30 Cdo 211/2021 – Nejvyšší soud

30 Cdo 211/2021-879 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) R. M., narozeného XY, bytem XY, b) R. R., narozeného XY, bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 406/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2020, č. j. 29 Co 151/2020-834, takto: I. Řízení o dovolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2019, č. j. 26 C 406/2014-784, se zastavuje. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2020, č. j. 29 Co 151/2020-834, ve výroku II a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2019, č. j. 26 C 406/2014-784, ve výrocích VII a IX, a v navazujících nákladových výrocích se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodního soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání žalobců odmítá. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobci se v řízení domáhali náhrady škody, žalobce a) spočívající v ušlém zisku z příjmu ze služebního poměru za dobu od 1. 1. 2010 do 29. 2. 2012 ve výši 863 792 Kč s příslušenstvím, žalobce b) v podobě ušlého zisku z příjmu ze služebního poměru za dobu od 1. 12. 2008 do 30. 6. 2014 ve výši 1 528 838 Kč s příslušenstvím. Požadované nároky na náhradu škody oba žalobci odvíjeli od nezákonného trestního stíhání vedeného proti nim a zakončeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 62/2009. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 11. 10. 2019, č. j. 26 C 406/2014-784, mimo jiné, zamítl žalobu v části, ve které se žalobce a) domáhal zaplacení částky 863 792 Kč s příslušenstvím (výrok VII), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci b) 1 014 085 Kč s příslušenstvím (výrok VIII), dále zamítl žalobu v části, ve které se žalobce b) domáhal zaplacení částky 514 753 Kč s příslušenstvím (výrok IX) a rozhodl o nákladech řízení (výroky X až XIV). 3. Soud prvního stupně na základě jím provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, podle něhož dne 2. 10. 2008 bylo zahájeno trestní stíhání proti žalobcům, kteří byli obviněni z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ust. § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona. Žalobci a) bylo kladeno za vinu, že úmyslně porušil povinnosti řádné péče o majetek, které mu vyplývaly ze zákona o majetku České republiky, když dne 1. 8. 2005 objednal nákup služby vyšití rukávových znaků, šití rukávových znaků, vyšití čepic a vyšití polokošilí v celkovém objemu 238 357 Kč a následně objednávku potvrdil, ačkoliv mu bylo známo, že s výjimkou rukávových znaků se jedná o materiál nepotřebný pro zajištění fungování obrany státu. Oběma žalobcům bylo dále kladeno za vinu, že úmyslně porušili povinnosti řádné péče o majetek, které jim vyplývaly ze zákona o majetku České republiky, když dne 4. 10. 2008 žalobce a) objednal u firmy Media 2000 s. r. o. vyšití rukávových znaků v celkovém objemu 236 441 Kč, ačkoliv již při vyhotovování a podpisu objednávky věděl, že ve skutečnosti bude danou firmou dodán jiný druh zboží, a sice čepice, osušky a ručníky, a budou neoprávněně použity prostředky ze státního rozpočtu na nákup tohoto pro Armádu České republiky nepotřebného materiálu. Žalobce b) byl viněn z toho, že v době zastupování žalobce a) jako příkazce operace potvrdil individuální příslib nákupu služeb výroby a šití znaků a vydal pokyn k proplacení zakázky. Žalobci byli dvakrát nepravomocně zproštěni obžaloby, následně došlo k jejich pravomocnému odsouzení rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012. Teprve na základě stížnosti pro porušení zákona podané ministryní spravedlnosti Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 26. 2. 2014 zprostil žalobce obžaloby, protože skutek, z něhož byli obžalováni, není trestným činem, a konstatoval, že pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2012 byl porušen zákon v neprospěch obviněných. Oba žalobci byli vysoce postavenými důstojníky (generály) Armády České republiky. Žalobce a) byl v době zahájení trestního stíhání vojákem z povolání více než 36 let, v minulosti působil ve funkci velitele nebo náčelníka určité složky až po velitele brigády, je absolventem tří prestižních zahraničních vysokých vojenských škol, působil v Bruselu jako Vojenský představitel České republiky při NATO a Evropské unii. V době zahájení trestního stíhání byl poradcem náčelníka Generálního štábu Armády ČR pro NATO a EU (v České republice), na dobu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2011 měl být vyslán na místo vojenského přidělence obrany ČR v USA, po návratu v době od 1. 