30 Cdo 2299/2019 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2299/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:30 Cdo 2299/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:30.CDO.2299.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 12 odst. 1 předpisu č. 58/1969Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 7. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2069/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2299/2019-146 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské náměstí 471/1, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, proti žalované obci Sloupno, se sídlem ve Sloupnu 47, zastoupené Mgr. Karlem Půšem, advokátem se sídlem ve Sloupnu 13, o zaplacení regresní úhrady ve výši 7 222 928,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 380/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2019, č. j. 21 Co 329/2018-132, takto: Zrušuje se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 2. 2019, č. j. 21 Co 329/2018-132, v celém rozsahu a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2018, č. j. 11 C 380/2015-106, v rozsahu jeho výroků I a III a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně (Česká republika – Ministerstvo kultury) se žalobou podanou dne 21. 12. 2015 domáhá zaplacení částky 7 222 928,90 Kč s příslušenstvím jako regresní úhrady ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, a to po žalované (obci Sloupno), která vydala v rámci přenesené působnosti nezákonné rozhodnutí ze dne 11. 5. 1995, č. j. 252/95/RR3, v souvislosti s nímž došlo ke vzniku škody v podobě ušlého zisku. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2013, č. j. 13 C 98/97-1145, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2015, č. j. 21 Co 493/2013-1368, bylo žalobkyni (v postavení žalované) uloženo zaplatit JUDr. Leoši Maternovi, správci konkurzní podstaty úpadce Víceúčelového komerčního zařízení, veřejné obchodní společnosti, náhradu škody ve výši 1 400 187 Kč s 19% úrokem z prodlení z této částky od 7. 5. 1997 do zaplacení a částku 237 818 Kč s 19% úrokem z prodlení z této částky od 7. 5. 1997 do zaplacení (dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3189/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2382/16). Tuto škodu v žalované výši žalobkyně uhradila z titulu odpovědnosti státu za škodu. 2. Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 8. 2018, č. j. 11 C 380/2015-106, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 3 611 464,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 17. 7. 2015 do zaplacení (výrok I). Dále zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 611 464,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne 17. 7. 2015 do zaplacení (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 11. 2. 2019, č. j. 21 Co 329/2018-132, rozsudek soudu prvního stupně vyjma odvoláním nedotčeného výroku pod bodem II potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž uložil žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 1 964 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 4. Soud prvního stupně učinil ve věci následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně podle rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 5. 2013, č. j. 13 C 98/97-1145, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 1. 2015, č. j. 21 Co 493/2013-1368, uhradila na účet správce konkurzní podstaty úpadce Víceúčelového komerčního zařízení, v. o. s., částku 7 222 928,90 Kč. V řízení vedeném u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 98/97 soud rozhodoval o náhradě škody spočívající v ušlém zisku, neboť úpadci bylo zakázáno konání veřejných hudebních produkcí v obci Sloupno, a to rozhodnutím žalované ze dne 11. 5. 1995, č. j. 252/95/RR3. Okresní úřad v Hradci Králové uvedené rozhodnutí v rámci odvolacího řízení potvrdil. V soudním přezkumu Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 9. 1996, č. j. 19 Ca 326/95 24, obě rozhodnutí pro nezákonnost zrušil. V přímé souvislosti s vydanými nezákonnými rozhodnutími vznikla úpadci, Víceúčelovému komerčnímu zařízení, v. o. s., škoda v podobě ušlého zisku a soud uložil žalobkyni (České republice – Ministerstvu kultury) vzniklou škodu nahradit. Žalobkyně své povinnosti dostála a dlužnou částku včetně příslušenství (ve výši 7 222 928,90 Kč) uhradila dne 16. 4. 2015 na účet správce konkurzní podstaty úpadce. Nyní se žalobkyně domáhá s odkazem na ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. regresní úhrady ve výši 7 222 928,90 Kč po žalované, která vydala v rámci přenesené působnosti nezákonné rozhodnutí, v souvislosti s nímž došlo ke vzniku škody v podobě ušlého zisku. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 12 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb., podle něhož stát, který nahradil škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, má právo požadovat úhradu na státním orgánu, jenž nezákonné rozhodnutí vydal, má-li způsobilost mít práva, a podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), v tehdy platném znění [zrušen zákonem č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), s účinností od 12. 11. 2000]. Soud prvního stupně uvedl, že obce vedle samosprávy plní rovněž funkci státních orgánů. Rozlišuje se proto u nich samostatná a přenesená působnost. V přenesené působnosti obce vykonávají státní správu, která byla jejich orgánům svěřena státem. Přenesenou působnost přitom obce vykonávají prostřednictvím obecního úřadu. V rámci přenesené působnosti obce vydávají nařízení k provedení zákonů, řídí se přitom zákony a jinými právními předpisy a vykonávají jinou veřejnou správu, která je jim státem svěřena. Právě v rámci přenesené působnosti obec Sloupno rozhodla v souladu s ustanovením § 22 zákona č. 367/1990 Sb., v tehdy platném znění, a vydala rozhodnutí, které Krajský soud v Hradci Králové pro nezákonnost zrušil. Jak bylo uvedeno výše, obec vykonává státní správu v rámci přenesené působnosti prostřednictvím obecního úřadu, ten je pouze organizační složkou obce. Protože obec Sloupno rozhodovala v přenesené působnosti a svým nezákonným rozhodnutím způsobila škodu v podobě ušlého zisku, je tím orgánem, proti němuž je správně žalobkyní uplatněn regres. Ke stejnému právnímu závěru dospěl i Krajský soud v Hradci Králové ve svém rozhodnutí ze dne 30. 8. 2001, č. j. 20 Co 151/2001-251, na jehož odůvodnění soud prvního stupně plně odkázal. Tedy, že obec Sloupno rozhodovala v přenesené působnosti v souladu s ustanovením § 22 zákona č. 367/1990 Sb. K počátku účinnosti tohoto zákona platilo ustanovení § 1 vyhlášky č. 99/1950 Ú.l., jímž byla dána kompetence místního národního výboru k povolování veřejných produkcí a posléze dle § 22 zákona č. 367/1990 Sb. přešla tato působnost na obce. Obecní úřad je pouze organizační jednotkou obce, jejím orgánem, který plní úkoly související s majetkovou a jinou činností obce. Za obec tedy v daném případě v rámci přenesené působnosti rozhodl obecní úřad jako vykonavatel vůle obce (§ 58 odst. 4 a § 21 zákona č. 367/1990 Sb.). Obec proto rozhodovala v přenesené působnosti a ona je tím orgánem, proti kterému lze regres uplatnit dle § 12 zákona č. 58/1969 Sb. Jedná se totiž o výkon státní správy ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb. Podle § 19 občanského soudního řádu způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost (dříve právní subjektivitu); jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Obec jako právnická osoba – veřejnoprávní korporace – je nositelem procesní subjektivity. Z uvedeného vyplývá, že soud považoval žalovanou za ten státní orgán, který nezákonné rozhodnutí vydal v rámci své přenesené působnosti a zároveň má způsobilost mít práva a povinnosti (nyní právní osobnost). Regresní náhradu soud prvního stupně posoudil dle úpravy obsaže