30 Cdo 248/2006 — Nejvyšší soud

30 Cdo 248/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 12. 2006 Spisová značka:30 Cdo 248/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:30.CDO.248.2006.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 248/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce W., s.r.o., zastoupeného  advokátem, proti žalované I. P., zastoupené  advokátem, o zaplacení částky 428.997,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 172/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2004, č.j. 35 Co 252/2004-179, ve znění opravného usnesení ze dne 6. října 2004, č.j. 35 Co 252/2004-183,   t a k t o : I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobce částku 5.890,- Kč jeho zástupci, advokátu. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. prosince 2003, č.j. 21 C 172/98-143, ve znění opravného usnesení ze dne 9. listopadu 2004, č.j. 21 C 172/98-185, výroky I. a II. zastavil řízení o požadavku žalobce na zaplacení příslušenství z částky 82.648,40 Kč a na zaplacení částky 118.027,30 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím. Výroky IV. a V. zamítl žalobu na zaplacení částky 210.969,90 Kč s příslušenstvím a na zaplacení příslušenství z částky 100.000,- Kč. Výrokem VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. září 2004, č.j. 35 Co 252/2004-179, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. října 2004, č.j. 35 Co 252/2004-183, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění a právní posouzení učiněná soudem prvního stupně. Shodně s ním vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení nebyla nikdy uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo vypracování literární verze scénáře i poskytnutí různých služeb souvisejících s přípravou audiovizuálního díla. Žalobce měl zájem nejen na vytvoření scénáře, ale též na jeho užití, které bez souhlasu žalované bylo vyloučeno, jak vyplývá z ustanovení § 14 odst. 1 tehdy platného zákona č. 35/1965 Sb. o literárních, vědeckých a uměleckých dílech (autorský zákon). Vyplacená částka 100.000,- Kč byla zálohou na scénář, a byla žalované vyplacena bez právního důvodu. U žalované tím vzniklo bezdůvodné obohacení podle ustanovení § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), které je povinna vydat. Rozsudek Městského soudu v Praze byl doručen zástupci žalované dne 31. prosince 2004 a téhož dne nabyl právní moci. Proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podala žalovaná dne 28. února 2005 včasné dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) s tím, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. s tím, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky v otázce, zda byla mezi účastníky uzavřena konkrétní smlouva, soudy obou stupňů správně neaplikovaly hmotněprávní ustanovení na zjištěný skutkový stav. Domnívá se, že smlouva mezi účastníky byla uzavřena ústně, podle příslušných ustanovení občanského zákoníku a splněna byla odevzdáním scénáře žalobkyni. Dále namítá, že se soudy nezabývaly otázkou, jaká smlouva byla mezi účastníky uzavřena. Uvádí, že šlo o složitý komplex vztahů, který odpovídá uzavření několika smluv – smlouvy o dílo podle ustanovení § 631násl. o.z., o vytvoření scénáře, dále smlouvy podle ustanovení § 14 odst. 1 autorského zákona, a smlouvy příkazní podle ustanovení § 724násl. o.z. Upozorňuje, že vyplacená částka 100.000,- Kč se pouze zčásti týkala scénáře, když dílem byla odměnou za její další činnosti pro žalobce. Soud měl tuto námitku posoudit na základě ustanovení poslední věty § 98 o.s.ř. jako obranu žalované uplatněním vzájemných práv. Protože se tak nestalo, řízení je zatíženou vadou, když o tomto úkonu žalované soud vůbec rozhodl. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zpět k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřil žalobce podáním ze dne 18. dubna 2005. Má zato, že dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Žalovaná v dovolání uvádí řadu nových skutečností, ke kterým dovolací soud nemůže přihlížet. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl a přiznal žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení. K vyjádření žalobce podala žalovaná repliku, ve které zdůrazňuje, že dovolání je přípustné především v otázce zda došlo k uzavření či neuzavření smlouvy o vytvoření a užití autorského díla (scénáře). Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále opět již jen \"o.s.ř.\") ve znění účinném do 31. března 2005. Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., přičemž se tak stalo ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř. Dále vzal v úvahu, že dovolání je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání, když dovolání vychází z úpravy přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Její předpoklady však naplněny nejsou. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu - jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), - jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle poslední z již uvedených možností a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). V dané věci není dovolání přípustné podle ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., neboť napadeným rozsudkem nebyl změněn rozsudek soudu prvního stupně, resp. rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel jiný a odvolacím soudem později zrušený rozsudek téhož soudu. Není-li dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je proti němu dovolání přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Kdy tomu tak je, se příkladmo uvádí v ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu tak má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy, resp. dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Podstatné současně mimo jiné je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam. Protože je dovolací soud vázán dovoláním (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska v něm obsažených námitek. Podmínky přípustnosti dovolání uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. se od sebe v některých směrech významně odlišují. Jestliže přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. nastává při splnění v nich stanovených předpokladů přímo ze záko