1. 2012 do 29. 2. 2012 měl znovu působit na místě poradce náčelníka Generálního štábu Armády ČR. Nebýt trestního stíhání, byl by jeho služební poměr ukončen dne 29. 2. 2012. V důsledku trestního stíhání byla žalobci a) zkrácena doba služebního poměru a byl propuštěn do zálohy ke dni 30. 6. 2010. Pokud by byl žalobce a) vyslán na místo vojenského přidělence obrany ČR v USA, dosahoval by jeho měsíční plat v roce 2010 částky 47 890 Kč a v roce 2011 částky 44 940 Kč, v lednu a únoru 2012 by plat žalobce a) jako poradce náčelníka Generálního štábu činil 73 670 Kč měsíčně a žalobce by pobíral „přídavek“ (správně ovšem příspěvek, pozn. Nejvyššího soudu) na bydlení ve výši 10 200 Kč měsíčně. Nebýt trestního stíhání, dosáhl by žalobce a) v období od ledna 2010 do února 2012 příjmu z platu a z příspěvku na bydlení ve výši 1 261 300 Kč celkem. Žalobce a) ve skutečnosti v lednu 2010 až červnu 2010 pobíral plat na pozici poradce náčelníka Generální štábu ve výši 73 950 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši 10 200 Kč měsíčně. Od července 2010 pak pobíral výsluhový příspěvek, v roce 2010 ve výši 41 188 Kč měsíčně, v roce 2011 ve výši 41 992 Kč měsíčně a v roce 2012 ve výši 42 328 Kč měsíčně. Celkem tedy žalobce a) obdržel v období od ledna 2010 do února 2012 jako příjem z platu, z příspěvku na bydlení a z výsluhového příspěvku částku 1 279 388 Kč. Žalobce b) byl v době zahájení trestního stíhání více než 30 let vojákem z povolání, v minulosti působil na všech funkcích až po velitele brigády. V době zahájení trestního stíhání byl zástupcem velitele operačního velitelství. Od 1. 12. 2008 měl pracovat jako zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR – ředitele stálého operačního centra ministerstva obrany, a to do 30. 6. 2011. Poté měl být vyslán do Monsu jako Národní vojenský představitel na velitelství NATO v Evropě SHAPE, jeho služební poměr měl být ukončen dne 30. 6. 2014. Žalobce b) v důsledku probíhajícího trestního stíhání posledně uvedené pracovní pozice nezískal, jeho kariéra byla zastavena a ke dni 31. 7. 2010 byl předčasně propuštěn do zálohy. Nebýt trestního stíhání, pobíral by žalobce b) od prosince 2008 do května 2009 plat zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR - ředitele stálého operačního centra ministerstva obrany ve výši 74 050 Kč měsíčně, od června 2009 do prosince 2010 ve výši 75 190 Kč měsíčně a od ledna 2011 do června 2011 ve výši 73 040 Kč měsíčně. V uvedené době by žalobce b) pobíral i příspěvek na bydlení ve výši 10 200 Kč měsíčně. Od července 2011 do června 2014 by žalobce b) pobíral plat národního vojenského představitele na velitelství NATO, od července 2011 do prosince 2013 ve výši 49 700 Kč měsíčně, od ledna 2014 do června 2014 ve výši 64 700 Kč měsíčně. Nebýt trestního stíhání, dosáhl by žalobce b) v období od prosince 2008 do června 2014 příjmu z platu a z přídavku na bydlení částku 4 116 300 Kč celkem. Ve skutečnosti žalobce b) pobíral od prosince 2008 do května 2009 plat ve výši 64 490 Kč měsíčně, od června 2009 do července 2010 ve výši 65 540 Kč měsíčně. Současně pobíral příspěvek na bydlení, ve výši 10 200 Kč měsíčně v prosinci 2008 a ve výši 10 100 Kč měsíčně v období od ledna 2009 do července 2010. Od srpna 2010 do června 2014 pak žalobce b) pobíral výsluhový příspěvek, od srpna 2010 do prosince 2010 ve výši 41 686 Kč měsíčně, od ledna 2011 do prosince 2011 ve výši 42 499 Kč měsíčně, od ledna 2012 do prosince 2012 ve výši 42 839 Kč měsíčně, od ledna 2013 do prosince 2013 ve výši 43 032 Kč, od ledna 2014 do května 2014 ve výši 43 119 Kč měsíčně a v červnu 2014 ve výši 21 400 Kč. Celkem tedy žalobce b) na platu, přídavku na bydlení a výsluhovém příspěvku v období do 1. 12. 2008 do 30. 6. 2014 obdržel částku 3 225 875 Kč. 4. V rovině právního posouzení soud prvního stupně na věc aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jej