30 Cdo 2544/2021 — Nejvyšší soud

30 Cdo 2544/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2022 Spisová značka:30 Cdo 2544/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:30.CDO.2544.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 31 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb. § 31 odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb. § 238 odst. 1 písm. h) předpisu č. 82/1998 Sb. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 30 Cdo 2544/2021-640 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Jana Kolby v právní věci žalobce R. K., narozeného dne XY, bytem XY, právně zastoupeného JUDr. Jiřím Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě, Jaklovecká 1249/18, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za kterou právně jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 12/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 57 Co 308/2020-601, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: V řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 12/2012 se žalobce domáhal vůči žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout vydáním nezákonného rozhodnutí a nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 187/2008 (dále jen „namítané trestní řízení“). Ve věci již bylo o části nároků žalobce pravomocně rozhodnuto a předmětem řízení zůstal pouze nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, v podobě nákladů obhajoby v namítaném trestním řízení ve výši 143 503,67 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 11. 1. 2014 do zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2020, č. j. 26 C 12/2012-550, bylo rozhodnuto tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 143 503,67 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 11. 1. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Dovoláním napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozhodl tak, že se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 143 503,67 Kč spolu s úrokem z prodlení z této dlužné částky za dobu od 11. 1. 2014 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, se zamítá (výrok I.), a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel z následujících skutkových zjištění soudu I. stupně. Žalobce byl v namítaném trestním řízení původně stíhán pro rozsáhlou trestnou činnost třemi obžalobami, přičemž postupně byl obžalob zproštěn ze všech skutků s výjimkou jediného, za který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 1. 2011, sp. zn. 3 T 187/2008. Mezi stranami nebylo sporu o existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí (sdělení obvinění), spornou se stala výše škody v podobě nákladů obhajoby v namítaném trestním řízení, za kterou měla žalobci náležet náhrada ve smyslu OdpŠk. Žalobce prokázal příjmovými doklady, výpisy z účtu a vyúčtováním advokáta, že na obhajobu v namítaném trestním řízení vynaložil celkem 498 714 Kč. Dopisem ze dne 10. 7. 2013 vyzval žalobce žalovanou (v rámci mimosoudního projednání) k náhradě škody v podobě nákladů obhajoby ve výši 497 714 Kč. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalovaná již žalobci zaplatila náhradu nákladů obhajoby ve výši 354 210 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně pochybil, pokud neposuzoval uvedený nárok žalobce tak, jak jej žalobce vymezil v jeho podání na č. l. 340 – 342 spisu, označeném jako „přehled úkonů právní služby R. K.“, když tímto podáním žalobce vymezil předmět řízení k výzvě soudu I. stupně dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., a soud I. stupně tak zahrnul do předmětu řízení i úkony, které v tomto podání žalobce uvedeny nebyly. Žalobce v podání na č. l. 340 – 342 spisu požadoval náhradu nákladů za obhajobu v namítaném trestním řízení v rozsahu tam specifikovaných úkonů a s tím souvisejících cestovních náhrad a náhrad za promeškaný čas advokáta s 20 % DPH v celkové výši 288 449 Kč, s tím, že měl s advokátem sjednanou smluvní odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 3 000 Kč. Po právní stránce odvolací soud dospěl k následujícím závěrům. Při posuzování úkonů žalobcem vymezených v přehledu na č. l. 340 – 342 spisu neshledal odvolací soud důvodnými (účelnými) úkony označené jako jednání s klientem přes jednu hodinu (dne 21. 4. 1999, 10. 5. 1999, 7. 6. 1999. 13. a 18. 8. 1999) a konzultace s K. dne 30. 3. 1999, když tyto nebyly žalobcem prokázány (přes poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.), a dále úkon v podobě prostudování spisu dne 25. 2. 2010, 17. 6. 2010 a 29. 10. 2011, když podle § 11 odst. 1 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), náleží odměna za prostudování spisu pouze při skončení vyšetřování. Následně odvolací soud vypočetl výši odměny za účelně vynaložené úkony, které byly v tomto podání uvedeny a které byly prokázány, ve smyslu advokátního tarifu. Zohlednil přitom, že žalobce byl trestně stíhán ve vícečinném souběhu za více samostatných skutků, a to pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 141/1961, trestní zákon (dále jen „tr. zák.“), za který mu hrozil trest odnětí svobody na dva až osm let (obvinění bylo žalobci sděleno dne 16. 11. 1998), pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., za který mu hrozil trest odnětí svobody šest měsíců až pět let, pro trestný čin poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle § 257a odst. 1 písm. b) tr. zák., za který mu hrozil trest odnětí svobody až na jeden rok a pro trestný čin nekalé soutěže podle § 149 tr. zák., za který mu hrozil trest odnětí svobody až na jeden rok (obvinění žalobci sděleno dne 1. 6. 1999, pro trestný čin zkrácení daně dle § 148 odst. 1 tr. zák., za který mu hrozil trest odnětí svobody šest měsíců až tři léta (obvinění bylo žalobci sděleno dne 9. 5. 2000), pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu hrozil trest odnětí svobody šest měsíců až tři léta (obvinění bylo žalobci sděleno dne 17. 7. 2002), přičemž za tyto trestné činy byla podána obžaloba, dovolatel byl postupně zproštěn obžaloby ze všech těchto skutků až na trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., z jehož spáchání byl dovolatel pravomocně uznán vinným. Odvolací soud při výpočtu mimosmluvní odměny za úkon právní služby vycházel z § 10 odst. 3 advokátního tarifu (zohlednil přitom platné znění do 31. 12. 2012 a od 1. 1. 2013), § 7 advokátního tarifu (zohlednil přitom platné znění do 31. 8. 2006 a od 1. 9. 2006), § 12 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 8. 2006) a § 12 odst. 5 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 9. 2006). V návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1325/2004, byla u úkonů právní služby provedených do 31. 8. 2006 určena odměna součtem odměn vztahujících se ke skutkům, za které žalobce nebyl pravomocně uznán vinným, snížená o 20 % (u úkonů provedených do 9. 5. 1999 částka 1 500 Kč za 1 úkon právní služby s ohledem na sdělení prvního obvinění žalobci, u úkonů provedených od 10. 5. 1999 do 31. 5. 1999 částka 2 800 Kč za 1 úkon právní služby s ohledem na sdělení dalšího obvinění žalobci dne 10. 5. 1999, u úkonů provedených od 1. 6. 1999 do 8. 5. 2000 částka 3 600 Kč za 1 úkon právní služby s ohledem na sdělení dalšího obvinění žalobci dne 1. 6. 1999, u úkonů provedených od 9. 5. 2000 do 16. 7. 2002 částka 4 400 Kč za jeden úkon právní služby s ohledem na sdělní dalšího obvinění žalobci dne 9. 5. 2000, u úkonů provedených od 17. 7. 2000 do 31. 8. 2006 částka 5 200 Kč za 1 úkon právní služby s ohledem na sdělení dalš