp. zn. 088 EX 344/2015 ve věci povinného P. D. pro pohledávku žalobkyně jako oprávněné ve výši 1 310 000 Kč s příslušenstvím. Dne 6. 5. 2015 v 11:30 hodin došlo Krajským soudem v Praze ke zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení na majetek povinného (č. j. KSPH 71 INS XY). Od tohoto okamžiku měli věřitelé možnost přihlašovat své pohledávky do insolvenčního řízení. Povinnému bylo povoleno oddlužení. Usnesení o povolení oddlužení povinného bylo zveřejněno dne 14. 7. 2015 v 15:59 hodin, věřitelé byli dodatečně vyzváni k přihlášení pohledávek ve lhůtě 30 dnů. Žalobkyně svoji pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásila. Žalobkyně se dne 5. 8. 2015 obrátila na žalovanou s dotazem na stav uvedeného exekučního řízení a žádostí o případné související informace. Žalovaná odpověděla po devíti dnech sdělením, že povinnému byla zaslána výzva ke splnění povinnosti spolu s exekučními příkazy, povinný podal návrh na insolvenci a dne 14. 7. 2015 mu bylo povoleno oddlužení. Odpověď byla zástupci žalobkyně doručena dne 14. 8. 2015, tedy den po uplynutí 30denní lhůty stanovené usnesením o úpadku k podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení. Žalobkyně předpokládala, že při oddlužení povinného by obdržela minimálně 30 % z vymáhané pohledávky, tj. 393 000 Kč na jistině a 17 768 Kč na úrocích z prodlení za období od 21. 1. 2015 do 13. 8. 2015, celkem tedy 410 768 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě domnělé škody v uvedené výši, ta však její nárok odmítla. 4. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 20 560 Kč (výrok II). 5. Odvolací soud považoval soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění za správná a z nich vyvozené skutkové závěry rovněž za správné, úplné a přesvědčivé. Skutková zjištění byla dle odvolacího soudu taktéž dostatečná pro právní posouzení věci. 6. Ve vztahu k právnímu posouzení věci se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně, že je dána pasivní legitimace žalované ohledně její (případné) odpovědnosti za újmu (škodu) ve smyslu § 32 exekučního řádu, jež má objektivní povahu (když odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. a odpovědnost ve smyslu § 32 exekučního řádu zde obstojí vedle sebe). V této souvislosti odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006, uveřejněný pod číslem 44/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž Nejvyšší soud uvedl, že soudní exekutor odpovídá za škodu vzniklou při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (tedy i tzv. nesprávným úředním postupem) vedle státu. 7. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně rovněž v tom, že není naplněn předpoklad (objektivní) odpovědnosti soudního exekutora za újmu dle § 32 exekučního řádu v podobě (ne)existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením právní povinnosti a tvrzenou újmou (škodou). Soud prvního stupně rovněž správně akcentoval právní význam § 71 odst. 1, 2, 3 insolvenčního zákona, podle něhož soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku, ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby zvláštní způsob doručení. Písemnost se považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená v tomto zákoně, je splněna zveřejněním příslušné písemnosti v insolvenčním rejstříku. 8. Příslušná rozhodnutí insolvenčního soudu ohledně povinného v exekuci vedené žalovanou včetně výzvy věřitelům povinného k podávání přihlášek do insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Tím však platí (fikce), jako by byla všem věřitelům předmětná výzva doručena ve smyslu § 71 insolvenčního zákona. Podle § 71 odst. 2 insolvenčního zákona při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění. Z toho se podává závěr, že všichni věřitelé povinného (včetně žalobkyně) byli okamžikem zveřejnění příslušné výzvy insolvenčního soudu věřitelům k podávání přihlášek ve stanovené lhůtě v insolvenčním rejstříku o této skutečnosti vyrozuměni (poučeni). Již jen z toho důvodu případné neoznámení a nepoučení o existenci vedeného insolvenčního řízení a takové výzvy ze strany žalované coby soudní exekutorky v rámci jí vedené exekuce nemá dle odvolacího soudu významu ve vztahu k (ne)vědomosti věřitele – žalobkyně o takové výzvě a nemůže tak představovat příčinu žalobkyní tvrzeného následku v podobě újmy vzniklé jí nepřihlášením její pohledávky do daného insolvenčního řízení. Jinými slovy, jestliže byla výzva žalobkyni – ostatně jako jakémukoliv jinému věřiteli povinného – doručena zveřejněním v insolvenčním rejstříku (byť k doručení mělo dojít fikcí podle § 71 insolvenčního zákona) a od tohoto zveřejnění započala běžet insolvenčním soudem stanovená lhůta k podávání přihlášek pohledávek věřitelů, nemá zde neinformování o existenci takové výzvy ze strany žalované příčinný vztah k žalobkyní tvrzenému následku; není zde příčinná souvislost, jak správně uzavřel soud prvního stupně. 9. Odvolací soud současně zdůraznil, že žalovaná – co do povinností uložených jí jako soudní exekutorce procesními předpisy (exekučním řádem a občanským soudním řádem) při vedení exekuce – nemá povinnost věřitele – oprávněného vyrozumívat o zahájení insolvenčního řízení ohledně povinného. Vyhláška o zahájení takového insolvenčního řízení je jí doručována insolvenčním soudem dle § 102 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona z důvodu, aby sama coby soudní exekutorka nepokračovala v provádění exekuce, nikoliv z jiných důvodů. Žalovaná coby exekutorka proto ani neporušila právní povinnost stanovenou jí exekučním řádem či občanským soudním řádem; ani z tohoto důvodu není naplněn další předpoklad odpovědnosti žalované podle § 32 exekučního řádu v podobě porušení právní povinnost